Nemůžeme!!

578 14 1
                                        

S: Ahoj
Přišla jsem s dobrou náladou. Ale on mi neodpověděl
S: Adame
Nic

Pohled Adama:
Sakra!!! Já bych ji tak rád řekl. „ahooj, jak se máš?" A obejmul jí. Ale pak bych ji ublížil.
S:stalo se něco?
Posmutněla já ji tak nerad vidím.
S: tak nic

Pohled Sid:
Ach jo. Já už nevím.
S: Adame, no alespoň mě nebudeš přerušovat.
Všimla jsem si jak zbystřil a tak jsem začala.
S: Já nevím jak to vnímaš ty. Teda už vím
Uchechtla jsem se. A pokračovala.

Pohled Adama:
zbystřil jsem ale furt jsem ji neodpovídal protože kdyby jo tak bych se neudržel a řekl ji „Miluji tě" ale to jsem udělat nemohl.
S: Rozejdu se s Albertem
V duchu jsem zajásal.
S: a chtela bych být s tebou ale asi nic tak já jdu za Albertem

Pohled Sid:
Jdu k Albertovi vešla jsem tam a na něm seděla Adéla a líbali se tak jsem jen řekla
S: tak dobrý stejně kvůli tomu sem jdu. Rozcházíme se! Ahoj
Al: Ne počkej! Adélo slez ze mě fuj! Ančo já za nic nemohu ona na mě vlezla.
S: OK
A odešla jsem s nezájmem. Došla jsem k pavilonu už jsem chtěla vstoupit ale slyšela jsem Adama s jeho dědou.

Pohled Adama:
přišel za mnou děda a ptal se na Anču protože jsem mu řekl že jsme se líbali
J: tak co Anna?
A usmál se a já taky

Pohled Sid:
A: Měl jsi pravdu já se opravdu zamiloval. Ona je kouzelná, krásná, chytrá a najednou na ni nevidím nic špatného a stále mě překvapuje
Já se musela usmát.
A: ale ublížil bych ji
To jsem nepochopila?!
(Sid neví co se mu vše stalo a kde byl)
J: ty jsi zamilovanej až po uši ale já už jdu
Radši jsem odešla aby mě nepotkal.
Když jsem se vrátila Adam opět pracoval.
S: Adame prosím musíme si promluvit.
A: já vim
S: tak si pojď sednout. Adame prosím já to chci s tebou skusit. Prosím.
A: Ne asi ne
S: proč já nevidím jediný důvod proč ne?
A: Nemůžeme!!
Hrozně na mě zakřičel já se lekla a utekla s brekem

Pohled Adama:
Když jsem na ní zakřičel tak utekla s brekem já se za ní rozběhl ale pak se zastavil a řekl si že i když mi to trhá srdce tak je to tak dobře. Vrátil jsem se zpátky.
Pohled Sid:
Když jsem utekla tak mi volala rodina že za pár dní poletím domů protože budou v Americe mít 14-ti dení prazdniny
Hovor:
Ss=Sidonie starší: Sid a máš už letenku?
S: jo jo mám a už se těším
E: my taky tak pa
A hovor ukončili

Posuneme se na čas kdy přiletěla a je třetí den doma v práci si vzala ještě ten den volno takže Adam si myslíže je to kvůli němu
Ss: Sid zítra tu budeme mít schůzku a tak půjdes s námi.
S: tak jo
Pohled Adama:
Anča si vzala volno je to kvůli mě
Á přišel děda
J:já vím že na schůzky nechodiš ale potřebuji tě dostat mezi lidi
A: né dědo ne já musím být tady víš že Anča má volno
J: prosím ona tam bude mít spousty lidí z rodiny já nemohu přijít sám
A: tak jo
Děda mě ráno vyzvedl a šli jsme k takové vile. Otevřela nám taková dáma tak jsme vešli ona nás provedla až do nějaké kancelaře a tam sedel takový pan ve středním věku a vedle něj.... co? Anča hezky obleknuta a namalovaná takovou jsem ji ještě neviděl

Pohled Sid:
Koukla jsem z okna a tam jsem viděla Adama a Josefa to je v háji když přišli všimla jsem si jak na mě zaraženě koukal a Josef si mezitím povídal s babičkou a mě si nevšiml

Děkuji ze jste si přečetli první část. Můžete hlasovat a komentovat budu jen ráda :)

Proč ZOO?Kde žijí příběhy. Začni objevovat