Avengers- Please don't leave me. [PŘEPISUJU]

6.Kapitola

Nakonec mě přemluvili, prý mě ochrání. Pře ním. Ale jak mě chtějí uchránit před mnou samotnou. Kéž bych jim to mohla říct ale nemůžu. Nepochopili by to. Tohle nikdy nikdo nepochopil, tedy kromě Anny. Ale taky kdyby náhodou tak máme plán B. "Jsi si tím plánem jistá?" promluvil Pietro. "Na tebe to vyšlo ne?" řekl. "Ano ale já byl jeden jich je snad tisíc" řekl.  To sice ví  že neuspím všechny ale alespoň ty co půjdou. Jsme v letounu na cestě tam. Koukala jsem se na plány té základny. Začala jsem se soustředit. Začala jsem zpívat tu samou ukolébavku kterou jsem zazpívala Pietrovi. "Jak víme že to zabralo?" ozval se hlas jednoho agenta. Podívala jsem se na něj. "Vždy to zabere.." řekla jsem. Došla jsem k Pierovi. Dala jsem mu svůj řetízek. "Až splníš svůj úkol a najdeš sestru jen pomysli na místo kde budeš chtít být a budete tam.. Ale ber na vědomí že to bude fungovat jen s ní a jen jednou.." řekla jsem a dala mu na krk. "Proč ho nebudeš mít ty? Vždyť to je tvůj plán.." nestačil to doříct protože jsem mu zacpala pusu. "Nepotřebuju plán B.. A už vím co za to budu chtít.." řekla jsem. "Rande?" zeptal se. Jen jsem kývla.  Přistály jsme v lese aby jsme na sebe nepoutali pozornost. Prošly jsme okolo jedné party agentů. Spí. Šly jsme dál. Když někdo byl vzhůru tak jsme se jich zbavili. Museli jsme se rozdělit. Jsou rozdělení. Já mám za úkol najít Thor, Steve a Natashu. Mám sebou pár agentů. Rozeběhla jsem se proti jednomu agentovi a obmotala mu nohy okolo krku a srazila ho k zemi. Rozeběhla jsem se dál. Je tu Steve. Otevřela jsem mu a došla k němu. Čím ho to zdrogovali. Chytla jsem ho za ruku. Nádech a výdech. Dostala jsem to z něj. Byla to opravdu síla. Ozvalo se moje srdíčko. Začalo mě bolet. Ignorovala jsem ho. No když jsem si nevzala léky. Proč ne? Otevřel oči. Strhnula jsem mu pouta. Podívala jsem se na jednoho agenta. "Ještě bude zesláblí odveď ho do letounu.." řekla jsem a šly jsme dál. Poté jsem osvobodila i Natashu ale kde vězní toho hromotluka. S těmi agenty jsem se rozdělila. Bohužel jsem zaslechla mě známí hlas. Má Pietra, Thora i Wandu. Vzchop se, neboj se. Už ti nic neprovede jsi silná a nemá na to něco ti udělat. Vešla jsem. "Nech je na pokoji!" řekla jsem. Mučí je tak jako kdysi mě. Skočila jsem přes zábradlí dolu k nim. "Ale koho pak tu nevidím.. Můj malí pokus se mi vrátil, jak se máš?" řekl. Postavila jsem se do bojové pozice. "Přišla jsem zachránit kamaráda a rodinu.." řekla jsem. Začal na mě útočit. Věděla jsem že mě chce jen vyprovokovat abych se přestala ovládat ale to jsem nechtěla. Soustředila jsem se na to aby se tak nestalo. Musím ho zastavit. Můj pohled namířil na Pietra. Nechala jsem aby mu moje slova znovu zazněla v hlavě. Pak jsem se jen podívala na řetízek. On ale využil mojí nepozornosti a jeho další útok byl do zad. Spadl jsem na zem. "Kamkoliv.." zašeptala jsem. Objevila se jen černá záře a oni zmizely. Vstala jsem. "Proč dál bojuješ? Vzdej se" řekl. Jen jsem se pousmála. "Proč se mě tak bojíš? Asi proto že jsem nikdy nešla proti tobě! Nikdy jsem nepoužila mojí moc na tebe! Tak jak by to asi vypadalo teď kdybych jí na tebe použila?" řekla jsem. Jen se zasmál ale cítila jsem že se bojí a taky má proč. "Nedokážeš se ovládnout. Zničíš všechno okolo sebe a zabiješ všechny.." řekl. Jen jsem se usmála. "Víš, od té doby co jsme se viděli naposledy jsem dost trénovala.." řekla jsem. Zavřela jsem oči a nechala všechno plynout. Cítila jsem jak se i objevují křídla. V ruce si objevil meč. Otevřela jsem oči. 

Meč jsem chytla pevněji. Začali jsme spolu bojovat. Chvíli to vypadala že by mě mohl porazit ale na mě nemá. Je proti mě nic. Meč jsem mu zabodla do hrudi. Pro jistotu jsem mu usekla hlavu.  Černé žilky mi šly po celém těle. Zničím to tady. Nezůstane tedy kámen na kameni. Šla jsem ven cestou jsem zabila všechny agenty co mi přišly do cesty. Venku byli všichni a nechápali co se semnou děje. "Co to s ní je!" řekla Natasha. Ona jí ignorovala a šla ke mně. "Jen klid ano.. Jsi silnější než to.. Ty jsi silná zvládneš to!" řekla. Jen jsem si odfrkla a zasmála se. "Přibliž se a zabiju tě! Ty víš že to udělám" řekla jsem a ukázala jí meč od krve. "Udělala jsem něco na co jsi ty neměla koule.." řekla jsem znovu a otočila se na budovu. Zvedla jsem ruku. Chtěla jsem něco dál udělat ale najednou jsem ucítil něco jako injekci. Pietro. Chtěla jsem mu ublížit. Ale meč zmizel včetně tak jako křídla a všechna moje síla. Je to menší verze té kapačky i méně účinná ale pro tuhle chvíli ideální ale taky mi vezme všechnu sílu. Podlomily se mi kolena a já bych spadla na zem kdyby mě nechytil. "Mohl jsi kamkoliv.. proč jsi to nevyužil.." řekla jsem. "Protože bez tebe by to nebylo ono" řekl. Vzal mě do náručí. Zase to začalo. "Pomoc mi Rose.." řekla jsem. "Pietro potřebuju tvojí pomoct, musíme jí dostat k nám" řekla. Podívala se na mě. "Jen on může semnou vy ostatní se vraťte domu dřív než se proberou.." řekla a zkopírovala mojí schopnost vytvářet portály. Prošel a ona hned za ním. Jsme doma. "Lásko! Potřebuju pomoct!" křičela. Běžel za ní. Položil mě tam kam mu řekl. "Omlouvám se ale musí to taky být.." řekla s Yelenou připravily další kapačku. "Ne!" řekla jsem a chtěla se bránit ale Pietro mě držel. Když mi to dala chvíli byl klid ale pak mi tělem projela bolest. Začala jsem sebou cukat. "Co jsi jí to dala?!" zakřičel na ní. "To jí pomůže.." řekla. Začala něco broukat a mě se chtělo mě to nutilo jít spát. Takž jsem hned odpadla...