Vzdáváš se? Nikdy!!

13. Výhra?

Emma

Ucítím, jak mě Thomas dohaní.
Sakra. Sakra. Sakra.
Otočím hlavu a uvidím ho běžet přímo vedle mě. S úsměvem na mě mrkne a ještě víc zrychlí.
Sakra. Sakra. Sakra.
Od kdy je tak rychlý? Hraje hokej, holka pitomá, mohlo ti to dojít.
Pitomá. Jsem fakt pitomá.
Už nám chybí tak posledních dvě stě metrů.
To zvládnu.
Sto padesát metrů.
Začne se ode mě vzdalovat.
To nezvládnu.
Nepřeběhnu ho.
Kruci.
Co teď?
Přeci neprohraju.
Ne.
Dám do běhu veškerou zbylou energii a začnu ho dohánět, ale vím, že mi to dlouho nevydrží. A proto udělám něco, na co rozhodně nebudu vůbec pyšná.
Strčím Thomase do zad.
Thomas překvapením vykulí oči a klopýtne, ztratí rovnováhu a tak ho to vyvede z míry, že nemám problém ho předběhnout. Proběhnu cílovou čarou.

Vítěz.
Vyhrála jsem.
Dost zákeřně.
Sakra.
Jsem hroznej porkytec.
Klesla jsem na Thomasovu úroveň.
Pane bože jsem stejná jako on.
Ale...No co.
Nebudu se ve škole promenádovat jen ve spodním prádle. To rozhodně ne.
Nic jiného mi nezbývalo.
Někdo mě chytí za rameno a já se prudce pohnu a zaháknu ruku tak, abych se ze sevření dostala.
Thomas mě jenom přechytí a chytne mě za ruku, a ať se mu snažím vycuknout sebevíc, nejde mi to.
"Pusť mě." křiknu na něj a zvednu k němu oči. Dívá se na mě s naprosto ledovým výrazem, ze kterého mi přeběhne mráz po zádech.
Vykulím oči.
Dívá se na mě tím pohledem, který věnuje svým protihráčům. Mám chuť utéct a někam se schovat, jenže mě pořád drží za ruku, a tak jenom uhnu, před intenzitou jeho pohledu, očima.

"Nevěděl jsem, že někdo tak čestný a plný ideálů jako ty umí být tak...podlý." řekne s ledovým klidem a já vzpurně zvednu bradu.
"Jako kdybys ty nikdy nic takového neudělal," odseknu mu.
Nejlepší obrana je útok.
Snažím se neuhnout před ním pohledem.
"Popravdě Špunte...už dlouho ne. Přiznávám, že jsem se jako dítě choval děsně, ale teď už jsem dospěl." Vážně se na mě podívá.
Zčervenám se studem.
Uz tak se kvůli tomu cítím hrozně a on mi proti tomu zrovna nepomáhá.
"A teď když jsi pocítila tu beznaděj z toho, že nemůžeš vyhrát a uchylila ses k tomu, čemu jsi říkala 'neuvěřitelně podlá sviňárna'... " rukou naznačil uvozovky, "...měla bys přijmout jednu věc."
Sakra má pravdu.
Musím být rudá až za ušima.
Cítím se hrozně.
Přinutím se ho ale zeptat: "A to je co přesně?"
Vykouzlí na tváři jeden ze svých rošťáckých úsměvů.
"Jsem lepší, než ty," konstatuje suverénně a mě spadne brada. Zamračím se na něj.
"A ty by sis to měla velmi rychle uvědomit a přiznat si to, než tě naprosto znemomožním, až zvládnu všechny tvoje úkoly a ty můj ani jeden.
Pokud teď uznáš, že na to nemáš, že na mě nemáš, možná se budu chovat shovívavě."
Neuvěřitelný.
Ten kluk má ego snad až do nebe.
Někdo by mu ho měl srazit.
Sakra.
Vždyť jsem vyhrála. Vyhrála jsem a teď se tu před ním třesu mezitím, co mi dává přednášku o tom, jak je úžasný.
Vzpamatuj se.
Přinutím se usmát.
"Zlato," protáhnu, "ať chceš nebo ne, já vyhrála. Přiznávám, že to ode mě bylo svinský, ale stejně jsem vyhrála. Takže to nebudu já, kdo koho bude prosit ale ty. Protože tu není šance, že bych šla do školy jen ve spodním prádle, to si pamatuj a jsi to ty, kdo sem zítra půjde v šatech...ale jelikož jsem hodná holka, dám ti podobnou nabídku.
Přiznej, že jsem lepší a že na mě nemáš a já možná budu shovívavá."
Zamračí se a já na něj mrknu.
"Těším se na zítra princezno." křiknu na něj ještě a rozejdu se pryč.
Chytí mě za ruku.
"Zítra přijdeš do školy jen ve spodním prádle Krásko a budeš tak chodit tak dlouho, dokud já na sobě budu mít ty šaty."
Nahlas se zasměju.
"Tak to se nestane. Proč bych to jako dělala?"
Blázen.
Thomas se nebezpečně usměje a mně úsměv ztuhne na tváři. Tohle nevypadá dobře.
"Uděláš to, protože jinak prohraješ svůj druhý úkol, Karkulko." Mrkne na mě, pustí moji ruku a vydá se pryč.
Zírám na něj s otevřenou pusou.
To snad nemyslí vážně?!

"Co se mezi váma zase stalo?" Doběhne mě Tris a probudí mě z mého transu. "Viděli jsme vás s Jacem, jak se o něčem hádate, tak o co šlo? Použila jsi úkol? Nebo on? No tak, Em, řekni mi něco..."
Zvednu oči k nebi.
Tris je snad ten nejzvědavější člověk, kterého znám.
"Vsadili jsme se, kdo doběhne jako první, to se stalo," vysvětlím ji s pokrčením ramen a sama se snažím vstřebat, co se vlastně stalo.
Zůstane na mě zírat.
"A? Co dál? Vážně to z tebe musím tahat?"
Zvednu oči k nebi.
"Vyhrála jsem....tím, že jsem do něj strčila." Přiznám se nakonec.
Tris se pusa zkroutí do o.
"Ani slovo," varuju ji a ukážu na ní prstem. Nepotřebuju, aby mi tu dělala kázání o tom jaký jsem pokrytec.
"Nic neříkám, opravdu nic." Zvedne ruce nad hlavu ve znamení, že se vzdává.
"Já jen že..." začne.
"Řekla jsem ani slovo," zastavím ji, načež se zasměje.
"Jenže to není všechno, Tris," pokračuju, "Thomas prohrál, takže zítra bude muset jít do školy v šatech..."
Tris nadšeně vypískne.
"Panebože Sosky se zblazní..."
"To pořád není všechno, Tris," zastavím její příval poznámek. "On mi řekl, že jestli on má jít do školy v šatech, tak já mám přijít jen ve spodním prádle a být v tom tak dlouho jako on bude v šatech. Že prý je to můj druhý úkol," vyhrknu ze sebe.
Tris na mě kouká s otevřenou pusou a pak se začne smát.
Začne se smát.
Co je tohle kruci za podporu.
"Přestaň," drcnu do ní, "to není vtipný."
Uraženě skřížím ruce na prsou a sleduju jí jak se div neválí smíchy po zemi.
"Je to ohromně vtipný." Dostane ze sebe mezi smíchem. "Beru zpátky, co jsem předtím řekla, budou to kluci, kdo se , i když sosky nejspíš taky."
Zamračím se na ní.

Vyruší nás křik trenéra, který nás všechny svolával zpátky. S Tris jsme se k němu vydaly blíž, abychom ho dobře slyšely. Upřímně doufám, že ať vymyslel cokoliv, tak budeme rozděleny na holky kluky, protože další Thomasovi kecy určitě nezvládnu.
"Tak teď když už doběhla i naše drahá slečna Franková můžeme pokračovat. Dáme si rozcvičku. Pánové, pro vás platí to, co vždycky. Dámy...Emmo dej rozcvičku buď tak hodná."
A s těmi slovy se vzdalí.
Možná jsem se zapomněla zmínit, ale trenér Drake přivedl mého bratrance k hokeji a já jsem jako malá s jeho dcerou chodila na tanec. Několikrát mě z kroužku vyzvedával. Vlastně jsme byli stáří známý, což nevěděl nikdo kromě Tris.
Pokývám trenérovi, že jsem rozuměla a začnu se protahovat. Hlava, ruce, střed těla a na konec nohy.

Thomas

Dáváme si s klukama rychlou rozcvičku a všichni pokukujeme po holkách. Nejspíš nikdo z nás by si nenechal ujít takovou podívanou.
Můj pohled doputuje k Špuntovi. Ta přezdívka už na ni dávno nesedí. Dlouhé hubené nohy má mírně od sebe, levou ruku na břiše a pravou nataženou v záklonu doleva.
Kdyby nebyla tak drzá a útočná, kluci by na ní staly frontu.
Najednou se předkloní a nechá ruce spadnout na zem.
Krucinál.
Někdo kousek ode mě zastená.
"Koukněte se na ty zadky..." ozve se Dan.
"Akorát do ruky." Přidá se někdo a ostatní mu přizvukujou.
Hovada.
"Koukněte se na Clarkovou, tomu se říká dokonalost pánové..."
Zamračím se a potlačím chuť dát tomu kreténovi, co to řekl, přes držku.
Potom překvapeně zamrkám.
Kde se ve mně sakra vzalo tohle nutkání?
"Máš pravdu, Paule, rozhodně z nich má nejlepší prdel."
Objeví se ve mě touha přehodit si Clarkovou přes rameno a vzít ji odsud...
A tohle se vzalo kde?
"Možná, ale viděli jste kozy Queenový? Má je opravdu královský." Poznamená další a ostatní se zasmějou.
Můj pohled se přesune na Queenovou a musím uznat, že jsou dobrý, i když na můj vkus až moc velký.
"Jsou to kozy jako vozy vole" oponuje mu Henry. "Ale Clarková, ta je má akorát do ruky."
Zvednu se.
A dost. To by stačilo kreténi.
Všechny oči se přesunou na mě.
"Co tě žere Eatne?" Zeptá se mě Henry. Zamračím se. Přeci jsem to neřekl nahlas.
"Vím, že s ní máš svý spory, ale nemůžeš popřít, že Clarková je fakt sexy."
Zamračím se ještě víc.
"Nic speciálního." Poznamenám nezaujatě.
Henry se zasměje.
"To říkáš jenom proto, že ti nedala a ani nedá, ale myslím, že pokud se jedná o mě tak tak upejpavá nebude." Začínal jsem vidět rudě a zatnul ruce v pěst.
Přiměje se zasmát.
"Ani by si o tebe neopřela kolo, natož aby s tebou chrápala."
"Vážně se těším, až pode mnou bude sténat moje jméno...možná bych mohl ošukat i ten její zadeček...jo asi to udělám, je moc dokonalý na to, aby zůstal bez povšimnutí...."
Zmlknul.
Zmlknul, protože moje pěst udeřila do jeho čelisti.
A kruci.

Pokračování příště...

Co říkáte na Thomase? 😉