Dnes je to dva měsíce, osm dní, pět hodin a ... 24 minut a 56 ne 57 vteřin, co mi zemřela matka. Zemřela den před mými šestnáctými narozeninami. Věděl jsem, že umře. Měla rakovinu. V posledních dnech mě skoro ani nepoznala, ale i tak to byla moje milovaná maminka, které jsem se nechtěl vzdát a chtěl jsem ji tu mít na vždy. Zvládla mé psychické stavy. Mé úzkosti z lidí, fobie ze stísněných prostor i mé halucinace. Otec to nechápal je to trochu sociopat, ale i přes to se mě teď po matčině odchodu snaží podporovat, dál mi pěsti psychologa, i když si mysli že je to zbytečné. Kupuje mi prášky a snaží se porozumět mým pocitům, i když v tom není moc dobrý, ale nezlobím se na něj. Mám ho rád, i když ho nazývám otcem. Nechce abych mu říkal tati, říkal mi to už od dětství, ale já jsem to nikdy nechápal. Pochopil jsem to až když mi bylo dvanáct. Podle něj bych mu neměl říkat tati, protože je v tom slově moc emocí, moc lásky a tu prý on nedokáže cítit k nikomu jinému, než jeho ženě.
Dnes 27.září se naposled loučím se vzpomínkami, které jsem měl s maminkou. Dveře na které jsme psali, jak moc jsem vyrostl a okno v kuchyni, které jsem jednou rozbil kamenem, protože jsem byl naštvaný na otce. Naštěstí tam nikdo nebyl, ale dostal jsem domácí vězení a zákaz všelijaké elektroniky a co bylo nejhorší otec mě doprovázel ze školy i do školy!
Procházel jsem se po zahradě, zatím co otec nakládal poslední věci. Všechno ostatní jsme pořídili nové. Postele, stoly, skříně, televizi, jídelní stůl, kuchyň, venkovní nábytek. Záclony a závěsy a knihy a všechny osobní věci jako počítače a tak jsme odvezli. Nepotřebnost hygienu jsme vyhodili. Prý koupíme nové. Nábytek a svrchní našem novém domě je už zařízené. Celkově se už stehujeme měsíc. Doporučila to otci má psycholožka. Prý mi změna prostředí pomůže na maminku částečně zapomenout a zároveň mě to zbaví všeho strachu, co jsem zde v tomto městě prožíval, ale mě to přijde jako kravina. Nikdy na ni nezapomenu. Udělám ze zahrady velké růžové pole. Spíš aby to pořád vypadalo jako zahrada. A promísím je s levandulemi, ta maminka milovala a já zase růže. Budeme porad spolu a navíc se budeme stěhovat kousek od Paříže. Jsem na tátu hrozné hrdý. Vždy jsem tam chtěl bydlet, ale nechce se mi opouštět mou Prahu.
Táááákže.... Napadlo mě, že jsem si toho naložil na bedra moc málo a tak je tu nový příběh. Bude vycházet každé 4 dny!
Zatím se loučím!
Keisuke~
ČTEŠ
ZLATO, SE MNOU NEJSI SÁM!
RandomPříběh o přestupujícím studentovi a jeho novém spolužákovi, který prohrál sázku, ale v životě by ho nenapadlo, že prohraje i v největší loterii života a to lásce. Šestnácti letý Nii, kterému zemřela matka se s otcem přestěhoval do jiného státu, již...
