Nick:
Hhh další nudný den, další den kdy budu jen sedět ve škole a čekat kdy to peklo zkonči. Momentalně sedim v lavici a máme matiku. Clay a George sedi vedle sebe a nenápadně na sebe šahají, Clay má ruku na Georgově (?) stehně a George má ruku na jeho ruce. (pls moje popisování) Tohle nemám rád, zní to divně, ale asi jim závidím, každý má svého partnera kterému může říct vše co jen chce a on ho pochopi. Někdy sem přemýšlel jestli sem na kluky, -NE NEJSI, TEĎ SIS NAŠEL HOLKU SE KTEROU SICE NEJSI ALE MOHLO BY TO VYJÍT- ale, hh já nevim je to těžký, i když o-on karl-NE NICKU NEMYSLI NA NĚJ- ,,Armstrong!?" pi*a a je to tady ,,hm?" neměl sem náladu na to mu odpovidat ,,řeknete nám jak vám vyšel ten příklad?" my něco počítáme? ,,nemám ho" proč mě prostě nenechá přemýšlet o mém budoucím manž- kamarádovi třeba, třeba se skamarádíme ,,Pane Armstrongu, takhle to dál nejde po hodině za mnou do ředitelny, a to bez domlouvání" no do hajzlu.
Konečně konec, konec toho příšerného pekla. Byl jsem u ředitele, a jen mi řekl jestli se něco neděje že se mi tohle stává často, že to není normální. Proč se o mě tak zajímá? nedává to smysl.
Přišel sem domů odložil si batoh a napsat Steph, jestli nechce ven, potreboval sem si pročistit hlavu. Šel sem si dát sprchu a najíst se, poslední 4 dny sem nic neměl, a ani mi to nějak nechybí. Stephani mi odepsala že v 14:50 muže jít, bylo 14:30 takže sem se připravoval. Vzal jsem si černé cargo kalhoty, černou mikynu, černou kapsáčovou vestu a černou kšiltovku.( ne neudelal sem z něho emo:])
Bylo 14:55 a já těžce nestíhal, jestli se ptáte proč tak sem musel nakrmit Patches, protože nějaký dvoumetrový inteligent dal žrádlo do nejvyšší police co tam je.
Přišel jsem do parku kde jsem se měl setkat se Steph. Viděl sem jí sedět na lavičce, už pomalu odcházela ,,Steph!!"
otočila se a začala kráčel ke mně, vypadala celkem smutně, objal se ji a zeptal se co se stalo. ,,Karl má zas problémy ve škole" tak to sem nečekal ,,mohl bych s ním promluvit jestli bys chtěla" co sem to zas vytlem za sračku ,,třeba by to pomohlo" rozešli jsme se k Steph domů, mezitím jsme nepromluvili ani slovo.
Přišli jsme ke dveřím ,,Kur*a já si zapoměla klíče, teď jen doufat že je doma, a není někde s Alexem" k-kdo je Alex? ,,Alex?" ,,Jo je to jeho nejlepší kamarád" ,,A-aha" proč koktám? Steph zazvonila a čekala až někdo otevře, a taky otevřel. Karl. Když otevřel naše pohledy se střetli. Hned jak sem ho viděl sem pocítil, že mi nabíhá krev do tváří. Proč?
,,C-co chceš?" zeptal se Steph ,,Prostě nás pusť dovnitř, zapomněla sem si klíče" řekla a Karl odstoupil od dveří. Odešel asi do svého pokoje a já se zeptal Steph ,,mám jít za ním a promluvit si s ním?" ,,Asi jo bylo by to od tebe hezké děkuji" dořekla a já se na ní usmál.
Rozešel jsem se cestou kama přibližně šel Karl. Zakládal jsem na dveře a nic. Nic se neozvalo. Zaklepal jsem znovu a silněji. Na to už jsem slyšel šramoceni vevnitř, začal sem se trochu bát co se tam děje. Viděl sem Karla jak sedí na posteli a snaží se nebrečet. Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou. Sedl sem si ke Karlovi na postel a zeptal se co se děje.
,,Nic co by mělo?" šlo vidět že se snažil nebrečet. ,,Karle vím že se něco děje" proč tohle vlastně dělám šak se pomalu ani neznáme. ,,Proč mi vlastně pomáháš?!" začal až pomalu řvát. Rozhodl sem se jít zamknout dveře kdyby něco a ufelal věc kterou asi budu později litovat. Přišel jsem ke Karlovi, sedl si na postel a obejmul ho. On se mi rozbrečel na ramení a pevně mě obejmul.
Seděli jsme v objetí asi 15 minut, slyšel jsem Karla jak pravidelně oddychuje. Položil jsem ho na postel kde jsme seděli a přikryl ho. Chtěl sem už odejít, ale zastavil mě roztomi-NICKU NE!- prostě hlas který říkal ,,Bojím se.." proč by se bál? Čeho? ,,lehneš si ke mě?" mírně mě to zarazilo, ale řekl sem si proč ne. Přišel jsem k posteli, Karl se posunul s já si lehl vedle něho. Karl si přeze mě přehodil ruku s usl. Po chvíli se ke mě někdo natlačil, a obejmul mě zezadu. Začal jsem strašně rudnout -NICKU PROBOHA CO SE TO S TEBOU DĚJE- vysoukal jsem se ze sevření Karla a odešel za Steph.
Přišel jsem dolů a Steph seděla na gauči a koukala se na televizi, přisedl sem si k ní a taky se díval. ,,Kde si byl tak dlouho? a proč jsi tak červený? je Karl v pohodě?" tohle bylo na mně až moc otázek. ,,Povídali jsme si, je horko a když je horko tak sem červený a Karl je v pohodě, teď spí" odpověděl sem a dál si hleděl televize, nemohl sem na něj přestat myslet.
,,Ty Steph já už půjdu domů musím nakrmit kočku a Clay s Georgem jsou pryč" Lež. Proč jí stále lžu?
Přišel sem domu pozdravil Patch a šel do postele, v poslední době jsem neustále unavený, proč? to je jedno teď to nebudu řešit.
Než sem ale usl tak mi přišlo oznámení na instagram
karl.jacobs.
Karl👀
Nicku omlouvám se za
dnešek, nevím co to
do mě vjelo promiň:/
Nick🙆🏽♀️
V pohodě, ani mi to
nějak nevadilo, jestli
chceš zítra můžem
zajít ven a promluvit
si:]
Karl👀
Jo to by bylo fajn
tak v 14:00?
Nick🙆🏽♀️
Okay, tak zatim pa
jdu spát:]
Karl👀
Dobrou a hezké sny:3
*like a send message*
<Konec chatu>
Náhodou je to od něho hezké. -NAD ČÍM TO ZAS PŘEMÝŠLÍM?! SI STRAIGHT NICKU- Dal jsem mobil na nabíječku a šel už konečně spat.
Okay tady je další kapitola:3 užívejte miluju vás
běžte se napít,najist a spinkat:3
ig:_william.is.cool
Will-
