Když jsem je konečně pustila, tak mě taťka chytl a zavázal mi oči nějakým šátkem přes který, nejde vůbec vidět. Někam mě vedli. Já asi padesátkrát o něco zakopla. Slyšela jsem otevírat dveře a oni mě trochu popostrčili dovnitř. Najednou mi ten šátek mamka strhla a já zůstala stát s otevřenou pusou. "Překvapení!" oba vykřikli. "To je tvůj opožděný dárek k 18 narozeninám." mrkl na mě taťka. Stálo tam totiž černé BMW. Mamka mě teď pro změnu tlačila dovnitř. Abych si sedla a já neměla námitky. Sedla jsem si teda na místo řidiče a pořádně se rozhlídla po mém novém autíčku. Na sedačce spolujezdce sem si všimla bílé obálky, která mě neuvěřitelně fascinovala. Vzala jsem ji a vystoupila. "Ehm... Mami? Tati? Co to je?" zeptala jsem se zmateně. "No jen to otevři" nutila mě pořád mamka a já byla ještě zmatenější. Pomalu jsem ji otevřela a vytáhla z ní dva poukazy do hotelu v Praze. Pak sem si všimla ještě dvou dalších lístků v obálce. Vyndala jsem je z ní a zalapala po dechu. Byli to dvě studenky na koncert R5 a to hned do první řady. Začala jsem zase brečet. Rozběhla jsem se obejmout rodiče a tentokrát pořádně. "Děkuju, moc děkuju" opakovala jsem pořád dokola. "Lauro to stačí. Nebo nás udusíš." přiškrcenýn hlasem mi odpověděl taťka. Hned sem je pustila. To není možný my se dostaneme s Lilly na koncert R5. Teď sem si uvědomila, že jsem nechala Lilly stát předsíni. Sakra. "Lilly!!! Poď sem!!! Prosím!!!" řvala sem přes celý barák. Lilly se do 10 vteřin objevila ve dveřích s otevřenou pusou a upřenými oči na auto. "Zavři pusu, nebo ti tam vletí moucha. A radši se koukni na tohle." došla jsem k ní a podala jí obálku. Ona se první na mě nechápavě koukla a pak když se podívala na ty lístky začala ječet a hodila se mi kolem krku. Tentokrát jsme naštěstí nespadli. "Je-je to skutečný? Jestli ne tak mě radši štípněte." řekla a já ji štípla. "Au. Co to děláš? Já to nemyslela doslovně." podívala se na mě. "Já vím. Nemohla jsem odolat." muckla sem na ní. Najednou se místnosti rozeznala písnička Fallin' for You od R5, kterou má na vyzvánění Lilly. Odešla za dveře a vzala to. Asi tak po 5 minutách se vrátila. "Omlouvám se, ale už musím jít. Mamka mi chce někoho představit, a taky jí musím říct o tom koncertu. Nashledanou pane a paní Marano." už se otáčela a chtěla odejít. Já ji zarazila. "Počky jdu tě vyprovodit." a šla s ní ke dveřím. "Můžu se zeptat. Koho ti chce mamka představit?" usmála jsem se na ní. "No, ona mi tak před měsícem říkala, že si našla přítele. A teď mi ho chce představit." usmála se na mě falešným úsměvem. Její taťka totiž zemřel před 5 lety. Měl autonehodu. A já poznala, že se jí nechce ho poznávat. "Neboj to zvládneš. Třeba nebude tak strašný. Pak mi dej hned vědět " objala sem jí a ona odešla. Já se vrátila za rodiči. Mamka zase telefonovala. Asi po 10 minutách to konečně položila. "Jak dlouho tu ještě budete? " musela jsem se zeptat, protože podle toho telefonátu sem pochopila, že moc dlouho tu nebudou. "Ní víš zlatíčko. Měli sme tu být týden, ale něco se zvrtlo a my musíme odjet už dneska. Přesně za hodinu." mamka se na mě usmála. "Aha, tak dobře no. Mějte se." dala sem každému pusu na líčko a vyběhla do pokoje. Aby nepoznali, že jsem zase zklamaná. Sedla jsem si má postel a přemýšlela nad tím co budu dělat. Rozhodla jsem si pustit film. Podala sem notebook a vybrala Avengers. Když film skončil bylo už půl desáté. Šla jsem se vysprchovat. Převlékla se do pyžama. Lehla si do postele a hned usla.
Tohle je další díl. Snad se bude líbit a omlouvám se za chyby. :) A chci vám ještě napsat, že části budu pravidelně vydávat v pondělí a ve čtvrtek.
ČTEŠ
Destiny ? (R5-FF) (POZASTAVENO)
FanfictionAhoj jmenuju se Laura a je mi 18. Bydlím s rodiči v Jihlavě v ČR. Jsem jedináček, ale mě to nevadí, protože moje nejlepší kámoška Lilly je pro mě jako sestra. Obě jsme velké fanynky R5.