//Dáreček//

1K 27 2
                                    

Máme tu konec dalšího týdne. Mamka tu byla sice jen na chvilku ale i tak jsme stihli podniknout spousty věcí. Dneska jsem neměla nic moc v plánu. Zavolala jsem svým dvoum kamarádům, jestli nechtějí ven. Oba dva řekli že by na chvilku ven mohli. Byly jsme venku, procházeli se, dělali blbosti. Když jsem se vrátila šla jsem nahoru do pokoje. Když jsem otevřela dveře od mého pokoje tak jsem zůstala v šoku. Zamykala jsem dveře ne? Proběhlo mi hlavou. Na posteli jsem měla krabičku, dopis a červenou růži. Pomalu a nejistě jsem se k té krabičce přiblížila a vzala ji do ruky a otevřela jsem ji. Vevnitř byl nádherný náhrdelník.

Podívala jsem se ještě na ten dopis na kterém bylo napsáno: Doufám že ti to bude stačit jako důkaz mé lásky k tobě

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Podívala jsem se ještě na ten dopis na kterém bylo napsáno: Doufám že ti to bude stačit jako důkaz mé lásky k tobě. P.

Pay.....takže on mi vyznal lásku? Ne, tohle je trochu divný. A jestli je to opravdu vyznání lásky tak trochu netradiční. Ale i přes to jsem za tenhle dáreček byla neuvěřitelně ráda. I když by mě zajímalo jak se dostal dovnitř. Byl už večer a já jsem se rozhodla jít spát. Pro jistotu jsem zkontrovala okna a dveře...jen tak pro jistotu. Šla jsem si lehnout ale nemohla jsem usnout. Přemýšlela jsem nad Paytonem. Chci ho. A vím že i on mě.

Ráno jsem se vzbudila, ale nebyla jsem ve své posteli. Nevím kde jsem ale cítila jsem že vedle mě někdo je. Uvědomila jsem si že na sobě nemám žádné oblečení. "Pojď ještě spát." Zamumlal někdo vedle mě. Ten někdo mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

Rychle jsem si sedla do sedu a lapala pod dechu. Byl to jen sen. Ufff ulevilo se mi. Byla jsem zpocená a srdce mi bušilo jako o závod.
Ještě nějakou dobu jsem seděla v sedu a přemýšlela nad tím co se mi právě zdálo. Po asi deseti minutách jsem zase usla.
Zdálo se mi zvláštní že jsem se zamilovala do svého učitele. Byl milý a pohledný, jako z pohádky. Ale nevím jak by tenhle románek skončil. Ale asi ne moc dobře. Hlavní je aby se to nikdo nedozvěděl to by nebylo moc příjemný.
Já vím je to strašně krátké moc se vám za to omlouvám ale opět si musím předepsat pár Kapitol dopředu aby mohli vycházet častěji. Budu se snažit dělat je delší. 💞😶😍

Teacher// Payton MoormeierKde žijí příběhy. Začni objevovat