Krimi povídky

3. kapitola

Pohřeb

Další den časně z rána se sešli všichni bangorští kriminalisté ve sterilní pitevně nedaleko policejní stanice. Soudní patoložka Charlie Smithová přešla ke kovovému stolu, kde odhalila pod bílou plachtou první tělo oběti. Všichni vidí domlácený a podlitinami posetý obličej. Na krku má náčelník Mahoney silnou řeznou ránu, která je sešitá chirurgickou nití. V místnosti se roznese tíživé ticho a do všech tváří se vlije všeobjímající smutek.

Smithová si odkašle rukou před ústy, aby tak mohla promluvit a začne s výkladem úmrtní zprávy:

,,Jak vidíte, na těle jsou patrné stopy násilí, ale pachatel oběť neusmrtil hned, jak by se vám možná zdálo. Vidíte tuto mohutnou pohmožděninu tady na temeni? Byla zřejmě způsobena baseballovou holí nebo nějakou železnou tyčí. Poté se tělo náčelníka vlivem fyzické újmy s velkou pravděpodobností sesunulo k zemi a tam bylo následně zasypáno údery pěstí a kopy do obličeje, než šerif omdlel. Konec nastal až po řezné ráně, která byla způsobena nožem, čímž náčelník vykrvácel,'' vysvětlovala patoložka Smithová.

,,Takže ten parchant našeho náčelníka podřízl?'' vytřeští oči detektiv Larsson.

,,Ano, a nebylo to jen tak ledajakým nožem. Když se podíváte na tuto hlubokou ránu na krku, kterou jsem musela zašít, tak uvidíte, že byla poměrně široká a mám takový pocit, že pachatel použil buďto lovecký nůž anebo armádní nůž s pilkou, aby mohl takovou ránu způsobit. Anebo byl dostatečně silný.''

,,Chcete tím říct, že našeho šerifa zabil chladnokrevný lovec anebo nějaký pomstychtivý armádní voják?'' vyzvídá Larsson.

,,Všechno je možné. Tuto verzi nepopírám. Já tu ovšem nejsem, abych vám podávala určité teorie,'' odpověděla patoložka Smithová. ,,Budeme vědět víc až po nové analýze.''

,,Prozatím ti děkuji, Charlie,'' prohlásila náčelnice Robertsonová.

,,A co to druhé tělo? To nám teď neukážete?'' vyptával se strážník Meyer.

,,Tělo toho bezdomovce jsme museli bohužel zpopelnit. Byl skrz na skrz prolezlý infekcí. S jeho tělem jsme prakticky nebyli v kontaktu, takže vám víc neřeknu,'' konstatovala Smithová.

,,Vážení kolegové, tady jsme teď skončili a sejdeme se za 10 minut v jednací místnosti na stanici,'' ukončila celou diskuzi Robertsonová.

Uběhlo několik následujících minut, když policisté již usedli v zasedací místnosti. Detektiv Larsson si nervózně připálil cigaretu a opřel si pohodlně hlavu do polstrovaného křesla. Předchozí událost mu na klidu moc nepřidala, protože Mahoney byl jeho nejvěrnější a dosud nejlepší přítel. Všichni teď v duchu vzpomínají na jejich bývalého náčelníka, jelikož měli jeho tvář přísného, avšak dobrosrdečného šerifa ze srdce rádi.

Ticho narušil až nahlas přemýšlející Robertsonová:

,,Má někdo z vás promyšlený nějaký motiv?''

,,Já si myslím, že tu jde o pomstu policajtů,'' vyřkl svoji teorii strážník Meyer.

,,Miku, ale na tenhle motiv jsme přece probírali už včera. Zkus se příště víc zamyslet, než něco vypálíš do světa,'' zakroutila hlavou náčelnice Robertsonová.

,,Ne, vážně se mi ten nápad zamlouvá čím dál víc,'' nenechá se odbýt strážník.

,,Kdo by si vybral za první oběť milovaného a uznávaného náčelníka policie, který jistě zavřel za svou bohatou kariéru spoustu známých a nebezpečných zločinců.''