Kousky mne...

Horská dráha emocí

Nejhorší věcí před spaním je, poslouchat v sobě něco co trápí tě.

Sama hledám chyby tam kde nejsou a být ani nemají,
i přes to mě tyhle myšlenky často zmáhají.

Před spaním tohle mě vždycky do hlavy bouchne a já pak neznám způsob jak z toho utéct.
Já ani nevím jestli nějaký problém mám ale občas si přijdu bezcenná.

Nechápu ale proč tomu tak je když mám v životě naprosto vše.
Lásku,rodinu,peníze i kamarády a i přes to citím že mi něco schází.

Často si pak říkám, že možná jen moc věci hrotím a že věnuju pozornost něčemu co není nutný.

Přes den myšlenky se za dveře staví ale večer zaklepou a vejdou bez pozváni.
Prosím nechte mě už v klidu spát ja už nechci se dál stresovat.

Často přemýšlím nad tím jaký je na mě nátlak,já nechci jak vy pískate skákat.Stres mi tohle jenom dáva a já pak mám takový smutkový nával.

Chci plakat a zařvat na celý svět,že nebaví mě nechat si poroučet.
Motá se mi tolik věcí co udělat bych měla ale mám strach udělat ten krok co je třeba.

Hrozně stereotypně se teď asi cítím a potřebovala bych to změnit, protože to je asi to co mě tak tíží.

Já vždycky jsem si tak moc jistá sama sebou byla a na svou sebelásku uvěřila.

Pak ale přišlo období zvláštní kdy přebarvila jsem si své vlasy.
Najednou necítila jsem se jako dřív najednou přícházelo stím jen plno starostí.
Proto rozhodnutí bylo jasné, vrátit se k tomu v čem jsem si připadala krásně.

Po dlouhé době jsem to zase já,ta která snažila objevit to pravé já.