Middle Salvatore 2

Devátá část

Odešel jsem dolů za Freyou, která seděla na gauči.

F: „tak co? "

KM: „někdo po ní šel. Nevím jestli to byly zrovna čarodějky ale jsem si jistý že to byl někdo ze smečky nebo z upírů "

F: „takže co máš teď v plánu? "

KM: „najít toho kdo po ní šel a zabít ho "

F: „Klausi teď se musíš postarat o Hope "

KM: „samozřejmě o to se neboj "

Najednou mi došla zpráva z neznámého čísla a u toho byla fotka. Psalo se tam že jestli okamžitě nepřivedeme Hope tak zabijí Viky. Chtěli Hope uzavřít vlčí stránku. 

Byla Tribrid druhá svého druhu a Viky byla první. Proto jí unesli. Ale takhle to nenechám a přijdu si pro Viky. Hope se nic nestane to nedovolím. 

Díval jsem se do mobilu a na fotce byl Viky denní prsten. V ten moment jsem se podíval na Freyu a dostal zlost.

KM: „nachystej si mapu a Viky krev nebo něco potřebuji jí okamžitě najít "

F: „co se stalo?? "

KM: „je bez denního prstenu a dost možná má na sobě pouta prosti magii "

Najednou přišla za námi Hope.

H: „chci nějak pomoct "

F: „Hope teď nám nijak nepomůžeš "

H: „tak dobře jdu se projít "

KM: „zůstaneš tady Hope pro tvoje vlastní bezpečí "

H: „proč? Nic mi nehrozí a dokážu se postarat o sebe sama "

KM: „prostě tady zůstaneš. Já a teta Freya musíme najít tvojí mámu, takže se prosím vrať do svého pokoje "

H: „jedu za strýcem Damonem "

Hope byla na odchodu a já šel za ní.

KM: „Hope "

Ignorovala mě. Chytil jsem jí za ruku aby se zastavila a když se tak stalo pustil jsem jí a udělal krok dozadu kvůli Prázdnotě.

H: „co? "

KM: „prosím pojď zpátky a můžeš nám pomoct pod podmínkou že zůstaneš doma "

H: „super "

Hope se usmála a odešla dovnitř a já pár kroků za ní.

H: „jdu si ještě pro mobil do pokoje "

KM: „jasný a pak přijdi "

Hope kývla a odešla do pokoje. My s Freyou začali chystat věci na ty kouzla abychom našli Viky.

Z pohledu Hope

Vyšla jsem schody a šla rovnou do svého pokoje. Hned jak jsem vešla tak jsem za sebou zavřela a šla jsem najít svůj mobil. 

Chvíli to vypadalo že ho snad nikdy nenajdu když v tom najednou přišel Roman balkónem a já se trochu lekla, protože jsem ho nečekala.

H: „Romane co tu děláš? "

Oba jsme začali šeptat.

R: „chtěl jsem tě vidět. Dlouho jsi se ve škole neukázala "

H: „musíš jít je tu táta a já musím jít za ním "

Otočila jsem se k němu zády a šla ke stojanu s plátnem kde ležel můj mobil. Roman přišel za mnou a přiložil mi přes ústa a nos kapesník napuštěný nějakou látkou a já usnula.

Z Klausova pohledu

Hope se dlouho nevracela tak jsem se šel podívat kde je ale když jsem tam přišel nikde nebyla. Byl pouze otevřený balkón, takže jí buď někdo unesl nebo utekla. Ale bez telefonu by ona nikdy nešla.

KM: „FREYO HOPE JE PRYČ! "

Z pohledu Viky

Jsme v nějakém domě. Pořádně nevím kde se právě nacházíme ale syn Grety právě přinesl Hope. Měla jsem takový strach o ni ale teď jsem měla hlavně vztek.

V: „nechte moji dceru na pokoji jinak vám oběma urvu hlavu "

G: „uklidni se zrůdo. Zachvíli tvé dceři uzavřeme vlčí stránku stejně jako tobě. Vy dvě jste proti přírodě nikdy jste se neměli narodit "

V: „Greto já tě varuju. Jestli na ní jenom šáhneš tak ti tu hlavu fakt urvu "

Hope se začala probouzet a Roma s Gretou šli bokem si něco říct a já se držela ve stínu.

V: „Hope "

Hope se zvedla a objala mě.

H: „mami je mi to strašně líto "

V: „to nic Hope není to tvoje chyba princezno "

V: „ale jenom jedna z nás teď může utéct "

H: „ne...oni "

V: „ano ale to je teď jedno princezno. Táta a strejda Elijah pro mě přijdou a ještě se uvidíme "

H: „dobře "

V: „jsou tu a je tu i strejda Damon. Poběžíš za ním ano? "

Hope jen přikývla a Greta s Romanem se vraceli. Hope rychle vyběhla ven kde byl Klaus, Elijah a Damon.

KM: „Hope "

Klaus Hope obejmul a pak se podíval na Damona.

KM: „odjeď s ní do bezpečí "

Dal Hope pusu do vlasů a Damon s Hope odjeli. Klaus s Elijahem šli dovnitř. Ještě než vešli Elijaha probodl Roman ostrým klackem a Klaus Romanovi vytrhl srdce. 

Elijah ho poslal dovnitř že to zvládne a Klaus jen přikývl a vytáhl mu ten klacek. Když přišel dovnitř a uviděl mě tam. 

Gréta mě držela pod krkem a najednou tam přiběhl další upír a probodl i Klause a po Elijahovi nebyly ani stopy. Asi ho také dostali.

 Když v tom se srdce toho upíra objevilo vedle něj a za ním Elijah. Pomohl Klausovi a šli za mnou a Grétou ale když uviděli že mi drží ostrý kůl z bílého dubu u srdce zastavili se. 

Nevím kde ten kůl vzala, protože všechny byly spálené na popel.

KM: „Polož ten kůl a nech jí jít "

G: „až zabiju ji tak pak zabiju i tebe "

Podívala se na Klause a oba udělali krok dopředu. Najednou se něco stalo a do mě vešla jaká si modrá záře. Prázdnota je ve mně. 

Nevěděla jsem jak se to stalo ale věděla jsem že jí musím jednou pro vždy zničit. Vypnula jsem svoji lidskost z dobrého důvodu. 

Obmotala jsem Grétě pouta okolo hlavy a vyběhla s ní ven na denní světlo. Jen co jsme obě dopadli na chodník tak jsme začali hořet a s námi i prázdnota. 

KM: „NEEEEE! "

To bylo poslední co jsem slyšela. Klausův výkřik.

Snad se vám nová kapitola líbila a zkusím teď častěji vydávat. Sice nevím jak to dopadne s příběhem V zajetí původních ale něco vymyslím.