Avengers- Please don't leave me. [PŘEPISUJU]

11.Kapitola

Ani nevím jak dlouho uběhlo. Ale o všem má požnost přemýšlet. Vždycky jednou denně přijdou zmlátí mě a odejdou. Někdy ale přijde Terry a mluví mi do duše. Proč pořád bojuju? Proč se pořád snažím? Proč? Sama vlastně neví. Taky jsem měla možnost uvažovat nad tím co vlastně cítím k Pietrovi a sama vlastně nevím. Mám ho ráda ale vím že ho nemiluju. Potřebuju se odtud dost a to co nejdříve. Už to tady nezvládám. Začínám mívat i halucinace. Za to může Terry, má takovou schopnost. Chce abych se zbláznila Nepovede se mu to. Jediný koho ale nedokáže napodobit je Anna. Sice nevím proč ale nedokáže to. Ví že dneska zase přijde a zase mě bude trápit. Najednou se otevřely dveře. Je mi zle. Je to nějaký voják. Dělala jsem že jsem mimo. Když mě ale odpoutal tak jsem ho omráčila. Rychle jsem se rozeběhla pryč. Cestou ven jsem se schovávala. Nesmím se přestat soustředit. "Tak mě pust a já nás z toho dostanu.." Ozval se hlas mého zlého já. Musela jsem se schovat protože jsem zaslechla agenty. Avengers se blíží? Najednou jsem se objevila v rudé komnatě. NE! Rychle jsem běžela pryč. Nechci! Ne! Zakopla jsem a spadla na břicho.  Proč? Proč vlastně bojuju? Proč to nevzdám? Měla bych. "Vzdáváš to?" zaslechla jsem hlas Terryho.  Zvedla jsem se. Jeho černá křídla jsem dokonalá. 

Natáhl ke mě ruku. "Pojď se mnou. Budeme spolu dokonalý.." řekl. Chtěla jsem jeho ruku přijmout ale něco mi v tom zabránilo. "Ne.. Tohle není správný.." řekla jsem a podívala se okolo něj. "Ty i to tvoje temné já se mi budete klanět.." řekl. "Ať je po tvém uděláme dohodu.. Žádné zabíjení nevinných když mě ho necháš zabít.." ozval se mi hlas v hlavě. "Troufáš si teď na mě.. Protože nemá moc ale víš co.. Ať je po tvém.." řekla jsem a z rukou jsem si sundala imaginární pouta. Najednou jsem se zase cítila plná sil. Halucinace byla pryč. Jsme venku před budovou. V pravé ruce se mi objevil hořící meč a objevily se černé křídla. Okolo nás jsem nechala dát  takovou bezpečnostní kopuli. Vyslovila jsem kouzlo a v ruce se mi objevila ta kniha. "Vasiliso.. Tohle jsem chtěl teď bude spolu vládnout.." řekl. Jen jsem se zasmála. Má strach jak jinak. Jak někoho zbavit nesmrtelnosti. To je ono. Začal na mě útočit ale nechala jsem před sebou objevit štít a začala jsem postupovat podle toho kouzla. Na těle mi naběhly černé žilky. Jen jsem se pousmála. Začala jsem z něj vysávat jeho nesmrtelnost. Spadl na kolena. Jen jsem se pousmála. Knihu jsem zavřela. Zmizela a objevila se mi u pasy její zmenšená verze. "Tak jaké to je? Bát se že můžeš zemřít?" řekla jsem. Chtěl se postavit ale nešlo mu to. "Jaké to je?!" zavrčela jsem. "Získám jí zpět a tebe zabiju.." řekl. Meč jsem chytla lépe. Začali jsme proti sobě bojovat. Nenechám aby ublížil ještě někomu. Nedovolím to. Dost jsem ho zřídila. Když už jsem se ho chystala zabít zaslechla jsem něčí hlas. "Vasiliso! Nech toho!" Opatrně jsem se otočila. Jsou to Avengers ale taky Anna. Chtěla jsem se k ní rozeběhnout ale jak jsem udělala krok tak najednou jsem ucítila šílenou bolest hlavu a hrudi. "Já to říkal.." řekl a začal se smát. Vstal začal mojí léčivou schopnost. Bolest se šířila mým tělem. Cítila jsem jak se i kůže odděluje od těla. Ale já to ignorovala a odstrčila ho od sebe. Různě po mém těle se mi začali objevovat rány. "Stop.." ozval se něčí hlas. Ignorovala jsem je. Sebral mi mojí léčivou schopnost ale nu což, zabiju ho i tak. "Zemři!" řekla jsem korejsky a meč mu vrazila do hrudi. Oheň z meče jeho tělo začal pomalu pálit. Bohužel stačil použít jedno kouzlo a odhodit mě než umřel. Praštila jsem se dost silně do hlavy. Kopule zmizela a poslední co si pamatuju je jak mě někdo prosí abych ta s nimi vydržela.