Wicked Games

Kapitola 2.

Ve které se poprvé setkáme s šedookým chlapcem

„Vstávej, nebo tě mamka zabije" ozval se hlas z vedlejší postele. Abe podrážděně zamručel a rozespale se otočil za hlasem svého bratra. Skrz ještě spánkem zalepené oči si ho znovu pořádně prohlédl, dělal to pokaždé, když odjížděl do Bradavic. Tenhle rok ovšem poprvé jel s ním. Sportem vypracovaná postava ho dělala vyšším, než je většina dětí jeho věku. Na sobě měl školní uniformu Bradavic. Albus si poprvé uvědomil, jak se změnila oproti těm, které jsou na fotkách z dob, kdy studovali mamka s taťkou. Kalhoty lépe opisovali tělo, hábit v běžných dnech nahrazovali saka a tradiční čepice se nosili už opravdu jen při tradičních akcích společně s těmi hábity. Snad se vše předělávalo do modernosti dnešní doby.

„Hej! Dělej, já nekecám, vážně budeš mrtvej" bratr na něj konečně otočil i svůj obličej zkřivený arogantním úšklebkem. S klasickým Potterským černým rozcuchem a zlatýma očima vypadal vždy jako anděl. Abe se posadil a s pohledem upřeným na bratra ho napadlo, že možná se víc změnil on, než uniformy.

Změní mě taky? Změní mě Bradavice?

„Jasně hned jsem tam, běž napřed" oznámil mu a vyhrabal se z postele.

„Ani nepochybuj, že bych tu na tebe čekal, blbe" James ho cvrnknul zezadu do hlavy a bouchl za sebou dveřmi. „Ať ti neujede vlak!" ozvalo se ještě z druhé strany.

„Trhni si" odpověděl Abe, i když ho James už nemohl slyšet. Ach bratrská láska. Se zívnutím zamířil do koupelny, kde si vyřídil všechny takové ty ranní nutnosti. Zrovna, když vylezl ven oblečený ve školní uniformě, a tentokrát i s hábitem, tak dovnitř nakoukla Lily.

„Mamka ti vzkazuje, že máš pohnout...blbe!" Albus si povzdechl, k tomu poslednímu jí navedl James, který to považoval za vrcholovou zábavu.

„Zrzku, už mám hůlku a jsem si naprosto jistý, že pravidla o nepoužívání kouzel mimo Bradavice do 17 let se nevztahují na otravné malé sourozence." Lily zbledla a plně otevřela dveře.

„To bys neudělal!" vyhrkla s otevřenou pusou.

„Vsaď na to" vytáhl z hábitu hůlku a ukázal s ní na Lily, ta vyjekla a odběhla s hlasitým dupotem následovaným tupou ránou. Albus si znovu povzdechl a vyklonil se ze dveří za sestrou. Naštěstí pro něj se na schodech nepřizabila, jen se posadila na zadek.

„Dělám si legraci, klid Zrzku!" Sestra mu věnovala naštvaný výraz a její pihovatý obličej zrudnul zlostí.

„BLBE!" Utekla, zřejmě do kuchyně. Lily jako jediná z nich vypadala jako skutečná Weasleyová. Dlouhé zrzavé vlasy divoce vířící kolem její hlavy, zacuchané tak, že je nedokázalo rozmotat ani žádné kouzlo a stejně zlaté veliké oči jako James. Albus byl vlastně jediný, kdo měl zelené oči po otci. Stejný černý rozcuch, jako James a ostře řezané rysy a pihy po Weasleyových. Pokrčil nad svou sestrou rameny a seběhl schody dolů za svou rodinou.

„Ahoj" pozdravil je, jako by je neviděl jen dvě minuty a posadil se ke stolu. James naproti němu zrovna dosnídal a Lily se cpala medovými kroužky v mléce.

„Tak, co jak se těšíš na mudlovskou školu?" zeptal se otec, tedy Harry. Harry Potter.

„Tati, já už jedu do Bradavic, tenhle rok" vysvětlil Abe a vzal si svojí misku vloček.

„Nemožný" řekl Harry s dost přehnaně překvapeným výrazem. „Jsem si naprosto jistý, že ještě před rokem si tady běhal a nadšeně vykřikoval, že jdeš do školy."