Giyu POV "Život není fér.Mně všichni zemřeli.Někomu nikdy nikdo nezemřel.Tak proč já?Proč zrovna ty? Byl jsi můj smysl života.Byl jsi můj nejlepší přítel.Proč jsi mě opustil Sabito?Přál bych si,abys byl se mnou, abys ses vrátil.Klidně jen na 24 hodin"říkám si každý den.Bylo to moje přání,taky i jediné přání.Vždy jsem se s touhle myšlenkou koukal na noční oblohu.Vyčítal jsem si Sabitovu smrt."Nejsem Hashira.Moje hodnost je jen lež."tohle byla další myšlenka, která se mi každý den honila hlavou.Viděl jsem padat hvězdu.Nevěřim moc na věci jako 'Když padá hvězda, přej si něco.Tvé přání se ti splní.',ale i tak.Zavřel jsem oči a v duchu jsem řekl své přání.Bylo mi jasné, že se nic nestane.Chvíli jsem se koukal na noční oblohu.Nechtělo se mi spát.Obvykle jsem toho stejně moc neprospal.Jen jsem stál před oknem a utápěl se v myšlenkách,v mém přání,v mé vině.Dnes jsem přemýšlel hlavně,co by se stalo,kdyby se mé přání splnilo.Při vzpomínce na Sabita mi ukápla slza z očí.Nemohl jsem přestat na něj myslet.Slzy mi stékaly po tvářích."Omlouvám se,Sabito."řekl jsem.Brečel jsem skoro každou noc.Divím se, že mě nikdy nikdo brečel neviděl.Přál jsem si,aby se mé přání splnilo."Jestli existuje zázrak,tak se mé přání splní."řekl jsem si.Ve smutku jsem šel ke své posteli.Ulehl jsem do ní a snažil se usnout.Nešlo mi to.Vzpomínky na Sabita, mě nenechaly spát,ale na konec se mi to povedlo. Pokračování příště
Nová kniha je venku.Snad se bude líbit. Mějte se hezky 💖
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
