Trénink byl, jako vždy, psychycky i fyzicky náročný. Měla jsem pocit, že kdyby nebyla v posilovně klimatizace, puknu tam horkem, jako pop corn v mikrovlnce. Dala jsem si ledovou sprchu, abych ze sebe smyla pot a vyčerpání. Chvíli jsem se třásla zimou, za což jsem byla ráda, vzhledem k tomu, že mi to stejně v létě moc nevydrží.
Osvěžená sprchou jsem se převlékla do čistého oblečení a s ještě stále vlhkými vlasy jsem se odebrala do matčiny pracovny. Okamžitě jsem poznala, že to, co se mi chystá říct, nebude dobré. I potom, co jsem vstoupila, hodnou chvíli mlčela, s čelem opřeným o sepjaté ruce. Nakonec si povzdechla a pohodila hlavou, až jí z tváře odlétly neposedné pramínky černo-fialových vlasů.
Otočila se ke mně a s unaveným úsměvem promluvila: ,,Doufala jsem, že se tomu vyhneš. Nevím ani, co tě tam čeká." Vstala z otáčecí židli a přistoupila ke mně. Chytila mě za ruce a zpříma se mi podívala do očí. ,,Mám z toho špatný pocit. Jsi v nebezpečí. Snažila jsem se tě připravit, ačkoliv jsem doufala, že se to nestane, ale teď cítím, že už si byla vybraná."
Oněměle jsem na ni zírala. Zavrtěla jsem hlavou. ,,O-o čem to mluvíš. Prosím. Co se děje?"
Aneas se, stále držíce mou ruku, posadila na pohovku. Se zasněným výrazem se pustila do vyprávění: ,,Když jsem byla v tvém věku, stala jsem jednou z vyvolených z tohoto světa. Přenesli mě na daleké místo spolu s dalšími šesti dívkami. Netušily jsme, co se děje, ani kde jsme? Ocitly jsme se v neznámém království, bez naděje dostat se zpět domů.
Prvních pár měsíců jsme si žily jako královny. Lidé nám říkaly Princezny jara nebo Vládkyně andělů, po nichž jsme dostaly jména: Gabriele, Michael, Uriela, Rafaele, Sariela, Raguele, Remiele, Zakiela, Jophiel, Haniela a Chamuel. Do teď nechápu, jakto, že znali jména archandělů," zasmála se, ale vyznělo to příliš chabě na to, aby to bylo vtipné. ,,Tedy jsme žily dobře, než vyšlo najevo, co znamená být Princezna jara. Království totiž hrozila zkáza a nás sedm mělo být jeho spásou. Přírodní živly, jakoby nabraly vědomí, a začaly se bouřit. Měla přijít nejkrutější zima v celé historii království, která by přinesla novou dobu ledovou."
Držela jsem se, aby Aneas neskočila do vyprávění. Měla jsem otázky, třeba co se stalo ostatním dívkám. Matka však brzy pokračovala: ,,Naším úkolem bylo přinést korunu bohyně Mirenai, bohyně rovnováhy a přírody. Nebudu ti popisovat celou výpravu, ale řeknu ti, že to nebylo lehké. Jophiel, Gabriele a několik dalších mých sester zemřelo. Nakonec jsme se vrátily jen já a Rafaele," zakončila celý příběh. Rukou si setřela vlhké oči, jakoby se vrátila do minulosti a prožívala tu ztrátu znovu.
,,Jak... jak si můžeš být tak... jistá, že mě vybrali taky?" vykoktala jsem nakonec.
Aneas se probudila ze smutku a prstem si poklepala na krk, pod lícní kost v místě kde měla podivné mateřské znaménko ve tvaru srdce. ,,Nikdy ti nepřišlo divné, že znamínko má, modrou barvu? Tehdy nám řekli, že je to značka bohů a ty ho máš přece taky. Obávám se, že to není náhoda," povzdechla si. ,,To, že tě nejspíše potká něco podobného, ačkoliv přesně nevím co, je důvod, proč jsem tě nutila k tréninkům. Navíc, teď pro tebe něco mám."
Hola!
Um... není to krásný čas na vydání kapitoly? Půl hodina před půlnocí. Ehh... co dodat. Opět pro WOLFluci1 do GWC. Mějte se.
- Tenshi ♣♪
ČTEŠ
September - Dcery hvězd
FantasíaDokud jsem byla na Zemi, nemohla jsem si přát lepší život. Byla jsem jedináček, ale ne osamělá. Měla jsem milující a chápavou matku s níž mě spojovala třeba láska ke knihám a hudbě. To bylo před tím než jsem se stala princeznou. Ne tou v krásných...
