Krimi povídky

Kapitola 10

Konečné řešení

,,Prohlašuji dnešní tiskovou konferenci za zahájenou a nyní vám předám předběžnou zprávu, kterou chci pro vás zveřejnit,'' zazněla úvodní slova šerifky Robertsonové v přednáškové místnosti radničního sálu.

,,Jak dobře víte, včera byl vedený útok ze strany pachatele na našeho pana starostu Davise a ten ho bohužel nepřežil. Došlo k pochybení z naší strany, protože jsme se mylně domnívali, že se zločinec ukrývá v Portlandu na farmě v Highroute. Bohužel jsme se zmýlili, jelikož nás dovedl na špatnou stopu. Ale našli jsme po zásahu jeho milenku. Je to naše bývalá dispečerka Oatesová, o které si myslíme, že má v případu také prsty a bude za to řádně odsouzena. Nevěděli jsme, že je pachatel natolik chytrý, aby naši celou jednotku svedl na scestí. Jsem teď ochotná vzít vinu na sebe a vyslechnout si ortel od policejního prezidenta státu Maine, který bude udílet pokyny a rozhodne, kdo povede tenhle případ. Pokud na mě máte nějaké otázky, jsem svolná vám některé zodpovědět. Ale upozorňuji vás, že nemám moc času, protože jsme s kolegy došli k dalšímu posunu a musíme ihned zakročit. Zároveň chci ubezpečit všechny občany města, že vám nehrozí žádné nebezpečí, jelikož poslední útok bude směřován na moji hlavu,'' zakončila své prohlášení šerifka Robertsonová a sálem se ozval šum hlasů.

,,Šerifko, jak si můžete být jistá, že jsou občané stále pod vaší ochranou, když neuhlídáte ani nejdůležitější osobu, kterou jste měli na starosti?'' Byla první otázka od brýlatého novináře.

,,Přiznávám, že jsme pochybili ve svěřeném úkolu pana starosty, ale řeknu vám jediné. Vrah předem upozornil, že další, kdo přijde na řadu budu buď já anebo pan starosta. A kdo jiný z nás dvou už tu zbývá? Nenechala se odbýt šerifka.

,,Mám na vás další otázku,'' tentokrát se ozvala vysoká zrzavá novinářka. ,,Myslíte si, že budete tyto vraždy dál vyšetřovat, když nevíte, jaký verdikt vám sdělí policejní prezident? A nebojíte se o svého syna, který by mohl být znovu unesený?''

,,Odpovím vám prvně na druhou otázku. O únosu mého syna si nemyslím nic negativního a nepředpokládám, že k by němu mělo dojít znovu. O druhé otázce se dá jen těžko spekulovat. Chci samozřejmě v tomto případu dál pokračovat, protože v něm mám svůj záměr, ale další otázky si nechte na příště, až budeme vědět víc,'' rozloučila se s novináři Robertsonová a zamířila si to rovnou k autu, kde na ni čekal poručík Morales.

...

Jakmile dojela Robertsonová s Moralesem na stanici uspořádala šerifka v zasedací místnosti malou poradu předtím, než se měla uskutečnit možná poslední akce z celého smutného léta. Policisté si mysleli, že budou pod větším tlakem novinářů, ale nakonec se ukázalo, že jsou spíše na jejich straně. I když někteří po šerifce chtěli další otázky. Velkou výhodou však byly výborné komunikační dovednosti Robertsonové. Zbývala ještě jedna poslední věc. Odpoledne čekala šerifka na telefonát z policejního prezidia státu Maine, který měl rozhodnout o její budoucnosti.

,,Řeknu vám teď jednu důležitou myšlenku, která mě napadla při výslechu Oatesové. Jak nám řekla, že se její milý zdržuje možná na staré usedlosti za Bangorem, byla jsem si naprosto jistá, že se jedná o mého bývalého manžela, který měl rodiče na kopci před dálničním sjezdu na Portland. A navíc by celý popis odpovídal mému exmanželovi. A měl by taky motiv, protože jsme ho jako policisté odsoudili kvůli mému fyzickému týrání. Musíme ovšem před zásahem počkat. Záleží, co mi řekne policejní prezident,'' započala poradu Robertsonová.

,,Máte zajímavou teorii, šéfová. Budeme muset hodně doufat, aby nám policejní prezident tento případ nevzal,'' odvětil Mike Meyer.

,,Šerifko, jestli je pravda, co říkáte, tak možná budete z případu odvolána, protože jste do toho osobně zapletená. Musíme zamlčet veškerou vaši hypotézu před prezidentem. Doufám, že jste na tiskovce neprozradila víc než bylo zdrávo,'' zadumal se poručík Morales.