Wicked Games

Kapitola 4.

Ve které jsou klobouky moudré

Albus zadržel dech. Profesor, který se vynořil jakoby odnikud, byl tak pětadvacetiletý s divokým rozcuchem hnědých vlasů a na nose mu křivě seděly brýle, za kterými se vesele leskly oči ne o moc světlejší, než hříva kudrlin. Abe se musel usmát, trochu mu připomínal jeho tátu.

"Omlouvám se za to příšerné zdržení! Měli jsme tu menší problém s jedním...ehm...kočárem" zatvářil se rozpačitě, jakoby nechtěl říci více, než bylo třeba.

"No nicméně, pojďte zamnou a pospěšte si. Jestli se někdo ztratí, tak se zastaví a bude čekat na místě, pomoc zřejmě dorazí" To slovo -zřejmě- tam Aba trochu znervózňovalo. Procházeli rozsvíceným hradem, po pohybujících se schodech a skrz tajné místnosti, bylo to svým způsobem romantické, do toho je ještě pronásledovalo vzrušené šeptání obrazů na stěnách, pár z nich Albus poznával z otcova vyprávění, těm několika zamával. Jeden nebo dva dokonce omdleli, měl pocit, že u nich zaslechl něco ve smyslu, jako: "U Merlina další", nebo "Už ne, prosím!". Bude muset předpokládat, že se už seznámili s jeho rodinou.

"Jsem profesor Trapani a některé z vás možná uvidím na bylinkářství, ty ostatní bude mít profesor Longbottom" usmíval se, jakoby už byly Vánoce. K Albusově překvapení nikdo nepromluvil, čekal nějaké to šeptání, debaty o tom, kdo bude v jaké koleji, nebo jak asi budou probíhat hodiny, ale teď bylo úplné ticho...

"Hej..psst..." ozvalo se vedle jeho hlavy tak náhle, že jemně nadskočil během chůze.

"Bože Samueli, tohle mi nedělej!" chlapec se zahihňal. "A proč vůbec šeptáš?" Samuel pokrčil rameny "Nechtěl jsem narušit to napjaté ticho kolem" ah, takže si toho také všiml. Pod osvětlením hradu si Albus mohl všimnout, že Samuel má olivovou kůži a oči mají opravdu zlato-hnědou barvu jantaru. když takhle stáli, bylo dobře poznat o kolik je jeho nový kamarád menší, sahal Albusovi sotva po obočí. Byl opravdu roztomilý, tedy alespoň pokud to jiný kluk může posoudit.

Abe si povzdechl "Tak? Co jsi potřeboval?" zeptá se ho.

"Ehm jo, já...pár lidí se na tebe netvářilo zrovna normálně? jsi nějaká superhvězda, nebo co?" Albus se na něj nejdřív podíval překvapeně a pak se zakuckal smíchy. Páni tenhle kluk, zjevně je z mudlovské rodiny.

"Ani ne. Já nejsem, ale moje rodina, je docela známá" prohlásí ještě během smíchu a utře si slzičky, co během smíchu vpluly na povrch.

"Jak moc známá?" zeptal se Samuel zvědavě.

"No znáš to...táta je vyvolený, který zachránil svět a tak..." pokrčí rameny, ještě s úsměvem na rtech, je rád, že Samuel nic o jeho rodině neví. Je fajn jednou za čas potkat někoho takového. Otevře pusu, aby se Samuela zeptal na jeho rodinu, když on už ví o té jeho, ale narazí do něčích zad.

"P-pardon..." zvedne pohled, ty záda jsou jako skála. Jeho pohled se setkal s pohledem dívky...holky...hory...do které vrazil. Ta si jen podrážděně odfrkla a otočila hlavu jinam. Vlasy měla hnědé a hodně zacuchané, víc než s nimi a jejím plamenným pohledem se Abe nesetkal, raději odvrátil pohled zpět k Samuelovi. Ten na něj zíral s otevřenou pusou.

"Tvůj táta zachránil svět?!" zeptal se na pomezí mezi úžasem a nedůvěrou.

"Hmm...jo Harry Potter, nikdy jsi o něm neslyšel?" nervózně se usměje, protože profesor, už zase něco vykládá. Zdá se, že teď přijde čas na rozřazování, budou je volat po jménech v náhodném losovaném pořadí.

"...slyšel..." přizná Samuel "...to muselo být divný a těžký vyrůstat s takovouhle rodinou." řekl černovlasý chlapec zamyšleně "jako teda určitě, jsou super a všechno, ale tak nějak ti to musí všichni předhazovat...ne?" Albus se na něj podíval výrazem čirého překvapení. Tahle z jeho pohledu se na to ještě nikdy nikdo nedíval, všichni byli jako: "Wow to je cool", nebo "To musí být skvělý být synem mocného čaroděje!", ale nikdo předtím nepomyslel na to, že to tak super není. Nikdo, až doposud. A tak Samuel donutil Abe se začít smát už podruhé během pár minut. Sammy zčervenal.

"Bylo to trapný, že jo, hrozně trapný, už asi budu mlčet. Musíš si myslet, že jsem magor" mumlal, jak se mu krev hrnula do tváře.

"Ne, ne to ne...jen.." Albus se potřebuje nadechnout, než bude pokračovat "..jen si myslím, že mám štěstí, že jsem narazil na tak skvělýho kamaráda, hned první den" usměje se. Vidí, jak se Samuel nadechne, ale pak ústa opět zavře a s úsměvem pokyne, za Albuse. Abe se otočí a setká se s milým pohledem profesora.

"Albus Severus Potter?" Abe přikývne "Jsi na řadě, hodně štěstí" mile ho poplácá po rameni a jemně vystrčí do obrovské místnosti, plné přes sebe křičících studentů. Mlhavě uslyší svoje jméno, prostě jen otupěle postupuje ke stoličce s velkým hnědým a řádně odrbaným kloboukem.

A bylo to tu zase, zase ten pocit prázdnoty, jako když se nemůžete nadechnout, protože nemáte plíce a nemůžete se dívat kolem protože stojíte v hluboké mlze. Všechno probíhalo pro Albuse tak nějak zpomaleně, pamatuje si, že zahlédl šklebící se obličej svého bratra u stolu s nejhlasitějšími studenty. Posadil se na stoličku a profesorka McGonagallová, se kterou se jakožto rodinnou známou znal mu s tím co se u ní pokládalo za úsměv posadila na hlavu klobouk. První, co si Albus uvědomil bylo to, že je mu moc velký, spadl mu přes oči tak, že nemohl nic vidět.

Ah kohopak to tu nemáme? Další Potter, Albus tentokrát!

"Jenom Abe prosím" těžko říct, jak se mu i v téhle situaci podařilo trvat na zkratce svého jména.

Hmm...vy Potterové jste vždycky těžký výběr, ale ano! Myslím, že u tebe mám jasno!

Albus tak nějak věděl, že doteď klobouk mluvil jen v jeho mysli, ale teď hodlá promluvit nahlas.

Hlas klobouku se rozlehl síní "Bude to...!"

~oOo~

Hah! To jste nikdo nečekal, že? :D Umím si představit teďka ten váš výraz. Ach jak já miluju cliffhangery. Cože? slyším správně, že vy ne? Hmm...no dobrá tak já vám dopřeju ještě trošku...

~oOo~

"Bude to...!" Abovi se zřejmě muselo zastavit srdce a určitě také nedýchal, tohle rozhodne o jeho celé budoucnosti!

"ZMIJOZEL!" v síni nastalo ticho. Zřejmě poprvé od doby, co byla vystavená.

"Heh?" Albuse polil studený pot, jak ho začala obklopovat temnota.

~oOo~

Tak, co teď? Lepší? Doufám :D Omlouvám se, vím, že jsem řekla, že tahle kapitola příjde do víkendu, který byl před 14 dny, ale tak nějak mi do toho vlezla škola a taky jsem na tuhle část měla příšerný autorský blok! Nehledě na to, že jsem se tak nějak ponořila do svojí hella gay povídky, že jsem na tuhle tak nějak pozapomněla omlouvám se moc lidičky! Teď, když jsem se dostala za tuhle snad to bude lepší, uvidíme!

Vaše Ann :))