Avengers- Please don't leave me. [PŘEPISUJU]

13.Kapitola

Lehla jsem si a snažila se ignorovat bolest. Najednou se otevřely dveře. "Vasiliso, víš o to že můžeš klidně se jít projít?" ozval se hlas od dveří. Steve. Jen jsem se na něj podívala. "Měly jste mě nechat u Strange.." řekla jsem. Jen si povzdechl. "My jsme nevěděli že jsi naživu.." řekl. "Steve. Nemám sílu se hádat, takže buď sklapni a nebo odejdi! Nebo víš co udělej obojí.." řekla jsem a zavřela oči. "Tady máš nějaké oblečení a jídlo.." řekl. "To jídlo si strč tam kam slunce nesvítí.." řekla jsem a opatrně vstala.

Oblečení jsem si vzala a odešla za závěs a opatrně si ho oblékla. Dost to bolí. "Když nebudeš jíst tak se neuzdravíš.." řekl. Už oblečená jsem vylezla a dala u to zpět do ruky. "Jdi! Nemám na ty tvoje kecy náladu" řekla jsem. Když odešel chtěla jsem zajásat ale přišel Bruce a nějaká doktorka. "Podívá se ti na rány.." řekl. Jen jsem kývla a lehla si. Odlepila mi náplast co boku. "Nevypadá to moc dobře.." řekla. Ucítila jsem štiplavou bolest. "Neboj bude to dobré.." řekl Bruce. Jen jsem se zhluboka nadechla a vydechla. Bolí to čím dál tím víc. Odstrčila jsem jí a rychle vstala. "Dejte ode mně ty svoje pracky pryč!" řekla jsem nepříjemně. Chtěla jsem něco udělat ale tělem mi projela bolest, přímo od té rány. Spadla jsem na kolena. Najednou mě ale někdo chytil. Pietro. "Nemysli si že to něco znamená.." řekla jsem. Nechal aby mi to zalepila a pak mě odnesl k němu. Položil mě na postel a pousmál se. "Proč na mě tak zíráš?" řekla jsem. "Věděl jsem že nemůžeš být mrtvá.. Všude jsem tě hledal.." řekl a vstal a donesl nástěnku a různé papíry. "Tohle si dělal ty dva roky?" řekla jsem a podívala se zpět k němu. Jen kývl. Dala jsem to koše a kouzlem zničila na malé kousky. "Počkej.." řekla jsem. "Proč jsi to udělala.." řekl. "Protože už jsem tady ne?" řekla jsem a chytla ho za ruku. "To ano ale co když mi zase zmizíš.. co když že tě zase ztratím to bych nevydržel.." řekl. Dala jsem mu ruce na tváře. "Už tě neopustím.." řekla jsem a rychle ho políbila. Když se odtáhl usmál se. "Miluju tě Pitero.." řekla jsem. "To já tebe taky.. ani nevíš jak moc.." řekl mi. Lehnul si a já jsem se k němu přitulila. "Neboj se už tě nikdy neopustím.." řekla jsem a chytla ho za ruku. "Moc mě mrzí že jsem tam tehdy pro tebe nebyl.." řekl. "To je v pořádku Pietro, teď jsme spolu ne? Nic nás nerozdělí a tak to zůstane.." řekla jsem. Chtělo se mi hrozně spát. Pevně mě obejmul. "Řekni že to není jen sen.." zašeptala jsem. "Neboj se není.." řekl. Zavřela jsem oči a je to po dlouhé době co se mi povedlo klidně usnout...
***********************************
Vzbudila mě bolest. Rychle jsem otevřela oči. Jsem tu sama. Mám tam vzkaz. "Omlouvám se ale naléhavá mise.." Jen jsem ho zmuchlala a zahodila. Hrozně to bolí. Strhla jsem si tu náplast. Mám okolo černé žilky. Nějaká otrava? "Mami..." zašeptala jsem. Musím do ze svého těla dostat ven. "Prosím.." zašeptala jsem. "Když zemřu já tak ty taky nezapomínej.." zašeptala jsem. Musím ven. Nabourala jsem do někoho. Je rozmazaný. Chtěla jsem ho odstrčit pak jsem si uvědomila kdo to je. Terry. Vyjekla jsem a rozeběhla se na druhou stranu. Běžela jsem opravdu rychle dokud mě nechytily dvě silné paže. "Pusť.. Terry se blíží musíme utéct.." začala jsem křičet..
Pohled Anny
Šla jsem se s Thorem podívat na Vasilisu když najednou mě někdo srazil k zemi. On tu osobu chytil. Vasilisa. Začala něco křičet. Vůbec jí nebylo rozumět. "Drž jí dál.." řekla jsem. Otrava. "Musí okamžitě na ošetřovnu.." řekla jsem. Rychle jsme jí tam odvedly. Museli jsme jí připoutat. Spojila jsem se myšlenkami s Natashou. "Musíte se okamžitě vrátit!" zamyslela jsem se. "Co se děje?" řekla. "Vasilisa je na tom opravdu zle! Potřebuje vás tady.. Mise počká.." Pak jsem se už jen začala starat o ní. Chytla jsem jí za spánky a začala se soustředit. Abych viděla všechno co se ten den stalo. Nic tam nevidím. Něco mi brání aby to viděla. Kruci. Rychle jsem otevřela oči a odtáhla se. "Co se s ní děje?" zeptal se mě. "Nemám tušení?" řekla jsem.