Kapitola dvacátá pátá

226 12 0
                                    

N: Řekni mi sakra co mu je!!
J:Je v bezvědomí
N: cože?!!
J:Naty hlavně klid, bude v pohodě
N:Jedu tam!...kam mám sakra jet?
J:Do Brna... jeť k nám..pojedeme za ním spolu

Típla jsem to.

Z:Co se stalo Naty?
N:Je v bezvědomí... měl autonehodu
Z: Honem, zvedej se
N: Musím za ním
Z: Teďka tě doprovodim domu jo
N: Musím za ním co nejdřív
Z: Klid...bude v pořádku.

Došli jsme domu.

D:Čau Naty....co se stalo?
Ahoj Zuzko

Brečela jsem a nemohla jsem přestat. Sotva jsem se držela na nohách.

Z: Dominik měl autonehodu, je v bezvědomí
Tt: cože?
Mm:Jedeme tam! Okamžitě
N:Do...dojdu ..si si zabalit věci
Z: Pomůžu ti

Zabalili jsme věci a šla jsem do auta. David a Zuzka se mě snažili, mezitím co si rodiče sbalí, uklidnit, ale marně.

Za pár minut přišli a vyrazili jsme. David zůstal v Praze.

Já po cestě usla...byla jsem hrozně vyčerpaná.

Přijeli jsme k bytu kluků.

J:Ahoooj... dobrý den

Silně jsem ho objala

N: Můžeme za ním jet?... vysvětli mi to pořádně prosím.
J:Jen vám pomůžu s věčma a pojedeme.

Jakub a já jsme odnesli věci do pokoje. V pokoji pro hosty byli rodiče a já šla l Dominikovi.

Jeli jsme do nemocnice.
Šli jsme na JIP.
Poprosila jsem sestru, jestli bych ho nemohla vidět aspoň přes sklo. Udělala výjimku a pustila mě za ním.

Jen tak ležel, slyšela jsem jenom pípat přístroje, které ho drželi při životě.

N: Vysvětlila by jste mi prosím, co se stalo? Kamarád mluví tak zbrkle, že jsem víc zmatená, než abych to chápala.
Ss:Pan Citta měl autonehodu. Naboural do něj čelně opilý řidič, který na místě podlehl zraněním.
Pana Cittu, jsme odvezli do nemocnice. Zdál se být v pohodě. Stěžoval si jen na mírné bolení hlavy a bolest ruky. Když šel na rentgen, tak zkolaboval. Zjistili jsme, že má silné krvácení v břiše. Byl na sále, tam byly nějaké komplikace. Přesto, že se krvácení podařilo zastavit, pan Citta, přišel o hodně velkou část krve. Naštěstí máme dárce a krev mu budeme doplňovat. Pak by se mohl začít probírat.
N:Proboha... děkuji vám moc
Nemohla bych za ním, aspoň na chvíli.
Ss:Ale jenom na chvilku

Oblékla jsem se do ochranného obleku a šla jsem za ním. Když jsem ho viděla, hrozně se mi chtělo brečet. Snažila jsem se být v klidu, stejně by mu můj brek nepomohl. Chytla jsem ho za ruku a začla jsem na něj mluvit, třeba mě slyšel.

Z pohledu Martina:
Jsou tři hodinu na minutu přesně, někdo u mě zvoní.
Byl to David a Zuzka.

M: Nazdáreeek...co vám je?
Z:Dominik měl autonehodu, je v bezvědomí v nemocnici.
M: Cože? Jakto?
D: Napálil to do něj nějakej debil co byl opilej
M:Snad bude v pohodě
D:Naty je z toho hrozně špatná
M: Tak to se dalo čekat
D: Přestaň se chovat, jak čůrák. Bylo by super, kdyby si jí zavolal.
M:Nebudu jí volat
D:Co ti udělala tak hroznýho?
M: Chová se hrozně... škola, vychování
D:Je nějak hnusná PŘÍMO na tebe?
M: Ne, vždycky byla hodná
Z: Bože Martine, teďka na ní je toho vážně hodně. S Tebou to začlo, pokračovalo to s Lulu a končí to, už doufám, s Dominikem.
D: Má pravdu
Z: Děkuju
M: Já jí zavolám. Až dýl, teďka je třeba u něj
Z: Dyť je teprve na cestě.
M: Až večer. To bude lepší.
Z: Když myslíš
D: No nic, já jdu domu. Čus
Z:Ahoj

M:Zapneme nějaký film?
Z: Proč ne

Zapli jsme film a ne jeden. Bylo tyjo...kolem půl sedmý a já šel volat Naty.

M:Ahoj ségra
N:Ahoj
M: Slyšel jsem o Dominikovi, moc mě to mrzí a snad se jeho stav brzy zlepší.
N: Děkuju
M:A co ve Španělsku?
N: skvělý, s Lulu se nebavíme a vyjel po mně její bratr. Skvělý
Co ty?
M:To mi je líto a to je nechutný
N:Co tyy?
M: Dobrý...je tu docela klid. Co děláš?
N:nic, ležím v pokoji na posteli a přemýšlela jsem, ale asi půjdu spát
M: Dobře... a do kdy tam budete?
N: Vůbec nevím...na tohle se mě neptej.
Nevíš, jak to Lulu a David vyřešili?
M:Na to vůbec nepřišla řeč, ale vypadal v pohodě, takže myslím, že jsou jedině dobrý zprávy
N:Dost možný. Nic ve zlým, ale pokusím se jít spát
M:jo jasně, samozřejmě. Ahoj a hezky se vyspi

Típla to a asi šla spát.

Melancholie /Grey256/Kde žijí příběhy. Začni objevovat