Destiny ? (R5-FF) (POZASTAVENO)

Kapitola 8

Pořád jsem nemohla uvěřit svým očím. Stála jsem tam s otevřenou pusou a dívala se na Rydel. Ta se jen zasmála, pošeptala něco Nesse a společně se vydali ke mně. "Ahoj." pozdravila Rydel. "Rydel tohle je moje sestra." ukázala na mě Nessa."Já si říkala, že vypadá povědomě, když jsem jí viděla na tom koncertě." Nessa se na ní nechápavě koukla. "Myslím že jsme byli zrovna v Praze. A ona tam byla a jak se vůbec jmenuješ?" Rydel se na mě usmála. "Laura." odpověděla jsem a snažila se vzpamatovat z toho šoku. "Tak jdeme?" zeptala se už netrpělivě Ness. "Jasně že jo." zajásala Rydel a my vyšli. Jakmile jsme vstoupili dovnitř Rydel nás zatáhla do prvního obchodu co uviděla. A takhle to pokračovalo asi další 3 hodiny. Zrovna teď jdeme do Starbucksu na kafe. Došli jsme dovnitř a hned si šli sednout do krajního boxu. Chvíli na to přišla číšnice a my si objednali. Já si objednala čokoládu a holky karamelové latté. "A kam chceš vůbec jít na vysokou." zeptala se mě Rydel. "Popravdě ještě nevím." odpověděla jsem jí stejně jako předtím Ness. "A co tě baví?" zase se zeptala Rydel a mezitím nám už donesli pití."Baví mě skládat. A ostatní říkají, že prý i hezky zpívám, ale já si to nemyslím."odpověděla jsem. "Rydel? Můžu se tě na něco zeptat?" usmála se na mě a pokývla hlavou jakože můžu. "Je něco mezi tebou a Ellinghtonem?" Rydel se zarazila. "A jak dlouho tu vlastně budeš?" snažila se to zakecat, ale mě to nevadilo, je to její věc. "Měsíc a možná i déle." mrkla jsem na Ness a ta se usmála. "Nepůjdeme už?" zeptala se Ness a my s Rydel jen kývli. Zaplatili jsme a vyšli směrem k autu. V tom mi ale začal brnět mobil. Volal mi taťka. Hned jsem to přijala. "Ahoj Lauro. Chci ti jen říct, že ti už dovezli auto. Je na letišti tak si pro něj jeď." řekl taťka rychle. "Jo dobře. Ahoj." odpověděla jsem mu a típla to. "Ness? Hodila by si mě na letiště? Prosím." usmála jsem se na ní. "Jasně." odpověděla mi. "Tak já půjdu. Ahoj." objala nás Rydel a odešla. My s Ness zatím nasedli do auta a jeli směrem k letišti. "A proč vlastně jedeme na letiště?" zeptala se mě v půlce cesty. "Mamka s taťkou mi nechali přivést auto." odpověděla jsem jí zase nazpátek. Po chvilce už jsme tam byli a zbývalo mi jen najít auto. Po chvíli jsem uviděla auto a u něho stát nějakého pána. Vydala jsem se k němu a Ness šla za mnou. On mi předal jen klíčky a odešel. Otočila jsem se k Nesse a ta stála s otevřenou pusou. "Ty máš BMW?" zeptala se udiveně "Jo mám a jedeme?" s úsměvem jsem se zeptala. "Jasně. Dáme si závody?" podívala se na mě s psími oči. "Ráda bych, ale neznám to tu. Tak příště." usmála jsem se na ní a obě jsme nasedli do svého auta. Ness vyjela a já se rozjela za ní. Po půl hodině už jsme byli doma. Vytáhla jsem si z auta tašky s nákupem a šla je do pokoje vybalit. Když jsem s tím skončila bylo půl 8 večer. "Lauro. Večeře." slyšela jsem řvát Nessu. Pomalu jsem došla do kuchyně. "Co si uvařila?" zeptala jsem se. "Špagety. Doufám že je máš ráda." položila přede mě talíř se špagetami. Voněli úžasně tak jsem trochu ochutnala. "Jsou vážně dobrý." pochválila jsem jí to a ona se jen usmála. Za chvíli jsem to měla snědený a chtěla odejít do pokoje. "Počkej. Tohle bych ti chtěla dát." zarazila mě Ness. Já se na ní otočila a vzala si od ní klíč a nechápavě se na ní koukla. "Ten je od baráku." řekla. "Aha tak to moc děkuju." objala jsem jí a odešla do pokoje. Vešla jsem do koupelny a osprchovala se. Potom jsem si lehla do postele a hned usla.

Doufám že se část líbila a omlouvám se za chyby. :) :)