𝐀𝐕𝐈𝐒 | 𝐇𝐘𝐔𝐍𝐋𝐈𝐗

the last chapter

Ani sám přízrak, netrpělivě vyčkávajíc na blonďatého chlapce s košíčkem, nedokázal zcela přijít na záměr své dávné známé. Bylo však jasné, že chtěla pro blonďáčka to, co ona už teď nechtěla. Život.

Náhle se země otřásla. Voda v jezírku zažbluňkala a pár šišek ze stromů popadalo. Bylo to tu.

Rychlý otřes zaznamenal i mladinký chlapec, hladící svého oblíbeného koníka po hřívě. Věděl, co ho čeká. Rozhodl se dát sbohem všem lidem ve vsi, všem zvířatům, o které se kdy staral, kytkám, které kdy vypěstoval. Byl smířený s posledními minutami svého podivného života. Nechtěl zůstat na tomhle světě sám. Země pod jeho nohama se znovu nebezpečně otřásla. Jediné, co ho tížilo, bylo nerozloučení se s ním. I jemu za ty dvě krátké noci přirostl přízrak k srdci. Chtěl být s ním. Ale nemohl. Litoval, že ráno nehledal a věřil, že se znovu shledají.

Naposledy pohladil nevinné zvíře po hřívě a opustil maštal. Tichými kroky došel až na náves a do dáli pohlédl na onen les. ,,Sbohem." řekl v mysli a po tváři mu sklouzla neposedná slza. O pár chvil se přihnala velká voda a i s blonďáčkem, jenž svůj život odevzdal tak náhle, odnesla vše, co jí přišlo do cesty.

✿ ☾ ✿

,,Kde to jsem?" pomyslel si mladík a posadil se do sedu. Porozhlédl se kolem. Seděl v písku, kolem bylo prázdno. Nikde ani živáčka. V dálce však uviděl cosi létat. Zamhouřil oči a spatřil rybu, jak si spokojeně plave svojí cestou. Byl v moři? Pokusil se udělat pohyb, díky kterému se jeho tělo vzneslo vzhůru. Začal stoupat, jako kdyby ho z vody někdo vytahoval. Stoupal a stoupal, dokud nenarazil na okraj a jeho tělo znovu pohltila tma.

✿ ☾ ✿

✿ ☾ ✿

,,Yongboku!" uslyšel sametový hlas, volající jeho jméno. ,,Yongboku slyšíš, vstávej!" Chlapec ucítil letmý dotek na jeho tváři. Znovu tedy otevřel oči a spatřil Hyunjinovu tvář.

,,Hyunjine?" zeptal se a pokusil se vstát. Černovlasý mu s ochotou pomohl se zvednout na nohy.

,,Už vím, proč tě Aba nabádala jít sem." promluvil náhle a ukázal na kamenný památník. Blonďatý chlapec pomalu přišel blíž a nahlas přečetl své jméno, vyryté na něm.

,,Takže jsem taky teď přízrak?"

,,Ano. A už tě nikdy nenechám odejít bez rozloučení."

✿ ☾ ✿

                                THE END