Vzdáváš se? Nikdy!!

1.Problémy

Sedím u baru a prohrávám si s panákem vodky.
Nesnáším vodku.
Jenže dneska...dneska mi přijde vhod.
Kopnu ji do sebe.

"Dám si ještě jednu." Kývnu na barmana.
"Už máš dost. Měla bys jít domů." Odpoví mi a já si otráveně odfrknu. To mi tady ještě scházelo.
"Hele já přeci poznám, kdy mám dost. Tak mi ještě nalej." Řeknu mu a on se na mě usměje.
Je docela hezký.
Takový roztomilý.

"Nechceš mi místo panáků říct, co se ti stalo?" Zeptá se mě a já zvednu oči ke stropu. "Třeba by se ti ulevilo."
To sotva.

"Musím tě zklamat, ale tohle není žádný klišé film, kde by se hlavní hrdinka svěřovala se svými pocity pohlednému barmanovi, který ji dá rady do života" Odpovím mu a nastavím mu panáka, aby mi znovu dolil.
"Třeba by to fungovalo, co ty víš." Zasměje se a já si ho pozorně prohlédnu.
"Víš co? Uděláme dohodu. Já ti ještě naleju a ty mi řekneš, proč chceš pít."
"Platí." Souhlasím nakonec a posunu před něj skleničku.

Doleje mi a já po panáků sáhnu, ale on ho jen posune z mýho dosahu.
"Neměl bys náhodou pracovat?" Zeptám se ho a rozhlédnu se po přeplněném baru.
"Chvilku to beze mě zvládnou. Tak už říkej" Odpoví a opře se o bar.
"Mám za sebou rozchod." Dostanu ze sebe a vytrhnu mu z ruky panáka. Kopnu ho do sebe.

"Jdu jinam. Tady už mi nejspíš nikdo bez otázek nenalije." Zahuhlám a zvednu se z barové židličky. Ztratím rovnováhu a málem spadnu,ale nakonec se mi podaří udržet na nohou.
"Počkej přeci. Jsem Erik a je mi vážně líto..." Pokusí se mě zastavit.
"Je mi to jedno." Zahuhlám a otočím se k odchodu. "Sbohem Edo."
"Jsem Erik." Zavolá za mnou a já nad ním mávnu rukou,hlava se mi při tom zamotá tak silně, že se musím na moment zastavit.

Rozhlédnu se po lidech v baru. Jak můžou být tak šťastný, když mne je právě teď tak mizerně?
Podívám se na nejhlučnější partičku v místnosti. Další parta namyšlenejch kreténů a jejich, jak bych je jenom pojmenovala slušně....děvek.

No neeee.
A kdopak to sedí uprostřed....všemi milovaný a oblíbený král školy pan mám vysoký ego Thomas Eaten.
Skvělý.
Prostě skvělý.
Ten mi tady ještě chyběl.
Jako kdybych už tak neměla blbej den.
S trochou štěstí kolem nich projdu nepozorovaně a dostanu se ven z tohohle podělanýho pajzlu.

Pomalými krůčky, tak abych neupadla, si razím cestu ven. Už jen kousek a budu venku.
"Ale ale ale ale...podívejme se, kdo tu je, sám,bez přátel....moje Nemesis."
Hluboký hlas, který mě děsí ve snech a který nejspíš ostatním holkám, přijde neskutečně sexy.
Můj den už nemůže být lepší.
Zastavím se, zvednu oči ke stropu a nahlas si povzdechnu, až potom se na něj otočím.

Je tak nespravedlivý, že někdo kdo je takový debil vypadá tak neskutečně sexy.
Černý lehce vlnitý vlasy mu věčně padali přes oči a dávali tak kontrast k jeho pronikavě zářivě modrým očím.
Na jeho klíně mu seděla blondýna přilepená k jeho krku.
"Ale ale ale..." Zopakuju po něm. "Podívejme se, kdo tu je...pan práskač."
Thomas a já jsme sousedi. Přistěhovali se sem, když mi bylo sedm a naši rodiče se spřátelili celkem okamžitě. Chtěli po nás, aby se i z nás stali nejlepší přátelé, ale to nám prostě moc nevyšlo.
Už jako dítě byl hrozný, maminčin miláček, rozmazlený parchant a především žalobníček.
Hlásil svým rodičům každou prkotinu a pak jsem za to dostávala od svých rodičů vynadáno já, svedl na mě i svý průšvihy a já kvůli němu několikrát dostala domácí vězení.

Pak se z něj stal tenhle sexy idol všech holek na škole a naše dětský války se proměnili v naschvály a neustálý hádky.
"Zrovna ty...." Začne znovu a probodává mě svýma modrýma očima. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. S alkoholem který mám v těle už ani nedokážu nebo možná spíš ani nechci vnímat, jaký srajdy vypouští z tý svy pusy.
Promnu si spánky.
"I když bych se tu s tebou teď ráda dohadovala..." Mluvím pomalu a soustředím se na každé slovo, abych náhodou nemlela kraviny. To by mi tak scházelo, aby se mi tady stal nějakej trapas a on to pak rozhlásil po celý škole.
"...nemám na to zrovna teď čas ani náladu. Sbohem Frodo." Zamávám mu a rozejdu se pryč. Cestou zaškobrtnu, ale po chvíli se už dostanu ven na čerstvý vzduch.

Frodo.
Jako malý mě nutil, abych mu říkala Aragorne, samozřejmě jsem mu tak neříkala a začala mu říkat Frodo, protože toho moc nemusel. Za to Aragorna zbožňoval.
Miloval pána prstenů.
Jestli se dneska dostanu ve zdraví domů tak si ráno budu blahopřát.
Udělám několik kroků směrem domů.
Možná jsem si toho posledního panáka vážně neměla dávat, kdyby to aspoň něčemu pomohlo, ale to ne...Ten nepříjemný tlak u srdce stejně nezmizel.
Znovu se mi zamotají nohy.

"Copak tady dělá taková kráska sama?" Ozve se vedle mě chlápek s cigárem. To mi tady tak chybělo.
"Odprejskni" zahuhlám a dal si ho nevšímám.
Chytne mě za ruku tak, že se musím zastavit.
"Co kdyby ses tu s námi zdržela?" Zeptá se a já si povzdechnu. Proč je svět plnej takovejch kreténů.
"Varuju tě, pusť mě." Otočím se na něj a dívám se na svou ruku, kterou mi stále drží.
Zasměje se.
"Nebo bych mohl místo toho..." Nenechám ho dokončit větu a kopnu ho do rozkroku. Automaticky se ohne v pase, ale moji ruku překvapivě stále drží v ruce, zvednu koleno a praštím ho do hlavy. Klesne na zem.

"Příště na mě nesahej!" Řeknu mu naposled a otočím se k odchodu.
"Tak to ne holčičko." Zachrčí, znovu mě chytne a trhne rukou. Spadnu přímo do náruče nějakýmu chlapovi. Pokusím se mu vytáhnout, ale pevně mě drží.
"Drž tu děvku pevně." Zaskučí ještě chlápek, kterého jsem kopla a skutečně mě ruce chytí pevněji. To mi ještě scházelo.
Nevím jestli jsem divná nebo jenom moc opilá, ale za celou tu dobu jsem nepocítila ani kapku strachu.
Kdybych toho tolik nevypila teď bych se jim ubránila, ale jelikož sotva stojím na nohou, bude to menší problém.

"Pusťte ji."
No tohle.
Otočím se za hlasem a zašklebím se, když na konci ulice uvidím stát Thomase. Vypadá jako anděl smrti s pomstou vepsanou ve tváři.
"Ztrať se hochu. A nikdo ti neublíží." Odplivne si ten,který to všechno zpackal a přiblíží se ke mně blíž.
Ani ten největší idiot světa by Thomase neoslovil jako hocha a už vůbec by se k němu neotáčel zády. Všechno tohle jenom ukazovalo na to,co za kreténa tohle je.
Než se stačí kdokoli nadát, chlápek letí dozadu. Ten co mě držel, mě pustí a pokusí se dát Thomasovi jednu do zubů, ale ten se mu lehce vyhne a praští ho sám.
Abych udržela rovnováhu tak se opřu o zeď.
V tu chvíli na něj zaútočí zezadu ten druhý. Jako kdyby útok vycítil se trochu sehne a praští ho loktem do břicha a chlápek hekne.
Thomas se otočí, zasadí dvě rány, hned nato se otočí a udeří toho druhého.
Je rychlý, přesný, smrtící.
Po několika dalších vteřinách ti dva, co mě napadli skučí na zemi. Thomas svůj pohled přesune na mě.

Vážně vypadá, jak anděl pomsty.
Chytí mě za ruku a beze slova mě odtáhne z uličky. Když se konečně zastaví
"Jsi celá?" Zeptá se mě a udělá několik kroků ke mně. Natáhne ruku, aby se dotkl mé tváře, ale já ho přes ni plácnu.
"Nesahej na mě." Odseknu a znovu se opřu o zeď, jelikož jsem zase ztratila rovnováhu.
"Tak tohle je tvá vděčnost." Ušklíbne se. "Zachránil jsem tě."
Znovu se mě pokusí dotknout a já ho znovu plácnu, jenže on mi jenom přechytne ruku a přišpendlí mi ji ke zdi. Zavrtím se.
"Co takhle jedno malé děkuju." Zamumlá a přisune se ke mně blíž. Kdyby mě právě nezachránil a kdybych nebyla totálně na mol právě teď bych ho nejspíš nakopala.
"Pusť mě, jdu domů." Zamumlám a on se zasměje.
"Pořád tak tvrdohlavá." Šeptne a přejede mi nosem po krku. Proč tohle dělá?
"Nepustím tě dokud to neřekneš. Přeci jenom si to zasloužím." Pousměje se a já odvrátím hlavu.
"Kdybych nebyla tak moc opilá, zkopala bych tě do kuličky, že tak využíváš situace. Ale....ať to máme za sebou...." Nejsem si vůbec jistá, jestli ty věty zní tak, jak říkám.
"Děkuju ti." Vydechnu a pak začnu předstírat, že zvracím.
Zasměje se a odstoupí ode mě.
"Pojď" chytí mě za ruku "doprovodím tě domu."

Pokračování příště...
Tak co říkáte na první díl mého nového příběhu?
Doufám, že vás zaujal.