September - Dcery hvězd

VIII. kapitola

Uběhly tři dny od souboje s Zatraceným, stvořením, které na mě a Silver zaútočilo na zastávce. Silvestra je uložená v pokoji pro hosty a odpočívá. Její rána se hojí vcelku rychle, ztráta krve však způsobila, že má stěží dost síly si zajít na záchod a zpátky do postele.

Já se zvádla vyhrabat že své propasti sebelítosti a smutku. Pocit naprosté zbytečnosti nahradila energie udělat cokoliv, aby se to už neopakovalo. Jelikož matka trávila většinu času dohlížením na Silver, můj tréning dostala na starost Lillith.

Jak jsem včera večer zjistila, Lillith bývala strážkyní jedné z Jarních princezen. Po její smrti se sblížila s mou matkou, která přišla o svou strážkyni, která jí byla blízká. Lillith poté s Aneas opustila Nawerii, aby žily klidnější život na Zemi.

Musela jsem však přiznat, že bojovat nezapomněla. Měla sílu a mistrovskou techniku, to jsem pochopila hned první den. Nebýt toho, že mám rychlé reflexy a jsem obratná, by teď tenhle souboj skončil už před několika minutami.

Vyrazila jsem proti ní další rychlým výpadem. Naše ostří se střetla. Nedokázala jsem udržet sílu nárazu a trochu jsem klopítla. Lillith mě tak stačila praštit čepelí do ramene, až jsem odletěla pár metrů daleko. Sice jsme měly ostří obvázaná tlustým pruhem látky, aby se zamezilo sečným zraněním, ale i tak z toho bude pořádná modřina.

Po kotrmelci, který jsem dokáza přistát na nohách jsem znovu vyrazila. Okamžik před tím, než se měl udát další střet, jsem si všimla, že má loket lehce níž než tomu bylo předtím a celou paži v jiném úhlu.

Vzpomněla jsem si, na svůj první tréning s ní. Takhle se mě chystala bodnout do krku. Vteřinu před tím, než její paže vystřelila do vzduchu, jsem se prohnula v zádech, jakobych se chystala udělat most ze stoje, ale sotva se mi konečky prstů dotkly země, jsem se odrazila a kopla Lillith do ruky, v níž držela meč. Ve výsledku jsem udělala kostrbatý přemet dozadu, který se mi naštěstí podařilo ustát.

Lillith zacukal levý koutek. Oči se jí zatřpytily, jako vždy, když jsem ji odhadla a vytvořila protiútok.

Chvíli jsme jen stály a přestože to já ztěžka oddechovala a tak málo energie, že bych vydržela už jen stěží minutu, byla to Lillith kdo sklonil špičku meče k podlaze. ,,Po obědě budeme pokračovat."

Úlevně jsem vydechla a došla si pro láhev s vodou v rohu místnosti.

,,Tvůj limit je jedenáct minut, pokud by byl souboj delší, prohraješ," pronesla, jakoby mimochodem. Byla to pravda, ale pořád trochu jako trn. Tak trochu jsem doufala, že mě za předchozí kousek pochválí. Až budou morčata lítat.

,,V souboji nepřemýšlíš, jsi zbrklá a tak se zbytečně unavuješ, když děláš pohyby navíc," vypočítávala dál. Au moje zraněné ego. Lillith však pokračovala: ,,Ale... jsi všímavá a máš dobrou paměť, tím myslím i tu svalovou, adaptuješ se mnohem rychleji, než bych čekala." Nedokázala jsem se ubránit potěšenému úsměvu. Kde je ksakru to lítající morče?

Chtěla jsem zajít do sprchy, když mě cestou z výcvikové místnosti zastavila Aneas. ,,Silvestra je teď vzhůru. Chce si s tebou promluvit."

Přikývla jsem a šla jsem rovnou do pokoje pro hosty. Silvestra seděla na posteli, opřená o čelo postele a četla si jednu z knih, co jsem jí půjčila.

Posadila jsem se na křeslo vedle postele. Ruce jsem si opřela o kolena a čekala, až Silver začne.

Silver si odkašlala. ,,Za pět dní ode dneška se otevře brána mezi Zemí a Nawerií. Do té doby... Buď opatrná."

Potlačila jsem nutkání protočit očima. Opatrná jsem byla pořád, od doby, co jsem zjistila, že mě může napadnout nestvůra z jiného světa.

Ne, že bych chtěla odejít dřív, nejradši bych se na tu věc s princeznami-zachránkyněmi vykašlala, ale byla jsem prostě zvědavá. ,,A co to stvoření, co tě napadlo? Pokud se brána otevře jen pro nás a to za pět dní, jak se sem dostalo ono?"

,,Použilo trhlinu," porobodla mě pohledem, ,,ani nemysli na to, že bysme ji použily taky. Trhliny jsou nevyzpytatelné a mohly by ná vyplivnout, třeba někde nad propastí, nebo uprostřed pouště. Navíc... " zarazila se a začichala ve vzduchu. ,,To jsou k obědu tortily? Musíš mi pomoct dolů, hned," už už se hrabala ven z postele.

,,To sotva. Zůstaň ležet, přinesu ti oběd sem," zarazila jsem ji. Hned na to jsem odešla do kuchyně a vzala dva talíře, abych mohla jíst u Silvestry.

Matka jen s tázavým výrazem vzhlédla od stolu, ale nic neřekla.

***

,,Aneas dělá ty nejlepší tortily, co jsem kdy jedla," pochvalovala si.

Jelikož předchozí dva dny Silvestra jen spala, bylo to poprvé od toho incidentu, kdy jsem s ní mohla mluvit déle jak pět minut. ,,Víš, já toho o tobě vlastně moc nevím," začala jsem trochu neobratně, ,,tak jsem se chtěla, no... ehem."

,,Zaptat na můj život?" pomohla mi.

,,Jo! Teda, pokud to nevadí."

,,Jsem tvoje strážkyně, máš na to právo,"usmála se. ,,Tak kde bych začala? Jako malá jsem žila na Nawherijském venkově. Sotva jsem však začala chodit do školy, zjistilo se, že mám nadání pro magii. Dokázala jsem ohýbat lidské vidění, což byla výsada strážců Princezen. Nikdo pořádně nechápal, proč se narodila strážkyně, když poslední nebezpečí bylo zažehnáno před šesti lety. Něco nebezpečného se blížilo. Tak se stalo, že mě v pěti letech odvezli do paláce, abych započala svůj výcvik. A spolu se mnou, dalších jedenáct chlapců a dívek."

Zamyslela jsem se nad její příběhem. Nadechovala jsem se k další otázce, když Silver najednou pokračovala. ,,Nakonec jsem se jednoho dne probudila na tady na Zemi a začalo tvoje hledání. Nebylo to tak těžké, strážce se ocitne vždycky poblíž Princezny a vaše magické aury jsou neskutečně silné."

,,Pamatuješ si ještě na Nawerii?"

,,To bych řekla. Svět, kde se kloubí magie a věda. Zatímco venkov je oblopen magií, v královském městě najdeš i wifi, i když, to asi jen v paláci," zasmála se.

,,COŽE!" Málem jsem se zadusila jídlem.

,,A hele, tvoje jméno, Palacios, vlastně znamená španělsky palác, že? Vtipná náhoda." Její výraz najednou zvážněl. ,,Ovšem, nebudeš tam na dovolené. Setkáš se se svými sestrami a budeš muset odvrátit zkázu Nawerie, protože pokud padne on, bude to jako zničení plotu, který chrání zemi před stvůrami z mého světa. A já udělám všechno, abys naplnila svůj osud, i kdybych pro to měla zemřít."

Hola!
Po delší době další kapitola, tentokrát jsem ji nechala celou (1000+), doufám že se líbila. Taky jsem přejmenovala Welastru na Nawerii. Welastru už jsem měla.
WOLFluci1, byla jsem moc mile překvapená z vyhodnocení 💜💜💜, tuhle jsem ti dlužila.
~Tenshi (PASH <- zpřeházené iniciály :P)