Filip je princ, žije v obrovském paláci. Jeho rodiče jsou velmi bohatí, život mu šel normálně jako princovi. Jednoho dne pár týdnů před Valentýnem, dostal práci komorníka Alan. Nemá rodinu, je nájemný vrah a byla pro něho perfektní příležitost praco...
Alan se ptal sám sebe jaké by bylo mít bohatství, žít bez strachu, bez ztrát, mít vše po čem toužíš, užívat světa dokud to jen jde. Nebylo pravdou co si nalhával.
Každý člověk dostane soucit, lásku, jinak by nedostal život. Nepotřebuje peníze, nepotřebuje bohatství, nikdo na světě nemá v hlavě všechno v pohodě, všichni se něčeho bojí, všichni mají obavy, všichni o něco přišli. Může si uchovávat v hlavě převážně to dobré, ale nikdy se nezbaví jediné špatné vzpomínky. Lidé kteří mají v hlavě převážně špatné vzpomínky, nikdy se zase nezbaví jediné dobré, šťastné vzpomínky.
Princ jako Filip na tom byl podobně, měl převážně v hlavě dobré vzpomínky, ale přece ho trápilo spoustu věcí. Když Alan přestal přemýšlet rozhodl se že si opuštěný dům zútulní. Pustil se do práce, nejdříve vytáhl dírou ve střeše zaprášený koberec, který hodil přes trám , potom si vzal dřevěnou desku a snažil se koberec vyklepat. Bylo tam ještě jedno okno ze kterého se dalo vidět na zahradu.
Za chvilku našel menší skříňku ve které bylo spoustu knih. Knihy vytáhl a smetl s nich prach, to samé udělal s věcmi které byly za knihami. Skříňku oprášil starým oblečením, které našel na zemi. Trošku po zametal smetákem který stál vedle skříňky. Vrátil koberec, zpátky dal knihy.
Otevřel velkou skříň ve které bylo další oblečení, to vytáhl a vylezl na střechu, aby mohl na díry které mu vadily zadělat oblečením. Když to udělal, zbytek oblečení které mu zbylo vyprášil a dal na hromadu aby se mu lépe spalo. V místnosti stál ještě menší stoleček s židlí. Ten oprášil a přisunul kousek pod díru na střechu. Látka z povlečení posloužila Alanovi jako závěs na okno.
Našel ale ještě jednu věc, za skříní bylo zrcadlo. Vytáhl ho a podíval se do něho a viděl svůj největší strach... Sebe. Zrcadlo mu připomínalo nejhorší vzpomínky. Dostal vztek, rozbil zrcadlo
Když vše dokončil dostal hlad, vytáhl si ještě oběd který nedojedl a sedl si k malému stolečku aby se najedl.
Filip mezitím:
Filip dohrál se svým komorníkem basketbal a šli se napít. Komorník mu donesl limonádu a Filip si jí odnesl do pokoje.
Sedl si k oknu a díval se ven na ulici. Později ho zavolal jeho učitel na jazyky, konkrétně španělštinu. Šel se učit dlouhou dobu, později se ještě učil jiné věci.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Když se po dlouhé době doučil šel do pokoje, za nedlouho přišel komorník s večeří. Filip poděkoval a komorník odešel. Princ neměl vůbec hlad, odložil jídlo a šel za rodiči. Ti stále pracovali. Bylo asi deset hodin, Filip se rozloučil s otcem a matkou otočil se a šel si lehnout.
Mezitím Alan:
Když se najedl bylo pět hodin. Šel se jako vždy projít, zastavil se ale u zámku, podíval se na něho, otočil se a pokračoval ve své cestě. Vzpomněl si na prince, na jeho obličej. Chvilku na něho myslel, dokud se nevzpamatoval. "Idiote, jsi nemožný." Potom se otočil a šel zpět do domu. Byl už večer a šel si lehnout. Přitom se mu stejnak promítaly myšlenky na prince. "Nemůže se mi líbit princ, nenávidí mě.".. "Naděje neexistují!"....
