Pohled 3. Osoby
O klucích nebudu ani mluvit ty stáli jako opatření a jen koukali mezi tím co holky přišly k nima Sid měla v náručí Mariánku.
V: ahoj. Řekla nejistě.
P: ahoj ty...máš dítě? Řekl rozpačitě.
V: jo mám
P: a-ha
P: nechceš si promluvit
V: jo tak oni stejně asi nevnímají
A jak řekli tak šli
P:no a jsi šťastná?
V: no jasně jsem čerstvá máma ty to nevíš? Já čekala že ti to Adam řekl. Co ty a Markéta taky už dítě?
P: ne neřekl. Tak tohle věděl. Ne jsem Markétu vyhodil už dávno
V: aha
P: a tatínka máte?
V: ne co děti?
P: tak děti zase zlobí chůvy a strašně se jim po tobě stýskalo
V: mě taky mohla bych je někdy vidět lásky moje?
P: jo samozřejmě klidně hned
V: tak jo
Celou cestu si povídali o tématech tipu jak se má Petr u soudu a jak Viky bydlí se Sid pak došli a Petr otevřel dveře
P: mám pro vás překvápko
V tu chvíli se rozletěli dveře
B a S: Vikyyy a běželi ji obejmout
Viky se rozbrečela
V: vy jste mi tak chyběli
S: ty nám taky a moc
B: Vrátíš se k nám?
V: já nemůžu a koukla na kočárek
S: ty máš miminko?
V: mám chcete si ho pochovat?
B a S: joo
P: tak si pojďte sednout
Viky vyndala Jůlinku a šla si sednout za nimi podala ho Sofí a pak i Ben
V: chceš si ji taky pochovat? Koukla na Petra
P: rád
Zatím co tady probíhá idylické setkání. Naše Sid a Adam tam zůstali sami
S: ahoj
A: ahoj já-já asi půjdu
S: počkej
A: na co? zakřičel a tekly mu slzy
A Sid to trochu vykolejilo
A: promiň
S: v pohodě tak proč jsi mě hledal?
A: já jsem hledal vysvětlení teď už ho znám už tě nebudu otravovat ahoj
S: co? Adame já ti nerozumím vůbec. Nechceš si někam sednout?
A: ne ahoj
Sid na něj jen koukala jak odcházel a u toho brečela pro změnu ona
Co dodat?
