Oneshots [DSMP]

Laugh [karlnap]

pov. 3 osoba

"Ne Nicku nech toho, prosím" řekl Karl když se snažil prodýchavat záchvat smíchu, který mu způsobil Sapnap lechtáním. Po Karlově větě se Sapnap zarazil a přestal Karla lechtat. Sedl si dál od něj a opřel se o rám postele. Karl zůstal ležet na zádech a snažil se uklidnit svůj dech. "Jak si mi to řekl, Karle?" zeptal se Sapnap vcelku potichu. Karl se zvedl z leže, otočil se směrem na Sapnapa a nohy si dal do tureckého sedu. Byl trochu rudý. Bylo to tím že se mu teď chvíli nedostávalo dostatečné množství kyslíku, nebo tím že se ho dotýkal Sapnap? asi ani on to nevěděl přesně, ale pravděpodobně za to můžou obě dvě věci. "Promiň, už ti tak neřeknu" zašeptal Karl sklesle a na Sapnapa se falešně usmál. Sapnap se n něj zamračil, přisedl si blíž k němu, aby mu mohl chytit ruce, sedl si do tureckého sedu stejně jako Karl. Ruce mu zatím nechytal. Karl se vyhýbal očnímu kontaktu a hrál si ze svým prstýnkem na prstě. Bál se že mu Sapnap něco udělá, byl zvyklí že pokaždé když něco řekl "špatně" jeho otec ho fyzicky potrestal. To byl důvod proč teď více méně bydlel u Sapnapa. Svěřil se mu stím a Sap ho nechtěl pustit domů, aby mu zase neublížil. Nedržel ho u sebe násilím Karl u něj byl dobrovolně i jemu docházelo že se Sapem se bude mít o hodně líp než z jeho rodiči. Byl a vlastně i je rád za to že ho Sap "zachránil" Dalo by se říct že vlastně utekl, ale nebyl to útěk jako útěk. Karl už byl plnoletý, takže za sebe byl už zodpovědný a neměl jediný důvod se vrátit domů. Možná jen kvůli penězům, protože ty neměl, Sapnap mu sice říkal že ho u sebe nechá zadarmo a že peněz má dost pro oba, od jeho rodičů, ale Karl se i přes to cítil jako by mu něco dlužil, ale neměl mu to jak splatit. Možná by se jeden způsob našel, ale nebudu tu dělat z Karla děvku a navíc Karl je asexual.  Sapnap mu ublížit nechtěl, ani nechtěl, aby měl pocit že řekl něco špatného. Protože neřekl. Přesně naopak, chtěl Karlovi říct že mu to nevadí a že mu tak může říkat. Nervozita Karla byla znát víc a víc, Sapnap nechtěl aby z něj byl nervózní, proto mu chytil ruce a sevřel je pevně ve svých. Karla to vyrušilo v hraní si z prstýnke. Chvíli se díval na Sapnapovi ruce, které zkrývali jeho. Po chvíli zvedl pohled a podíval se Sapnapovi do obličeje, oční kontakt sním ale stále navázat nechtěl. "Mně to nevadí Karle a nemusíš se bát nebudu ti nějak ubližovat" přerušil Sapnap ticho mezi nimi které ale nebylo vůbec trapné. Karl se mu konečně podíval do očí, Sapnap v jeho očích dokázal přečíst že je zmatený, překvapený a taky že není smutný. Sapnap mu věnoval úsměv který mu Karl vrátil. Pustil Karlovi ruce a šel se znovu opřít o čelo postele. Karl zpočátku nechápal co dělá, ale potom co Sap poklepal rukou vedle sebe to pochopil. Položil si hlavu na jeho hruť a Sap ho začal hladit ve vlasech. "Jak si věděl že se bojím" zeptal se Karl Sapnapa a hlavu otočil tak, aby mu viděl do očí. "Prostě tě znám dobře, vím toho o tobě hodně a umím ti číst myšlenky" řekl Sapnap a podíval se Karlovi do očí "když mi umíš číst myšlenky, tak na co teď myslím?" zeptal se Karl a jeho pohled omyl jsem na Sapnapovi rty. "chceš mě políbit" řekl Sapnap a trochu se zasmál. Karl na to nic neřekl, protože to byla pravda. Karl tak dobře Sapnapa přečíst neuměl, takže nevěděl že ho chce políbit taky. "Pokud to chceš, tak to udělej" dodal po chvíli Sapnap. Karl se na něj nevěřícně podíval, Sapnap přikývl, aby Karla utvrdil v tom že to myslí važně. 

Heh nikdo neříkal že to musí mít nějaký konec, takže pokud ho chcete tak si to domyslete ig. Běžte se najíst a napít! <33 ily all 

693 words 

ig: allex.ic.cool