𝐀𝐕𝐈𝐒 | 𝐇𝐘𝐔𝐍𝐋𝐈𝐗

chapter three

Tu noc Yongbok slíbil, že zase přijde. Svěřil se přízraku, s proroctvím od stařenky Cho. Hyunjin potvrdil její slova a znovu blondýna varoval.

Noc vystřídal den a chlapec se i s košem plným lesního ovoce, vracel domů. Potichu otevřel dveře do světnice a spatřil svou macechu v noční košili. Jakmile ho spatřila, vykulila oči a přiběhla k němu.
Nečekala, že ho ještě někdy uvidí.

,,Ty je vážně neseš! To není možné!" halekala a vytrhla chlapci koš z rukou. V tom přišel do světnice otčín a také uviděl plný koš. Stejně jako jeho žena, pustil se ihned do onoho sladkého ovoce.

,,Večer půjdeš znovu! A teď si jdi po své práci." přikázal a mlaďounký chlapec jen slušně přitakal a uklonil se. Byl vyčerpaný, neboť celou noc propovídal s Hyunjinem a na spánek nezbyl čas. Teď zase ovšem musel do práce. Znaven se vydal do maštale, kde začal uklízet a dávat koním žrát.
Při vyvážení hnoje si v dáli všiml rozkvetlé stařenčiny zahrádky. Musel se usmát. Vzpomněl si na Hyunjinova slova, když mu u sbírání vyprávěl o svých schopnostech. ,,Jsi kouzelný."

Hyunjin byl sympatický. Když se řekne démon, člověk si vybaví hrůzostrašný přízrak, který má ohavný vzhled a hrubé chování. On byl jiný. Byl hezký, jeho černé krátké vlasy mu padaly do čela a byl hezky upraven. Ovšem, že nevypadal úplně jako člověk. Jeho dvoubarevné zářící oči nebyly typickým znakem pro lidskou bytost a pobledlá tvář měla podobnou barvu měsíce. Byl vysoký a štíhlý, oblečen do drahé tmavěmodré uniformy, kalhot stejné barvy a kožených bot. Jeho chování vůbec neodpovídalo chování takovému přízraku, jako byl on sám. Uměl naslouchat, rozvést konverzaci, či se i smát. A to se na něm blondýnovi líbilo ze všeho nejvíc.

Nastala další noc. Macecha znovu chlapci zabouchla dveře před nosem a on se jen s letmým úsměvem vydal k lesu. Došel až po lesní cestičce, až k mýtince vedoucí k pomníčku. Domovu jeho.
Byl tam. Seděl znovu na svém památníku a svítícíma očima a lehkým úsměvem vítal mladého chlapce.

,,Ahoj." pozdravil blonďáček a i jemu se dostalo ono pozdravení.

,,Dneska to uděláme trochu jinak." promluvil černovlasý přízrak a přisel k menšímu chlapci blíže. Bledýma rukama ukázal na košík a přikázal zmatenému Yongbokovi, aby postavil košík na zem. Když chlapec tak udělal, démon luskl prsty a košíček byl v tu ránu plný lesního ovoce.

,,A to jsi to nemohl udělat už včera?" optal se blondýn a přízrak se zasmál.

,,Mohl, ale nechtěl jsem riskovat to, že mi utečeš." pravil Hyunjin a posadil se znovu na své oblíbené místo.

,,Teď je čas na kytičky. Ukaž mi prosím, jak pěstuješ ty nádherné květiny." poprosil mladšího a sám přihlížel tomu, co se bude dít.

Yongbok vyslyšel Hyunjinovo přání a poklekl k hlíně nedaleko pomníku. Vzal hlínu do svým malých ruk a jemně ji promnul. Poté z kapsy vytáhl zrní, které mu ještě zbylo po krmení slepic, rozhodil ho a pak zalil již zde připraveným vědrem. Poté vstal a pohlédl na Hyunjina.

,,Musíme pár hodin počkat." oznámil a sám si sedl po kamenný útvar. Zívnul si. Oči se mu zavíraly únavou z nedostatečného spánku. Hyunjin ho jen ustaraným pohledem sledoval.

,,Spal jsi vůbec?" optal se a seskočil z náhrobku.
Klekl si k nebohému chlapci a odhrnul mu padající vlasy z čela. Chlapec měl opravdu tmavé kruhy pod očima a celkově jeho obličej vypadal unaveně.

,,Ne. Když jsem ráno přišel domů, vyhnali mě pracovat. Uklidil jsem maštal, nakrmil koně, vyvozil hnůj, nasekal dřevo, dojel na jarmark, pokácel strom a já nevím co už všechno." zaklonil frustrovaně hlavu dozadu Yongbok.

Hyunjin litoval menšího chlapce, za jeho krutý život. Sedl si vedle blondýna a pohladil ho po hlavě. Ten však jeho dotek nemohl pocítit. Hlava unaveného chlapce klesla na černovláskovo rameno a poté jemu do klína. Jeho polštář však netvořily nohy démona, ale mech, který se nacházel pod nimi. Chlapec zaspal.