Filip je princ, žije v obrovském paláci. Jeho rodiče jsou velmi bohatí, život mu šel normálně jako princovi. Jednoho dne pár týdnů před Valentýnem, dostal práci komorníka Alan. Nemá rodinu, je nájemný vrah a byla pro něho perfektní příležitost praco...
Filip neměl moc zranění a tak ho mohli ošetřit v paláci. Alan se mezitím procházel a když už se stmívalo šel do obchodu pro jídlo. Později přišel do opuštěného domu, dal si jídlo co si koupil a vylezl znovu na střechu. Ještě chvíli potom přemýšlel nad princem. Díval se na daleké miliardy a miliardy kilometrů vzdálené hvězdy a přesto by se jich chtěl dotknout. Princ ležel v posteli a odpočíval byl hodně unavený, proto si šel lehnout dříve. I Alan si lehnul dřív.
Následující den:
Když se Alan vzbudil, rozhodl se jít ven na vzduch. Vylezl střechou a skočil z ní dolů. Vydal se na cestu kolem paláce. Mezitím se Filip rozhodl i přes to že měl zůstat ležet, oblékl si tmavší mikinu a vydal se oknem ven.
Proplížil se kolem zahrady až na cestu před palác. Vzpomněl si na kluka co ho zachránil, pamatoval si jen že měl tmavší hnědé vlasy a úžasně zelené oči, řekl si. "Prober se Filipe, co je to s tebou. Trhnul s hlavou a šel dál, kráčel si po cestě, když do něho někdo vrazil. Klukovi vypadl peněženka. "Hej!" Křikl na kluka v mikině s kapucí. "Něco ti vypadlo". Kluk neslyšel a šel pryč. Filip za ním začal utíkat: "Zastav se!" Běžel moc rychle, bal skoro u kluka, když zakopl a spadl na cestu.
Odřel si koleno, otočil se a podal klukovi peněženku. Podíval se na něho a viděl stejné oči jako chlapce který ho zachránil. Kluk se otočil a pomalu odcházel. Filip se zvednul, byl trošku vzteklý. Řekl Klukovi: "Promiň že jsem ti chtěl pomoct!" Když to dořekl, kluk se otočil a přišel k němu. Do ucha mu potom zašeptal: "Chraň sám sebe, život není hra." Potom se zlomyslně usmál, vzal si peněženku a otočil se zpět.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Filip zůstal s zaraženým výrazem ve tváři stát. Alan šel zpět po cestě, potom Filipovi ještě mávl s nožíkem v ruce. Ve tváři měl zlomyslný úsměv, přitom se ale smál princi že to vzal jako výhružku. Byl konečně po dlouhé době spokojený. Odešel do parku, Filip se po chvilce vzpamatoval a pomalu se sunul do paláce zpět.
Když se dostal k oknu, vlezl dovnitř. Byl čas oběda, princ si sundal mikinu a vrátil se zpět do postele, za chvilku přišel komorník s kuchařem i s obědem.
Filip se naobědval a šel za rodiči. Pozdravil je a blížil se k otci. Potom se ho zeptal jestli si nepůjde zahrát Filipovu oblíbenou hru(Basketbal). Jeho otec mu řekl že teď nemůže, možná příště.
"Možná příště" věta kterou Filip slýchával často. Odešel před palác, vzal si míč a hrál sám. Po chvíli viděl jeho komorník že je smutný, tak si šel zahrát s ním. Hráli dlouhou dobu dokud je to nepřestalo bavit.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Alan se dlouhou dobu procházel dokud nedostal hlad, přišel do stejného obchodu jako vždy. Koupil si něco na jídlo a pokračoval směrem k opuštěnému domu. Na chvilku si sedl a přemýšlel co bude dělat. Potom se zamyslel nad tím jaké by bylo být princem, mít všechno...
