Destiny ? (R5-FF) (POZASTAVENO)

Kapitola 3

O měsíc později:
Ráno mě probudili příjemné sluneční paprsky. Protáhla jsem se a podala si mobil. Pět zmeškaných hovorů od Lilly. Ale proč? Pak sem se koukla na hodiny a pochopila. Bylo půl osmé a byl poslední den školy a já zaspala. Rychle jsme vlítla do koupelny trochu se upravit. Oblékla jsem si vzorované šaty a na to bílou koženou bundu. Popadla klíče a obula si černé lodičky. Nasedla jsem do auta a co nejrychleji dojela k Lilly. Nesmíme přijít pozdě, protože tohle byl náš poslední rok na gymnáziu v Jihlavě. Lilly už stála před barákem. Zastavila jsem ji aby mohla nasednout a potom hned vyjela. Jela jsem co nejrychleji to šlo. Nakonec jsme dorazili ještě 3 minuty před zvoněním. Do třídy jsme došli tak akorát. Já si sedla do poslední lavice a Lilly přede mě. Prvně jsme seděli spolu, ale prý sme dělali velký bordel tak učitelka poslala Lilly sednout si přede mě. Asi po pěti minutách učitelka přišla. Pozdravili jsme a ona zase začala mlít něco o tom jak jí strašně budeme chybět. Začala vyvolávat k tabuli pro vysvědčení. Maturitu jsem zvládla a Lilly taky. "Slečna Marano." uslyšela jsem své jméno. Vstala jsem a pomalu sem k ní přišla. "Gratuluji. Prospěla jsi s vyznamenáním. Máš jenom jednu dvojku a to z češtiny." potřásla mi rukou a já ji poděkovala. Vrátila jsem se zpět do lavice a čekala až bude konec. Chvíli zase vyvolávala. "Slečna Rayne" Lilly se pomalu zvedla a šla k ní. "Gratuluji. Máte vyznamenání s dvouma dvojkami." na Lilly šlo poznat že si oddechla. Hrozila ji totiž trojka. Potom už zbývalo jen pár studentů. Zazvonilo a my mohli jít. Zase sme s Lilly nasedli do auta a jeli do obchoďáku. Šly jsme totiž hledat něco na zítřek. Zítra je totiž ten koncert. Na který se obě moc těšíme. V obchoďáku jsme strávili něco přes tři hodiny. Nasedli jsme a jeli k Lilly domů pro věci. Do zítřka přespí u mě. Dojela jsem před její barák. A ona šla dovnitř pro věci. Já si zatím pustila rádio, abych zabila čas. Najednou v rádiu začala hrát písnička od R5-Things are looking up. Dala jsem to na plný pecky. Lidi co šli kolem auta se pořád otáčeli a dívali se na mě jako bych spadla z Marsu. Lilly tak po 10 minutách došla a mohli jsme popojet ke mě. Vystoupili jsme a já zamkla auto. Odemkla jsem a vstoupili jsme dovnitř. Lilly šla za mnou až do pokoje a tam sme si sedli na postel. "Tak co? Jak zatím vycházíš s Peterem?" to byl ten přítel její mamky. "Jo. Docela v pohodě." řekla a usmála se na mě falešným úsměvem. "Tak to vyklop. Co se děje?" povzbudivě sem jí dala ruku na rameno. "No on my nevadí tak jako ta jeho dcera. Má teprve rok a je to pořád Taylor tohle a Taylor tamto. Už mi to leze na nervy je to samí Taylor, Taylor, Taylor." řekla a já se potichu uchechtla. Nejspíš to slyšela, protože se na mě vražedně podívala. "Neber to tak. Nemysli na Taylor, ale mysli na zítřek. Splní se ti sen. Náš sen. Uviděl R5. Vykašli se na nějakou Taylor. Mysli na zítřejší koncert."mrkla jsem na ni a ona se usmála. "Máš pravdu Lauro. Zítra se nám splní nás sen. Když už jsme u toho měli bychom jít spát. A nezapomeň si hlavně nařídit budík jako dneska." objala mě a zasmála se. Lilly si šla lehnout na můj rozkládací gauč a já si lehla do postele. "Dobrou" slyšela jsem ospalý hlas. "Dobrou" odpověděla sem a v tu ránu jsme obě usly.

Snad se tahle kapitola bude líbit. Omlouvám se za chyby. :)