Krimi povídky

6. kapitola

Zatímco žlutá dodávka spěšně uháněla za americkou hranici do Mexika, strážník na celnici ihned nahlásil celou situaci na všechny mexické policejní stanice.

,,Všem jednotkám, opakuji, všem jednotkám, přes hranici se přehnala žlutá dodávka Chevy bez mého povolení. Poznávací značka 354-82 Texas. Podezřelí byli: žena, blondýna, středního věku, vlasy na mikádo a muž, středního věku, ostříhaný dohola. Ti lidi se mnou vůbec nekomunikovali. Jen seděli v autě a neuposlechli moje varování otočit auto zpátky do Států. Máme takový pocit, že se mohlo jednat o údajného bangorského vraha s jeho společnicí. Jakékoliv informace neprodleně volejte na dispečink na Texaský hraniční přechod. Končím hlášení.''

Na scéně se objevil špionážní detektiv Brian Taylor. Tento vysoký a široký chlapík v ramenou sjel přísným pohledem poručíka Moralese a nemile ho uvítal v kanceláři celního objektu.

,,Aáá, zdravím vás, poručíku Moralesi, že vy teď nejspíš jedete z Mexika na nejbližší letiště a pospíchate, abyste byl co nejdříve v Bangoru, že je to tak? Ovšem jsem byl dopředu obeznámen. Ale my tady teď máme možného podezřelého, co se právě dostal do Mexika. Takže co vy se vlastně chystáte dělat v Bangoru?''

,,Detektive Taylore, musím vám říct, že mě tam kolegové, konkrétně šerifka Robertsonová, nesmírně potřebují k vyšetřování sériového vraha, který tam, jak jistě víte, řádí.''

,,Říkám si, není vaše cesta tak trochu zbytečná?''

,,Detektive, v Bangoru může být každá minuta drahocenná. A já jsem specialista na sériové vraždy. Co kdybyste zatím ty dva podezřelé v Mexiku ohlídal vy a váš tým? Já jsem teď v časovém skluzu a musím se dostat rychle na letiště. A kdyby to přece jen byl náš člověk a chystal se třeba zase vrátit do Států, dejte mi, prosím, vědět, ano?'' Nenechal se odbýt otázkami poručík Morales.

,,Poručíku, mohu vás ujistit, že když budeme vědět víc, tak se vás hned kontaktujeme, že tito lidé překročili hranice znovu. Ale teď mě omluvte, musím naléhavě odjet z celnice a vy jste na odchodu předpokládám nejspíš také. Nemám pravdu? A nezapomeňte ode mě pozdravovat půvabnou šerifku Robertsonovou. Je to moje bývalá spolužačka z akademie,'' dodal kousavě na rozloučenou ještě detektiv Taylor a Morales si pomyslel, že se oni dva rozhodně nevidí naposledy.

Poručík Morales před cestou na Beamontovo letiště stihl ještě kontaktovat šerifku Robertsonovou, že jak se dostane na místo, hned se jí ozve, kterým nejbližším spojem poletí do Bangoru, aby ho tak mohla vyzvednout. Nezapomněl se jí také zmínit o vzniklé události s jistými podezřelými, co uprchli přes hranice.

,,Poručíku, musím vám ovšem nutně říct, že podle nás tu máme vraha i jeho komplice. Proto co nerychleji spěchejte na letiště a určitě mi pak zavolejte. Před 12h se u nás stala další vražda, a proto dost silně pochybuju, že náš vrah byl mezi těmi lidmi, co vám tam utekli do Mexika.''

,,Dobře, šerifko, beru to na vědomí. Pokusím se být rychle na letišti. A jak jen to bude v mých silách a možnostech, tak se vám znovu ozvu. Buď, prosím, zatím, co nejvíce opatrní. Sériový vrazi se obvykle vrací k podobným obětem, vraždí v co nejkratším časovém úseku a neustále se pohybují co nejblíže kolem místa činu,'' upozorňuje šerifku poručík Morales, než oba hovor zavěsí.

V rychlém sledu uběhne několik dalších hodin. A máme tu veče před půlnocí, kdy se chystá šerifka Robertsonová vyzvednout poručíka Moralese, jelikož by měl podle přesné spojovací linky za půl hodiny přistát s Texaským speciálem na Bangorském letišti. Doma se Robertsonová domluví se synem Joeym na tom, aby nechal klíče v zámku, než se vrátí s poručíkem zpátky a zazvoní na Joeyho, aby jím šle otevřít dveře. Přesto, že je takhle pozdě v noci, má o Joeyho velký strach, a tak slíbí, že mu ještě zavolá, než se s poručíkem vydají na cestu domů.