Do parku nám zbýval asi kilometr. Na mě to bylo celkem daleko, ale i tak jsme šly pomalu.
Vstoupily jsme za ceduli "Národní Park" a já se zhluboka nadechla. Milovala jsem japonské parky. Byly přenádherně vyzdobené. Ty exotické rostliny, kameny a vzduch.. Prostě něco pro mě.
"Pšik!" uslyšela jsem z kočárku. "Nemáš mít alergii. Jinak by se ti tu líbilo." řekla jsem klidně Caitlin. Měla alergii na určitý druhy stromů vyskytujících se tady v parku. Šly jsme do centra, kde stál ohromně obrovský strom. Chvíli jsem na něj jen tak koukala. Pak jsem přešla blíž a já si nepomohla, musela jsem ho obejmout, i když zbývaly ještě tak 2 metry. Ale naplnil mě pocit energie, štěstí, ale zároveň smutku.
-Flashback-
"Gigi, klid. Jen to udělej." povzbuzoval mě Marcus. "Marcusi, ale já nemůžu. Tohle je Národní Park a vyrývat vzkazy do stromů se nesmí." někdy se mi zdálo, že byl na mě až moc, ale já ho milovala. "Máš strach, zlato? Nikdo si toho nevšimne, je tma. Neboj. Jestli to uděláš, tak ještě dneska si můžeš udělat trip s houbičkama, no tak, buď hodná holka!" přikázal mi a drsně mě políbil. Ty houbičky se mi zamlouvaly, tak jsem ho poslechla. Vzala mu kapesní nožík z ruky a do stromu, ve výšce našich oči, jsem vyryla "Y+M". Ale pak mi Marcus sebral nožík, a z Y udělal G. "Mám radši, když se ti říká Gigi, protože tvoje pravé jméno je příšerné." vysvětlil mi. "Já vím." zasmála jsem se a pak jsme se dlouho u toho stromu líbali.
--
"Nenávidím svoje jméno!" zašeptala jsem před stromem, pak se na něj pozorně podívala. Pořád tam ten nápis stál. Přejela jsem po ním prsty a zavzpomínala.
Ze vzpomínek mě přerušilo kýchnutí Cait. "Půjdeme domů, ano? Tenhle výlet nebyl dobrý nápad." řekla jsem Caitlin. Vzala jsem kočárek a rychlým krokem jsme šly domů.
Odemkla jsem panelák, ve kterém jsme bydlely, chtěla jsem přivolat výtah, ale cedule na něm mě zarazila. "Nefunkční, pokračujte, prosím, po schodech." "Dělaj si prdel?! Zrovna teď?!" zanadávala jsem. Musel mě uslyšet domovník, protože se otevřely dveře a on tam stál jenom v trenýrkách. Nemohla jsem si to odpustit a udělala ksicht. Byl nechutný a starý. "Ále, slečno Pietro, jsem rád, že jsem vás zrovna teď potkal. Dlužíte mi za 2 měsíce nájem. Co s tím budeme dělat?" s odporným výrazem se mě zeptal. "Vy asi nic. Zaplatím vám to, ale teď u sebe nic nemám. A příště se oblečte, nashle." snažila jsem se od něj co nejdřív dostat pryč, protože jsem ucítila hnusnej důchodcovskej smrad. Drapla jsem kočár a snažila se nějak dostat nahoru.
__________________________________________________________________
˙ Hrozně všem moc děkuju za votes a krásné komentáře. Opravdu si toho vážím. Děkuju moc ♥
˙ Části jsou krátké, protože kdybych psala dlouhé, přidávala bych jednu část tak za 10 dní, tak radši píšu krátké. Snad rozumíte :D
-Claire
ČTEŠ
Your DADDY?! Idk |cz #dokončeno
Romans"Marcusi? Potřebuji s tebou mluvit." šeptla jsem svému příteli. "Ale rychle, potřebuju další dávku, mám absťák." zamračeně se na mě podíval. "No, jde o to, že.. že sis nedal pozor!" lehce jsem křikla, dělalo mi problém mi vyslovit, že jsem těhotná...
