Moje Básně- aneb básně a verše co pohladí po duši

2.Kočičí oči

Je to příběh o přátelství a vzájemné lásce mezi kočkami a člověkem.

A o tom jaké mohou být kočičí oči, oči tohoto věrného společníka.

😼😼😼

Co se to tu s nocí bouří, jsou to jen kočičí oči. Oči co mě hledají a vůbec se neptají, oči co jdou se mnou spát a nový den mi můžou přát. Oči co jsou kočičí a nejsou vůbec holčičí, oči co mě hlídají a jsou se mnou potají. Oči co jen chodí spát a krásné sny mi můžou dát. Oči co kočky mívají a dívají se po kraji a chrání svého panička, na cestách odedneška do zítřka.

A jsou to jen oči věrné a nejsou už vůbec černé, mohou různou barvu mít a mohou tu se mnou být. Oči co už každý zná a každý je rozezná, očí jenom kočičí co už vědí vše co chci a udrží tajemství a jsou věrní přátelství. Co my v noci svítí ven a dají mi hezký sen. Co jsou věrni na pořád a vydrží to všechno zvlášť. Co neznají zklamaní a mňoukají do dáli, co jsou se mnou pořád jen a dají mi další den. Co poznají bolesti, strasti, taky radosti co jsou se mnou stálé dál a dali mi velký dar. Dar co všechno přebolí a nic už pak nebolí, dar co všechno zvládnout i když ruce slábnou. Dar se dívat do dali a nedělat koraly, dar co všechno zažene a i smutek vyžene a tohle je koček dar co v očích vidí každý žal.

To jen kočky umějí a jsou mojí nadějí, nadějí na lepší svět co bez koček by nebyl hned.