Krimi povídky

Kapitola 8

Pochybnosti

Zatímco policejní tým zásahové jednotky uháněl do blížícího se předměstí Bangoru, stahovala se nad městem veliká bouřková mračna a do kanceláře na radnici už bubnoval silný vítr s prvními kapkami deště. Starosta Davis si musel odskočit na záchod, protože ho poslední dobou trápily žaludeční problémy především proto, že se dozvěděl od šerifky Robertsonové, že by měl být součástí dalšího útoku. I když byla radnice hlídána takže ze všech pozic, měl starosta pořád takový nepříjemný pocit, že ho přesto někdo zpovzdálí sleduje a chystá se znovu udeřit. Davis zrovna vycházel ze dveří toalety, když vtom ho někdo udeřil zezadu silně do zátylku. Na chodbě bylo šero v důsledku bouřky a výpadku elektrické energie, proto Davis nikoho neviděl. Starosta dostal strach a rozkřikl se o pomoc. Než však stačil utéct nebo informovat někoho z detektivů, tak mu břichem projela nesnesitelně tupá bolest, zřejmě po úderu nějakým ostrým nožem, až mu málem vypadly oči z důlků. Chytl se za břicho, ale rychlá ztráta krve měla za následek, že se starosta skácel k zemi. Bolest se zvětšovala, starosta lapal po dechu a stačil udělat pak jen pár kroků, než se mu znovu podlomily nohy, dopadl na záda a pod ním se rozšiřovala louže krve. Útočník se mezitím vytratil z budovy, jako by se nic nestalo. Zmizel přesně tak, jak se tu objevil, nikým nezpozorován. Davisovou smrtí si byl jistý hned od první chvíle, kdy mu probodl břicho.

...

Asistentce Amy bylo podezřelé, že se starosta už nějakou dobu nevrací z toalety, a tak se rozhodla po něm podívat. Kde asi tak vězí? Nemá přece jen nějaké závažnější zdravotní problémy? Čeho si však všimla prvně, než vstoupila do zadní části chodby, byl železitý zápach krve. Amy se zděsila, a protože měla v rukou baterku, uviděla na zemi krvavé stopy, které ji dovedli až ke starostovu bezvládnému tělu. Ihned k sobě přivolala policejní hlídku a poté se rozbrečela nad ochablým tělem. Amy nechápala, jak někdo mohl proklouznout na radnici, když jsou všude policisté. Pracovala pro starostu již nějakou dobu a měla jeho přísnou, ale dobrosrdečnou povahu moc ráda. Většina lidí si o něm myslela, že bývá namyšlený a protivný starý morous, ale Amy ho poznala v trochu jiném světle a měla na něho úplně odlišný názor. Poté, co se trochu uklidnila, si ještě musela promluvit s její kamarádkou, šerifkou Robertsonovou.

,,Ahoj Megan, už asi víš, co se stalo u nás na radnici, když ti kolegové volali. Jsem z toho v hrozně velkém šoku. Víš, pracovala jsem pro starostu poměrně dlouho, a i když si o něm spousta lidí myslela svoje, měla jsem ho přesto ráda. A už si nedokážu vůbec představit, v jakém nebezpečí se nacházíš teď ty. Chtěla bych, abyste toho vraha co nejdříve dopadly, a tohle smutné léto pro nás jednou konečně skončilo,'' roztřásl se Amin hlas do telefonu.

,,Amy, můžu tě ubezpečit, že já jsem v naprostém pořádku. Nemusíš mít o mně strach. Mám tu kolem sebe proškolené specialisty na boj s takovými lumpy. Víš, že už se taky těším, až bude tenhle případ za námi? Všechno se v dobré obrátí, uvidíš. Amy, zůstaň na radnici, protože na tebe by další útok neměl být směřován, jak sama dobře víš. Ale chci si být stoprocentně jistá, že budeš v bezpečí, proto za tebou pošlu další posily. Neboj se, my se s tím grázlem popasujeme. To ti slibuju.''

,,Já vím, že tady byl starosta taky v bezpečí, ale vidíš, co se stalo. Megan, měla bys být ještě víc opatrná. Nikdy nevíš, kde vás ten šmejd může překvapit. Obzvlášť právě teď, když ve městě vypadla elektřina.''

,,Amy, zlato, neboj se o mě. Všechno dobře dopadne. Navíc my tu na stanici máme záložní agregát, který teď používáme, takže náš ten doktůrek jen tak nepřekvapí. Pošlu za tebou pro tvou bezpečnost dva policisty a ještě jednoho technika, ať se ti podívá na elektřinu. Ti detektivové jsou na tyto útoky také mimořádně proškolení. Mají totiž speciální výcvik na sériové vrahy, takže se nemusíš ničeho obávat.''

,,Megan, to bych ti byla strašně moc vděčná. Bez starosty jsem tu skoro sama a bojím se mnohem víc. A kdoví, jestli se tady ten pachatel ještě někde neukrývá a nechystá znovu nějaký další plán únosu nebo něco podobného,'' pravila vyděšená Amy.

,,Ne, to si nemyslím. Svůj úkol v podstatě skoro splnil a teď půjde po mně, ale to se mu v žádném případě nepovede. Věř mi, Amy. Za celou svou kariéru jsem nebyla víc odhodlaná bojovat, než zrovna teď. No nic, musím končit. Za nedlouho k nám dorazí na pomoc Mike se zásahovkou z Portlandu, proto se o mě nemusíš opravdu bát. Máme všechno pod kontrolou,'' řekla šerifka Robertsonová a ukončila s Amy rozhovor.

...

Jakmile se blížili Danny Clutterbuck a Mike Meyer k policejní stanici, čekala na ně hotová průtrž mračen a vítr byl tak silný, že málem vyvracel stromy rovnou s kořeny ze země, ale na cestu zatím popadlo jen trochu větviček. Mike s Dannym dojeli na příjezdovou cestu a rychle vystoupili. I když běželi od aut s dalšími policisty ke schodům na stanici, stačil je zkropit déšť tak, že byli na kost promočení.

První, co Mika překvapilo bylo, že je šéfka živa a zdravá a s někým si v pohodě debatuje po telefonu. Ale druhá zpráva nebyla o poznání lepší. Mike se obával, že tahle situace může nastat, ale když mu šerifka vylíčila detaily z místa činu, které se dozvěděla od svých kolegů na radnici, byl z toho Mike docela dost v šoku. Nepříjemná zpráva dostala Mika především proto, že se doktor Martin tak rychle a nikým nepozorován dostal do městské budovy a ani poté, když si ho nikdo nevšiml. Za velkou výhodou jeho atentátu mohl stát fakt, že ve městě vypadl proud, a tak využil nepřízně počasí, aby se prezentoval jako nedostižný zabiják. Na stanici se zatím spekulovalo, kde asi vrah vězí a jestli se náhodou vůbec zdržuje v okolí. Celou diskuzi zakončila neochvějná předzvěst následujících špatných dní, která na policisty čekala, když budou nuceni čelit tlaku ze strany médií, jelikož neuhlídali nejdůležitější osobu města, starostu Davise.

...

Doktor Martin ujížděl v nenápadném autě pomalou rychlostí směrem od Bangoru, aby na sebe neupoutal pozornost a zvažoval konečné řešení tohoto případu. V duchu si pochvaloval, jak založil s další vraždou, protože se nemusel ani moc snažit, aby nebyl spatřen. Využil nejlepší možné příležitosti a své elektrikářské dovednosti. Jediné, co ho trápilo bylo to, že jeho milovanou Meryl zatkla policie, a tak nemohlo dojít k jejich plánované budoucnosti. Doktor Martin si pomyslel, že to té blonďaté, která ho štvala ze všech nejvíc, za ty roky strávené ve vyhnanství, musí pěkně spočítat. Usmál se na sebe do zpětného zrcátka a v hlavě spřádal nový plán, který musí provést, než z těchto končin nadobro odcestuje.

...

Mezi řady policistů zavládl smutek a panika. Co teď proboha budou dělat, když město přišlo o svého starostu? Uvěří jim občané potom, co vyjde tato nemilá zpráva na povrch mezi občany, že jsou stále pod ochranou policejní složky, když nedokázali uhlídat ani nejdůležitější osobu z celého města? A jak asi policisty roznesou média na kopytech, když slibovali naprostou bezpečnost? To všechno a ještě mnohem víc běželo právě před očima všem kolegům na stanici jako nejtragičtější scénář v těžké situaci. Nejvíce však přemýšlela, jak z tohoto bezbřehého  aspoň trochu vybruslit, šerifka Robertsonová, na které ležela největší zodpovědnost. Nevěděla, jestli stále svou pozici šéfky uhájí a nebude tak odvolána od policejního prezidenta ze státu Maine. Nenapadala ji však ani jedna kloudná myšlenka, co by stála za řeč.