Pro tebe cokoliv Draco

Pozor, Snape!

Zrovna jsem si vybalovala věci, když v tom ke mně přišel Draco, odkašlal si a řekl: ,, Hele, asi to tu moc neznáš. Nechceš jít na takovou menší prohlídku?"
Otočila jsem se na něj a s úsměvem mu řekla ,, Jo, to bude fajn, děkuju "
Odešli jsme a Draco mě vodil po celém hradu. Byla sice už noc a měli jsme už být dávno ve svém pokoji, ale v noci to má prý jinou atmosféru, říkal Draco. Chodili jsme všude možně a povídali si. Tolik jsem mu o sobě řekla a on taky. Z počátku působil napjatě a nervózně, ale pak se taky rozmluvil. Bylo už něco po půlnoci, a tak jsme se rozhodli vydat zpět do pokoje, protože jsme byli už unavení. Šli jsme temnou chodbou. Nikdo tam nebyl. Jenom my dva, tma a ticho. Najednou jsme ale uslyšeli tiché kroky. Bedlivě jsme poslouchali za rohem a při tom zadržovali dech, aby jsme se neprozradili. Počkat, ty kroky znám. Ale ne... ,, Draco! " špitla jsem potichu. ,, To je můj táta!" Moc dobře jsem tyhle tiché kroky znala z domova. Pomalu jsme se plížili po studené stěně, jenomže v ten moment kroky došly až k nám. Oba dva jsme věděli, že jsme ve velkém průšvihu. Najednou se před námi rozsvítilo omračující bílé světlo a u něho stál můj otec se svou hůlkou. ,, To si snad ze mě děláte srandu! Tady vůbec nemáte co dělat!" Začal potichu křičet. Tati já- ,, Bello mlč, nebo ještě tuhle noc si oba dva sbalíte kufry a už se sem nikdy nevrátíte!" ,, Okamžitě se seberte a mazejte do pokoje, protože přísahám, jestli vás tu ještě jednou uvidím potulovat se v noci po chodbách, splním to, co jsem řekl!" Když doslova dokřičel na nás, naštvaně odešel a konečně zhasl to svoje ohavné světlo z hůlky. Oba dva jsme byli v naprostém šoku. Jo, někdy na mě křičel, ale takhle ještě nikdy ne. Draco se taky zrovna netvářil, že by tohle slýchával denně. Mlčky jsme se radši sebrali a skoro až běželi do pokoje. Udýchaní jsme třískli s dveřmi a snažili se pobrat, co se právě teď stalo, ale když jsme se na sebe podívali, dostali jsme hrozný záchvat smíchu. Nešlo to zastavit. Vůbec jsme nevěděli proč se tomu smějeme, ale v tu chvíli nás nenapadlo nic jiného. Draco se tam smíchy válel na zemi a já jsem byla opřená o dveře. Asi po 5 minutách jsme se přestali smát a jen na sebe koukali.
,, Snapeová s tebou je větší sranda, než jsem čekal" řekl Draco s pořád vysmátým obličejem. Trochu jsem zčervenala, ale myslím si, že si toho nevšimnul. Po chvíli jsem se zvedla a šla do koupelny se umýt. Byla jsem tam pěkně dlouho. Snad to Dracovi nebude vadit. (Měli jsme pokoj i s vlastní koupelnou, takže jsme ji používali společně jen my dva).
Když jsem vylezla ze sprchy, chtěla jsem se převléct do pyžama. Jenže ono tam nebylo. Sakra! Ty jseš fakt úplně pitomá Bello! Nadávala jsem sama na sebe. Nezbývalo mi nic jiného, než si kolem sebe obmotat ručník a poprosit Draca, aby mi podal pyžamo. ,,Draco?" Řekla jsem tichým hláskem, když jsem pootevřela dveře od koupelny.
,, Co je? Dělej chci se taky osprchovat!" Zněl už trochu nevrle.
,,Podáš mi prosím to pyžamo, které mám na posteli?"
,, Cože? Jaké pyžamo?!" Teď už zněl hodně naštvaně. ,, Prostě mi podej to pyžamo, jestli se chceš ještě dneska dostat do koupelny!" Okřikla jsem ho, protože mi už docházely nervy. Draco se neochotně zvedl a podal mi pyžamo. ,,Dělej!" Řekl, když mi dal pyžamo do ruky. I přes to jeho chování jsem mu poděkovala a za chvilku jsem vyšla z koupelny. Draco se okamžitě zvedl a šel se osorchovat. Já už jsem šla rovnou do postele a snažila jsem se usnout. Dnešek byl opravdu báječný ale taky namáhavý.