Destiny ? (R5-FF) (POZASTAVENO)

Kapitola 6

"No Víš. Jak to jen říct..."natahovat to taťka, jakoby se bál moji reakce. Mamka se ne tvářila o moc líp.

Nikdo nic neříkal a mě už to přestávalo bavit. "Tak řekne mi to někdo?" Jestli ne já půjdu."otáčela jsem se na odchod. "Máš sestru."zasekla jsem se a chvíli zpracovávala to co mi teď řekla. "Cože?!! Já mám sestru. Ale vždyť jsem jedináček. Nemůžu mít sestru."jak můžu mít sestru? Nechápu to. "No víš. Ona se narodila v tu dobu kdy jsme jestě neměli moc peněz a nezvládli by jsme to. Ale jsme s ní v kontaktu a posíláme jí penníze když potřebuje."odpověděl mi taťka. "Nemůžu uvěřit, že jste mi to zatajili. Mohli jste mi to říct dřív. Je to všechno?"zeptala jsem se naštvaně a zároveň raněně. "Ne. Teda jo, ale ona chce aby si k ní přijela na prázdniny. Na měsíc."mamka už brečela a taťka měl slzy v očích. "Děláte si srandu? Mám jet na měsíc k někomu koho vůbec neznám. To nepřipadá v úvahu."už jsem to nevydržela a začala brečet taky. "Zlatíčko ještě sií to promysli. Prosím. Ona tě vážně chce poznat."naléhali oba. "Já... já si to musím ještě promyslet."otočila jsem se a vyběhla do pokoje. Hned co sem vešla zamkla sem a našla mobil. Vytočiola jsem Lillyino číslo a čekala než mi to vezme. " Prosím"ozval se ospalí hlas. Ups asi jsem jí zbudila a to už po druhé. "Lilly můžeš prosím přijít? Prosím."zeptala jsem se potichu. "Zbláznila si se? Víš kolik je hodin? Ale jo příjdu. Do pěti minut tam sem."típla mi to. Celá ona. Po pěti minutách už vážně někdo zvonil a Lilly se objevila ve dveřích. "Já tě asi zabiju. Dneska si mě zbudila už dvakr...proboha co se děje?"objala mě hned co uviděla, že brečím. "Oni my řekli, že mám sestru a že chce abych k ní přijela na prázdniny. Na celý měsíc a já nevím co mám dělat." přímo jsem to na ní vychrlila a ona zůstala stát s otevřenou pusou. "Ty-ty máš sestru?"koktala. "Jo, a vůbec nevím co mám dělat. Co když mě nebude mít ráda?" podívala sem se na ní s prosebným pohledem."To je na tobě. A určitě tě bude mít ráda. Použiju tvoje slova a řeknu ti zkus to třeba nebude tak strašná a bude to super holka. Kdybych to byla já tak bych to aspoň zkusila. A kde vlastně bydlí? A kolik jí je? A jak vypadá?"ptala se mě Lilly a já zatím přemýšlela nad jejími slovy. "Já vůbec nevím, ale asi pojedu. Přesvědčila si mě. Teď to musím jít říct našim. A kdyby to šlo jela by si tam se mnou? udělala sem na ní psí oči. "Ráda bych jela, ale v pondělí odjíždím s mamkou a Peterem na čtrnáct dní k moři na dovolenou. Promiň."moje psí oči se ztratili a úsměv poklesl. Otevřela jsem dveře a vyšla do obýváku za rodiči. Mamka seděla na gauči a brečela a taťka ji objímal. "Mami. Už jsem se rozhodla." mamka se zvedla hlavu a podívala se na mě. "Pojedu k ní. Ale musíte mi říct kde bydlí, jak se vůbec jmenuje a kolik jí je. Hlavně kdy k ní pojedu."mamka přímo vyskočila a objala mě. Odtáhla se a posadila mě na gauč vedle taťky a sama si sedla vedle mě z druhé strany. "Takže jmenuje se Vanessa, má 22 roků. Bydlí v LA. Dneska v 8 hodin večer by si už měla jet. Letenku už máš zařízenou a na letiště tě vezmeme my."chvíli jsem všechny ty informace zpracovávala. "Počkat už dneska? Musím jít balit!"taťka se jen uchechtl. Já vyskočila z gauče popadla Lilly, která seděla v křesle, za ruku a táhla jí do pokoje. Ze skříně sem vytáhla tři velký kufry a jeden malý kufr na hygienu. Hodila jsem jeden Lilly a nařídila jí ať tam nahází všechny věci co jí přijdou pod ruku.

Už na letišti

"Měj se a užij si to tam. A nezapomeň nám volat."opakovala mi pořád mamka. "Mami už stačí. Já to zvládnu neboj. Mějte se." objala sem je a odešla se zařadit do řady kde naštěstí stálo jen pár lidí. Zachvíli nám otevřeli dveře a my mohli nastoupit do letadla. Nastoupila jsem a sedla si na svoje místo u okýnka. Počkala jsem než nastoupili všichni lidi a my mohli konečně letět. Potom co nám letuška vysvětlila kde co je, a že si můžeme něco koupit, jsme byli konečně ve vzduchu. Dívala sem se ven okýnkem a pořád přemýšlela nad tím jaká Vanessa je. Podle toho co by rodiče řekli by měla být hodná a milá. Nakonec jsem si zapla písničky a usnula.

Doufám že se část líbila, omlouvám se chyby. A tuhle část bych chtěla věnovat NikkiNovotn
Moc si vážím tvých komentářů a tvé podpory. :)) ;)