část 3. - Každý má život

10 2 0
                                    

Alan se procházel a napadlo ho že se půjde podívat na malou holčičku. Když došel před dům, zaklepal a do dveří vešla matka holčičky. Řekl že ji šel navštívit. Matka mu nejdříve nechtěla věřit, ale potom tam dorazila i holčička a řekla že Alana zná.

 Když ho mamka holčičky pozvala dovnitř, Alan šel a zeptal se jak se holčička jmenuje. Ta mu odpověděla že Karolína, mamka Karolíny přinesla čaj. Věděla že Alan zavraždil otce Karolíny, řekla: "Už to trvalo dlouho, díky. Karolína to nechápala, ale Alan věděl o co jde. Mamka taky věděla že Alan musel utéct a že už nemá skoro nic. Nabídla mu že může bydlel u nich. Jakmile to dořekla Alan utekl. Běžel až do opuštěného domu. Když pocítil trochu lásky, chtěl se toho zbavit. Nezvládl už nic milovat, nechtěl dopustit aby mu někdo ublížil.

Když se vrátil začal vyšilovat, potom se uklidnil, lehl si a chtěl vymazat to co se stalo.

Filip:

Dorazil do paláce. Rodiče mu řekli že musí odpočívat, to ale Filip nechtěl. Když došel k posteli a lehl si, po chvilce za ním přišel jeho komorník. Oznámil mu že za čtyři dny už nebude dál sloužit v paláci. Potom otevřel princovi okno a odešel. Byl čas oběda, kuchař donesl Filipovi oběd do postele, to ale Filipovi bylo jedno, neměl vůbec hlad. Raději si přisunul židli k oknu a díval se ven do ulice.

Blížil se už večer a Filip si šel pro večeři. Jako obvykle chtěl jít ven, ale věděl že ho chytí stráže. Vzal si papuče a vylezl opatrně oknem. Díval se na nebe jak září hvězdy. Začaly se mu najednou promítat myšlenky, že skoro nic nezažil, nic nezvládl, začaly mu po tváři stékat slzy. Potom se uklidnil a odešel zpět do paláce. Tentokrát už hlavními dveřmi. Když se na něho podívali stráže, Filip řekl : " Nic se neděje". 

Potom  odešel unavený do postele.

 Mezitím Alan:

Ležel dlouhou dobu. Když už dostal hlad, snažil se v batohu něco najít. To se mu ale nepovedlo, takže musel jít do obchodu. Vzal peníze a vyrazil. Potom už čekal v řadě, přišel k pokladně koupil si jídlo a odešel. 

Najedl se na lavičce v parku a potom se procházel. Večer se vrátil do domu, lehl si a usnul. 

Další den:

Alan se probudil docela brzo ráno. Neměl nic v plánu, tak vylezl na střechu a seděl.

Filip se vzbudil kolem šesté ráno, to už byl Alan na střeše. Rozhodl se že se po dlouhé době půjde projít do ulic. Když se procházel kolem domů, někdo z malého místa mezi domy ho vzal a začal ho škrtit. Filip se neuměl bránit, naštěstí si toho všiml Alan. Běžel do uličky  po střechách. Když tam konečně doběhl, viděl prince už na zemi. Chlap tam pořád ještě stál a chtěl ho zastřelit. Skočil na chlapa ze z vrchu a srazil mu pistol na zem, potom mu dal pěstí, chlap se chtěl ubránit ale to mu nepomohlo. Když ho srazil na zem, šel k princovi a podíval se na něho. Zeptal se: "Žiješ?"

Filip pootevřel oči. Alan viděl že má pohmožděný krk. Vytáhl ho ven z ulice a došel s ním až k paláci. Filipa okamžitě vzali do paláce a Alanovi dali peníze za to že ho přivedl. Potom stráže zavřeli dveře a Alan odešel. Potom ještě procházel ulicemi, pořád myslel na to co vlastně udělal...

Valentýn s vrahemWhere stories live. Discover now