Wicked Games

Kapitola 1.

Ve které se dozvíme, proč není fajn být Potter

Albus svou rodinu nenáviděl. Nevím, jestli si to umíte představit, ale být synem chlapce, který přežil a jediné dívky Wesleyovy rodiny, navíc mladším bratrem skvělého, populárního super talentovaného kapitána Nebelvírského famrfpálového týmu, kterému navrhují místa v národních týmech a to mu je teprve 13 let, není nic moc. Ke všemu není ani nejmladším členem rodiny, k tomu má obecně milovanou sestřičku Lily s jejím výtvarným talentem. Zřejmě je jen takovým tím prostředním sourozencem, který se snaží vyžít, ničím specifický, talentovaný, nic čím by vystupoval ze stínu své rodiny. Všechno se ale změnilo, už jeho prvním rokem Bradavic.

Toho dne se začal dům probouzet k životu mnohem rychleji, než bylo zvykem. Abe ležel ve své posteli a s vrcholovým zaujetím sledoval strop pokoje. Byly na něm nakreslené různobarevné hvězdičky, zcela jistě dětskou rukou. Vzpomínal na dobu, kdy je tam on a jeho bratr společně malovali, jemu byly necelé čtyři roky a bratrovi sedm, zrovna odcházel do první třídy mudlovské školy, ale i tak se jim ještě toho dne podařilo do jejich pokoje tajně propašovat štafle (když si vezmete, že je museli vytáhnout do prvního patra, jedná se rozhodně o sportovní výkon). Společně vylezli nahoru a začali malovat voskovkami hvězdičky „Budeme vždycky společně mířit ke hvězdám" řekl tehdy James, pak se začali smát tak, že spadli ze štaflí a Abe si zlomil ruku. Měli potom domácí vězení skoro půl roku. Musel se nad tou vzpomínkou usmát.

Budeme vždycky společně mířit ke hvězdám. Vždycky.

~oOo~

Super krátká první část! Jéj! Jéj! *totálně neví co k tomu napsat* No dobře, příští už budou mnohem delší. Ale i tak...flashback a cliffhanger hned v první kapitole, jsem šťastný autor. Jo a check my best friend out (píšu to v angličtině jen abych jí naštvala, ona to nesnáší XD) --http://www.wattpad.com/user/BizzieStoran--