𝐀𝐕𝐈𝐒 | 𝐇𝐘𝐔𝐍𝐋𝐈𝐗

chapter two

Sluneční svit se pomalu vytrácel a pracovitý Yongbok se právě vydal z pole domů. Cestou navštívil i jarmark ve vedlejší vesnici a vezl jídlo svému línému otčínovi a líne maceše. Byl zcela naplněn obavami z nadcházejícího večera. Sám s loučí a později s lucernou v lese sbírat borůvky a maliny, to nebylo nic pro něho.

Doma odevzdal nákup nakoupený na trhu a odebral se do stájí. Aby se uklidnil, vlezl do jednoho boxu ke svému věrnému koni a pohladil ho po hřívě. Velký bělouš jen zafrkal a začal znovu jíst seno, které mu zde bylo k dispozici.

Nešťastně ho naposledy poplácal po krku a šel si vzít své věci. Ve světnici mu macecha spolu s otčínem věnovali nehezký pohled a pohrozili, že pokud nepřinese plný koš, ať si je nepřeje.

Nebohý mladík se podíval na chatrč, jakoby to mělo být naposledy. Pomalu se vydal vsí až přešel na lesní cestu, vedoucí k onomu samotnému zakletému lesu. Znovu se ohlédl za sebe a v dálce spatřil svou rodnou vesničku. Tu vesničku, která hostila jeho život po celý jeho život. Zhluboka se nadechl již chladného vzduchu a vstoupil do lesa plného tajemství.

Ze začátku vypal jako obyčejný, avšak mladík cítil něco neobvyklého. Pevněji stiskl květinu vzácných květin, které nesl ke hrobu démona. Tuto radu též dostal od staré paní Cho, která byla stejně zvláštní jako toto všechno. Udělal pár nejistých kroků a když zjistil, že ho nikdo ještě nezardousil rozešel se po lesní cestě. Podle slov stařenky měly být maliny a borůvky přímo vedle pomníčku, který symbolizoval odchod onoho přízraku z lidského světa. Lehce vystrašeně se rozhlížel kolem sebe, dokud v dáli nespatřil přesně to, co vyhledával.

Po úzké pěšince přešel až k onomu náhrobku a položil tam svazek květin. Poté se otočil a začal do košíčku sbírat sladké ovoce.

✿ ☾ ✿

Čím déle mladý Yongbok sbíral, tím víc ho sužoval nepříjemný pocit. Někdo ho sledoval. Neustále se otáčel za sebe, rozhlížel se do všech stran, avšak ani živáčka nezahlédl. Najednou oheň v lucerničce, pověšené na jedné z větví stromů, výstražně zablikal. Vystrašený chlapec se k ní přiblížil a zjistil důvod tohoto zvláštního úkazu. V tom lucernička zhasla úplně. Chlapec se polekal a udělal tři rychlé kroky dozadu. Zakopl o skoro už plný košík, hlavou se uhodil do kamenného pomníčku za ním a upadl.

,,Au!" vykřikl a chytl se za bolavé místo. Košík, který byl skoro už celý plný, byl nyní skoro prázdný.

,,To ne." řekl smutně blondýn a chtěl vstát. Něco ho však zarazilo. Pohlédl před sebe a v černočerné tmě spatřil dvě svítící oči. Chtěl vykřiknout, avšak oči se ve zlomku vteřiny přemístili k němu a ústa mu zakryla velká ruka. Jeho tmavé oči se setkaly s těmi zářícími. Jedno bylo jasně modré, jako ten nejčistší oceán a to druhé červené, jako krev. Blondýn si vzpomenul na slova stařenky. ,,Když dobře vysvětlíš důvod své návštěvy a přineseš dar, lesní démon tě nechá žít. A vyřiď, že ho pozdravuje stará známá. Aba."

,,Kdopak jsi?" promluvil démon a dál svýma očima zkoumal vyděšeného chlapce.

,,Odpusťte mi mou drzost prosím. Má macecha mne poslala do vašeho lesa pro sladké ovoce rostoucí u tohoto pomníčku. Neskončilo by to se mnou dobře, kdybych nepřinesl. A-a mám vás pozdravovat od Aby."

Přízrak se zarazil ale pak znovu promluvil.

,,Jak se jmenuješ?" pohlédl znovu chlapci do očí.

,,Yongbok. Tady jsem vám přinesl květiny." Chlapec ukázal na svazek květin, které ležely opodál. Přízrak jej zvedl a prohlédl si je.

,,Už dlouho mi nikdo nic nedal, děkuji. Ještě jedna otázka. Ty se mne nebojíš?" otázal se démon a posadil se na svůj vlastní náhrobek. To donutilo blondýna se otočit.

,,Budu se bát, až budu mít důvod." odpověděl mladík a podíval se na rozsypaný koš, který byl ještě před malou chvílí skoro plný.

,,Jsi moudrý. Je mi líto tvého postavení doma a rozsypaného koše. Nechám tě tu si nasbírat to, co potřebuješ. Ale jen pod podmínkou, že mi řekneš od začátku co se stalo. Mé jméno je Hyunjin. A mimochodem, nevykej mi, cítím se být starý." prokřupnul si své neexistující kosti démon, sedíc stále na svém pomníku. Blonďatý mladík se podíval na rok uvedený na hrobě. Toho si však přízrak všiml a zamračil se.

,,Ale-" chtěl něco namítnou blondýn, avšak byl utnut zvednutím ruky, na náznak ticha. Rozhodl se tedy mlčet. Sklonil se k převrácenému košíku a začal vyprávět.

Mladičký Yongbok vše pověděl Hyunjinovi, který všemu pozorně naslouchal. Hyunjin byl překvapen tím, jak bezestrachu z něj, blonďáček vypráví svůj příběh. Cenil si toho.

Za tu noc, se ti dva stihli lépe poznat a vést pro oba velice příjemnou konverzaci.