Madeline ✔️

8 ~ In trouble again

Zpět k hradu se dostanu až někdy uprostřed noci. Po Lucasovi celou cestu ani stopy, buď se někde cestou ztratil stejně jako já, a nebo už je dávno tam, kde má být.
Všude kolem panuje tma a já nemám nejmenší tušení, jak se dostanu dovnitř, když v tom spatřím nějaký pohyb. Stráže. Stále stojí u brány.
,,Jméno..." zamumlá jeden z nich a sjede mě přísným pohledem.
,,Madeline," odpovím.

,,Řeklo se před setměním, mladá dámo," praví a v jeho hlase je slyšet zloba. Obrátí se na dalšího strážce. ,,Co s ní budeme dělat?"
,,Nech ji jít," hlesne ten.

,,Ale porušila pravidla," namítne první  a druhý mu odpoví ,,Ale víš, kdo to je? Nejspíš si to s ní vyřídí v hradě,"
,,Protekční děvka," zamumlá strážce, ale otevře mi bránu. Nad tím oslovením zalapám po dechu, ale mlčím. Raději se tu nechci už s nikým hádat.

,,Jdi potichu!" volají za mnou ještě, když konečně celá zmatená vstupuji dovnitř.

Vzbudím se celá rozlámaná, z dlouhé túry ani není divu, ale budu muset fungovat. Obléknu se a hned potom zamířím do přízemí, kam nás všechny svolali. Po cestě je má hlava plná myšlenek.

Trápí mě, že jsem nenašla Bennyho a přemýšlím nad jeho nešťastným osudem. Můj nejlepší přítel je spojený s mou duší, je součástí mě, bez něj nejsem a nebudu úplná, a dokud nepřestanu dýchat, dokud mými plícemi neprojde poslední výdech, nepřestanu po něm pátrat. Dala bych cokoliv, abych ho znovu mohla sevřít ve své náruči.

,,Ahoj," vyruší mě z myšlenek nesmělý hlas. Otočím se a spatřím Lucase. Hnědé vlasy má sčesané na stranu a rty má sevřené do úzké linky. Vypadá strhaně a unaveně, ale i tak mnohem lépe, než včera.

,,Ahoj," odpovím.
,,Kdy ses včera dostala do hradu?" zeptá se a pokračuje v cestě po mém boku.
Ještě teď se otřesu, když si vzpomenu, jak mě včera jeden ze strážců nazval.
Na to nezapomenu.
,,Hodně pozdě," hlesnu. ,,A co ty?"
,,Já také. A myslím, že to nejhorší nás ještě čeká,"

Nejsem tak hloupá, abych si myslela, že ten včerejšek nechají bez povšimnutí, takže přikývnu.
Stane se nám to samé, co Elis? Nebo hůř?
Lucas nejspíš zachytí mé obavy, protože hlesne. ,,Neboj se, jsme v tom spolu,"
Dokonce se pokusí o mírný úsměv a já získávám pocit, že tady mám dalšího spojence.

,,Stálo to ale za to, nemyslíš? Zachránit ji,"  pravím a jeho oči se zalesknou, když mi odpoví. ,,Ano. Ano, stálo."

V přízemí panuje chaos, ale jen do té doby, než dorazí velitelé. To potom celá místnost utichne.
,,Do řady!" nakáže Maury. Vedle něj postává Eric, který mě propaluje vražedným pohledem, Luis a Arthur. Ten zde má podle mého pozorování na všechny největší vliv.

,,Včerejší den byl více méně úspěšný," promluví Arthur a jeho přísný hlas se rozléhá celou místností. ,,Ztratili jsme dva z vás, nepřežili,"

Místnost zalapá po dechu a já mám pocit, že se mi na chvíli zastavilo srdce. Rozhlédnu se a modlím se, ať to není Elis.
Jen ne Elis...
Za chvíli ji však spatřím. Stojí na kraji místnosti a mírně se na mě usměje. Uleví se mi.

,,Hledáš mě? Mě se jen tak nezbavíš," ozve se náhle otravný hlas a mně je hned jasné, komu patří. Dave.
,,Oh ne, ty jsi stále tady," řeknu mu. ,,No, co se dá dělat..."
,,Nápodobně," ušklíbne se.
,,Ale jinak jste si vedli dobře," pokračuje Arthur. ,,Až na dvě výjimky."

Co nám mohou udělat za to, že jsme přišli pozdě? To nemůže být zase tak zlé, že ne? Vyměníme si pohledy s Lucasem.
,,Nejen, že se vrátili až po setmění. Ale!"
Ale?
,,Zachránili Propadlou,"

Místnost zalapá po dechu. Ale jak tohle ví? Dave stojící kousek ode mě se náhle zlomyslně zasměje a mně je to rázem jasné.
Najednou pocítím vztek. Mám chuť něco rozbít.

Vrhnu se na Dava a pokusím se ho srazit k zemi. ,,Nesnáším tě!" volám. On se však brání a několikrát mě udeří, až se mi zamotá hlava. Mám chuť ho roztrhat na kousíčky. Kdyby mlčel, možná to s námi nebude tak vážné.

,,Klid," řekne mi Lucas a postaví se mezi nás. ,,Neplýtvej síly, budeš je potřebovat,"
Zkusím se trochu uklidnit, ale stále bych se na něj nejraději vrhla.
,,Ihned sem! Lucasi a Madeline," vykřikne pak Arthur. Všichni na nás s hrůzou a nenávistí zírají a nám nezbyde jiná možnost, než jít.
,,Byla jsi v ochraně holčičko, ale to ti skončilo," praví náhle rozhněvaný Arthur. ,,Půjdeš s ním," ukáže na velitele, zjistím, že se jmenuje Peter. Ten mě ihned silně chytne za paži.
,,Stejně je bezcenná," zavrčí.
Snažím se nemít strach, ale ten zlý pohled v jeho očích působí, že se mi třesou kolena.

,,Lucas jde s Luisem,"
Najednou nás táhnou někam pryč. Odděleně.
Tohle bude asi horší, než jsem myslela.
Rychle se ještě rozhlédnu kolem sebe a spatřím jak mě pozoruje Eric. A jeho oči jsou náhle tak smutné...