𝐀𝐕𝐈𝐒 | 𝐇𝐘𝐔𝐍𝐋𝐈𝐗

chapter one

Bylo to už kdysi dávno, když ještě měsíc byl stříbrný, nikoliv světlounce šedý.

Nebe toho dne obyvatelům menší vesničky nepřálo, tma a déšť pokrývali vše, co jim přišlo do cesty. Slunce nebylo přes husté tmavé mraky ani vidět a všude panovalo ticho a klid.

Vesnička to byla vskutku malinká, jen pár chaloupek se zde nacházelo. V jedné z nich žil skoro dospělý mládenec se svým zlým otčínem a macechou. Jeho rodiče jednoho bouřlivého dne kamsi odnesla vlna, když vyjeli na své výročí na menší plavbu loďkou. Nikdo dosud neví, kde se ona vlna vzala, to zůstává až do dnešního dne záhadou. Nikdo netuší, zda žijí a nebo ne.

Ten chlapec byl neuvěřitelně nadaný a měl zvláštní schopnosti v pěstování rostlin. Jeho kouzelné ruce uměly vypěstovat i ty nejchráněnější rostliny, které se nacházeli jen vzácně. Někteří obyvatelé z vesnice chlapce obdivovali, chovali se k němu s úctou, jak se sluší a patří. Bohužel se i našli tací žárliví lidé, kteří mladíkovi jeho schopnosti opravdu záviděli. Ne jednou se pokusili chlapce otrávit jedem, či ho zezadu praštit lopatou. Nikdy se jim to nepovedlo, jelikož chlapec též byl velice chytrý.

Jeho jméno bylo Yongbok. Oplýval také nejen chytrostí a magickými dovednostmi, o kterých on sám tvrdil, že jsou nemožné, ale i krásou a šarmem. Měl jasně blonďaté vlasy, urostlou postavu a roztomilý obličej pokrytý drobnými pihami, které mu tam jako dar zanechalo samo slunce.

,,Yongboku!" zavolala jeho zlá macecha, která seděla venku na lavičce na zápraží a koukala na kolemjdoucí sousedy. Mladičký chlapec jako na zavolání vyběhl zpoza domu, kde ve stájích hrabal rozházené seno.

,,Ano?" slušně se uklonil a vyčkával na macešin rozkaz.

,,Stará paní Cho mi povídala, že v zakletém lese, rostou u jezírka výborné maliny a borůvky. Prý jich ale nesmíš nasbírat tolik nebo tě zardousí zbloudilý démon lesa. Budeš tam po tři noci chodit a sbírat je. Pokud tak neuděláš, nedopadne to pro tebe dobře." pohrozila a hodila po blondýnovi proutěný košík.

,,Chci jich každý den víc jak 400." dodala a zmizela ve dveřích chaloupky.

Ubohý chlapec se nešťastně procházel vesničkou.
Vzpomínal na časy, kdy se svou maminkou lehával na velké louce plné květin a pozoroval husté bílé mraky. Posadil se u kamenné studny na zápraží a pohlédl dolů. Kdyby jen tušil co ho tam čeká.

Náhle mu na rameni jemně přistála čísi ruka. Prudce se otočil a spatřil stařenku, paní Cho, která v této vsi bydlela ještě dřív, než všichni ostatní.

,,Obavy nás nutí vymýšlet ty nejrůznější scénáře. Pojď synku, pomoz prosím staré bábě vypěstovat krásné květiny na její zahrádku." Jednou rukou vzala mladému chlapci košík z ruky a chytla se rámě, které jí ochotně nabídl.

Když došli na onu zahrádku, byla zcela prázdná. Stařena se posadila na zápraží a sledovala chlapce, jak vchází na zahrádku a pokleká k suché hlíně. Chvíli ji mnul ve svých rukách, pak na ni rozhodil zrní pro dvounohé opeřence a pečlivě ji zalil z již zde připraveného vědra. Poté se vrátil k babičce a usedl vedle ní.

,,Čeká tě nebezpečný úkol." řekla chraplavým hlasem.  ,,Avšak i v nebezpečí můžeš štěstí najít."

,,Za tři dny přijde velká bouře. Vlna přivalená bohy na naší slabou zem, zavalí celou vesnici a všechny obyvatele i s ní. Radím ti proto dobře. Nevracej se poslední večer domů. Když dobře vysvětlíš a přineseš dar, lesní démon tě nechá žít." poradila blondýnovi a hlasitě vydechla.

,,Kam se ale vrátím, když nebudu mít domov?" obával se mladík.

,,Však ono se pro tebe nějaké místo najde."

,,A vy?"

,,Já? Já se půjdu setkat s paní v černé kápi stojící na obzoru."

,,Pojďte se mnou."

,,Ale kdepak. Pro mne na tomhle světě už není místo. Tam nahoře bude líp." ukázala ke slunci a pak se znovu obrátila na mlaďounkého chlapce.

,,Děkuji ti, že jsi mi znovu oživil zahrádku. Vím, do večera bude zase krásná. Hodně štěstí Yongboku." popřála a zmizela ve dveřích.

                                  ✿ ☾ ✿