Mladý Tomka moc dobrých mravů nepochytil. Od doby, co ho pod křídla vzali dva nejbližší kamarádi jeho rodičů, se zkrátka přestal snažit. Možná kvůli tomu že věřil, že se mu rodiče vrátí. Naivní, byl tak naivní. Zkopl své ochozené kecky kamsi do rohu předsíně a klíče ledabyle mrsknul o botník.
Sam oproti němu mravy pochytil až u tetičky, a proto své boty sundal opatrně a složil je vedle sebe před botník.
Často přemýšlel nad tím, kde by asi byl teď, a jak jiné by jeho chování bylo, kdyby s otcem přeci jen vyrostl. Pravděpodobně by mu pomáhal ve firmě, nosil oblek s kravatou tak utáhlou, že by si připadal jako pes na vodítku, slovně napadal své zaměstnance a dělal jim ze života peklo, přesahoval povolenou rychlost v jeho mafiánském autě a dusil se ve své pracovně doutníky, protože by si myslel že je to takzvaně cool. Jako malý pevně věřil tomu, že je jeho otec mafián, a doteď mu to nedává spát. Vymýšlí si různá scenéria, co se mu asi tak mohlo stát.Teď by snad i přiznal, že z něj měl pořádně nahnáno. Z jeho věčně zavřené pracovny přes chodbu, těch vysokých dveří a měděné kliky na kterou jako malý Samko skoro nedosáhl. Většinou se jí vyhýbal, ale když nebyla maminka k dosažení a potřebovalo se něco podepsat do školy, musel přes děsivou chodbu procupitat a dveře otevřít.
Samuel William Miščík byl děsivý, ale byl to stále jeho otec, a Samko v něm určitý vzor viděl. Chtěl být jako on, sebevědomý, s hlavou v oblacích a egem až na strop. Teď už to samozřejmě zavrhl, ale jako malé škvrně ho to lákalo.
Po rozvodu často maminku trápil tím že přepínal do slovenštiny, a Péťu šikanoval zkrátka proto, že to okoukal a že byl zrovna chudák nejblíž. Docílil tím jen toho, že prohloubil nenávist mezi jejich rodinami.Petr se polehoučku potichoučku vydal předsíní navazující na chodbu vpřed, a opatrně našlapoval. Nechtěl, aby ho někdo slyšel, a chtěl Sama dopravit do svého pokoje bez povšimnutí. Nakoukl přes rám dveří do otevřeného obývacího pokoje a zmapoval terén. Strýček Dominik podřimoval u zapnuté televize, to pro Peťana znamenalo čistý vzduch. V duchu se zaradoval, a už se chtěl otočil do předsíně, aby Samovi předal instrukce, ten však stál hned za ním jako stín, a načuhoval do obývačky úplně stejně.
„Aaah dopíči!" vykřikl automaticky, a celý jeho plán byl rázem v tahu.
„Příště mi řekni, až se za mnou budeš plížit!"„Péťo podívej se. To, že tvůj tatínek někdy mluví sprostě, neznamená, že ty budeš taky, jasný?" ozval se mu v hlavě maminčin hlas.
„Jo, přesně," přidal se tatínek, „já mám prostě takový zkraty, to nedělám naschvál."
„A kvůli těm zkratům si na tebe u mě Péťova třídní stěžovala," popíchla ho maminka se šklebivým úsměvem.
„Ale tak za to nemůžu, ten pičus si začal! Sorry, Miščík. Kurvafix, to bylo o fous, co?"
„Matyáši já tě přetrhnu."
„Prepáč!" vytrhl ho ze vzpomínky Sam a raději uskočil.
Petr nad tím jen mávl rukou, ale záhy mu došlo, jak moc nahlas křičel, a z toho důvodu začal chodit dokolečka po předsíni.
„Já jsem takovej idiot, takovej idiot, takovej- jé čau strejdo!" zvolal zmatkářsky když mezi dveřmi narazil na strýčka Vitaliye.„Ale, Péťa se nám vrátil," pousmál se Vitaliy.
„Už tam začíná pršet, co?"„Hm, už to tak bude."
„Dej mi tu bundu, nepamatuju si kdys jí naposledy sundal, potřebuje vyprat."
„Ale to přece není potřeba, strejdo. A už jsem dospělej, dokážu si prát sám," snažil se z toho vymluvit. Naštěstí to Vitaliy nechal plavat, protože si všiml Sama s hlavou svěšenou k podlaze. Blonďák takové situace nesnášel, vždycky byl nervózní.
„Koho sis to přivedl?" zakřenil se strýček s pozvednutým obočím. Petr nad tím protočil očima.
„To je kámoš. Že jo?" šťouchl do blonďáka loktem.
„H- ano," přitakal nervózně a natáhl ruku.
„Já jsem Sam."
Mluvil pomalu, a musel hlídal každé slovo, když už musel česky. Zněl jako google překladač.„Moc mě těší."
Neustále si ho prohlížel. Se zadumaným výrazem ve tváři.
„Někoho mi strašně připomínáš."V obou mladících to lehce hrklo.
„To je blbost, strejdo. To bude tím stářím, všechno ti splývá," nenechal se Petr rozhodit.
Strýček už mu chtěl odpovědět, Sam ho však předběhl.
„Som Miščík!" vyhrkl bezmyšlenkovitě.
„Same!"
„Ja nemôžem, moc veľký tlak!"
„Jsi tu deset sekund!"
Vitaliy překvapeně zamrkal. Chvíli nic neříkal, a jen mezi kluky těkal očima.
„Ty se fakt nezapřeš, Péťo," vypravil ze sebe nakonec.„Strejdo co to meleš-"
„Takže, Samko," otočil se k Samovi.
„Naposledy jsem tě viděl- kde to bylo.."„Na pohrebe môjho otca," odpověďel Sam tiše.
„To není úplně hezký no. Byl jsi ještě malej, nerozuměl si tomu, jen tak jsi tam stál... A jak se máš? Přijel jsi ze Slovenska?"
„Hej, hej.."
„A máš kde spát?"
„No, môžem v aute-"
„No tak to ani náhodou, pojď, já ti půjčím nafukovačku, hodíme jí k Péťovi, tomu to nebude vadit."
Chytil Sama za rameno a odvedl nahoru do patra.Petr zůstal v předsíni stát jako opařený.
„Děláte si ze mě srandu??"„Co to mělo znamenat?" ozvalo se za ním z obývacího pokoje. Dominik se probudil.
ČTEŠ
Má to v kódu
Fanfiction„Někdy je lepší nic nevědět..." Petr Tomka a Samuel Miščík mladší mají jedno společné. Oba přišli o rodiče ve velmi útlém věku. Co se stalo? Proč? A jsou nehody nějakým způsobem propletené? Tolik otázek a odpověď žádná. Možná proto oba kluky tolik l...