Destiny ? (R5-FF) (POZASTAVENO)

Kapitola 5

Got my heart made up on you
Oooh, oooh, oooh
You said what you said
When words are knives it's hard not to forget
But something in my head my wouldn't reset
Can't give up on us yet
No, woah

Rozezněl jse můj tón na vyzvánění. Popadla jsem mobil a koukla se na číslo volajícího. Byla to mamka, ale proc mi volá ve 3 ráno? "Ano mami. Co potřebuješ? Jsou 3 hodiny ráno."zvedla jsem ji to. "Lauro musíš hned přijet. Je to důležitý. Hodně. Já vím, že je noc a jste v Praze. Ale zkus co nejrychleji přijet."podle mamčina hlasů jsem poznala, že je to opravdu důležitý. "Ok. Zkusím to nějak zařídit."vstala jsem z postele a položila ji to. Došla jsem k posteli kde spala Lilly a zapískala jí do ucha. Zabralo to a Lilly se probudila. "Lauro Marie Marano! Zbláznila jsi se? Víš kolik je hodin? Já tě asi zabiju."stěžovala si. "Ano vím. Ale mamka mi volala, že mám co nejrychleji přijet a že je to prý hodně důležitý."dávala jsem věci do kufru mě i Lilly. Konečně se rozhodla zvednout z postele a vzala si kabelku a šla zkontrolovat koupelnu jestli tam nic nezůstalo. Já zapla kufry a vydala se ke dveřím. "Tady nic není. Můžeme jít. Jdu nám přivolat výtah."řvala Lilly popadla kufry a běžela k výtahu. Já se pomalu vydala za ní. Vyšla jsem ze dveří, zavřela je a šla směrem k Lilly, ale to bych nebyla já kdybych do někoho nenarazila. Oba jsme se skáceli k zemi. Ten kluk hned vstal a podal mi ruku aby mi pomohl vstát. Až teď sem uviděla kdo to je. Ty oříškové oči a blonďatý vlasy bych poznala kdekoliv. Byl to Ross. Přijala jsem ji a s jeho pomocí vstala. Promiň. Já tě vůbec neviděla. Omlouvám se" usmála jsem se na něj. "Ne to já bych se měl spíš omluvit. To já vrazil do tebe. Nestalo se ti nic? A nechtěla by si teď někam se mnou zajít? Nemůžu spát a jak koukám ty asi taky ne."mrkl na mě a já se začala červenat. "Lauro pohni. Je tu ten výtah."uslysela jsem Lillyin hlas z chodby. "Promiň. Šla bych straně ráda, ale nemůžu. Musím domů. Měj se."rozloučila jsem se a rozběhla se za Lilly. "No konečně."neodpustila si poznámku. Sjeli se dolů a vydali se na recepci, kde seděla pořád ta milá paní. Podala jsem s ji kartičky a ona nám řekla, že je to v pohodě a můžeme jít. Po cestě k autu se mi zdála Lilly nějak divná. "Co je? Chceš snad řídit? To ses mohla v klidu zeptat."hodila jsem po ni klíče a ona se rozzářila. "Děkuju."odpověděla mi a sedla si. Já to po ní zopakovala a sedla si na místo spolujezdce. Nastartovala a vyjeli jsme. Já si zapla do uších písničky a usla.

Vzbudila mě Lilly před mím barákem. "Lauro díky. Ze si mě nechala řídit a za ten koncert."vystoupila a já hned za ni. "Nemáš zač. To byla maličkost."objala sem ji a podala jí kufry. Pak se každá z nás vydala dom. Vytáhla jsem klíče a odemkla. Rodiče na mě už čekali v kuchyni. Já tam došla a objala je. "Tak co je to tak důležitého, že ste mě vzbudili ve 3 ráno?"překročila jsem si ruce na hrudi a nadzvedla obočí. "No Víš. Jak to jen říct..."natahovat to taťka, jakoby se bál moji reakce. Mamka se ne tvářila o moc líp.

Doufám, že se část líbila a omlouvám se za chyby. :))