"Musíš být tak těžká?!" nadávala jsem Caitlin, protože s kočárem měla asi 200 kilo. Tak jsem to vydržela ještě 2 patra. Zbývaly asi 4.
Sedla jsem si na schody a odpočívala. Nudila jsem se, tak jsem si něco pobrukovala. Asi za 10 minut lenošení někdo otevřel dveře, doufala jsem, ať to není žádná drbna. Naštěstí to byl nějaký mladý soused, kterého jsem tu ještě neviděla.
"Dobrý den, už vás dlouhou dobu slyším, ehm.. Nepotřebujete něco?" řekl, když stoupl přede dveře. Musela jsem se smát. "Jestli něco nepotřebuju? No.. Peníze, protože mateřská je k hovnu, normálního přítele, kamarády a plno nezbytnejch věcí,.. " zapřemýšlela jsem, ale nakonec odpověděla, že potřebuji pomoc s kočárem. "Do jakého patra to bude?" zeptal se mile a já viděla jeho krásný, nezapomenutelný úsměv. "Hádej." odpověděla jsem a šla napřed. V posledním patře jsem zastavila před mými dveřmi od bytu a chvilinku čekala na toho chlápka, co nesl mé dítě v kočáře.
"Prosím." řekl udýchaně, když kočár položil přede mě. Darovala jsem mu vděčný úsměv a odemkla dveře od bytu. Chtěla jsem jít dovnitř, ale on mě zarazil. Chytl mě za paži a nesměle se zeptal: "No.. Ehm.. Co nějaká odměna?" a uculil se. Zasmála jsem se a kývla, ať jde dál.
__________________________________
˙ Omlouvám se, že tato část byla až za 5 dní a je krátká, ale byla jsem ve škole a ta mi zabere skoro 3/4 dne. No.. A ten zbytek spím :D tak se omlouvám, doufám, ale, že se bude líbit jako ty ostatní, děkuji moc za votes ♥
-Claire
ČTEŠ
Your DADDY?! Idk |cz #dokončeno
Roman d'amour"Marcusi? Potřebuji s tebou mluvit." šeptla jsem svému příteli. "Ale rychle, potřebuju další dávku, mám absťák." zamračeně se na mě podíval. "No, jde o to, že.. že sis nedal pozor!" lehce jsem křikla, dělalo mi problém mi vyslovit, že jsem těhotná...
