September - Dcery hvězd

VII. kapitola

Šla jsem, jak nejrychleji to šlo. Přesto mi těch tři sta metrů přišlo jako tři kilometry. Unavená tíhou zátěže jsem se dovlekla ke dveřím a nekonečně pomalu odemykala všechna zabezpečení. Proklínala jsem se, že mi to celé trvá tak dlouho.

Konečně jsem se dostala do chodby, kde jsem složila Sivestřino bezvládné tělo.

,,Mami!" zakřičela jsem vzlykavě přes celý dům. Aneas seběhla po schodech. Už se nadechovala k otázce, když si všimla zakrvácené Silvestry. ,,Prosím. Prosím, pomož jí," strachem jsem měla sevřené hrdlo.

Aneas vzala Silvestřino tělo a odnesla ji do kuchyně. Unaveně jsem ji následovala. Silver byla posazená na židli zatímco matka strhla ze stolu bílý ubrus a nahradila jej rudým plátnem načichlým dezinfekcí.

Opatrně položila Silver na stůl a začala prohlížet její zranění. Zastavila se u ráně na paži, ovázané mou košilí, teď kompletně nasáklé krví. Nic k tomu neřekla, nekritizovala, nepoučila. Košili odvázala a zmuchlanou ji hodila do umyvadla.

Do kuchyně na to vstoupila vysoká tmavovlasá žena asi ve věku mé matky. Stoupla si ke stolu a čekala, dokut Aneas nevytáhne ze zamčené komody potřebné byliny, ampulky a lahvičky s tekutinami všech různých barev. Až to v kuchyni vypadalo, jako u nějaké čarodějnice.

Podadila jsem se opodál a ztrápeně jsem sledovala, jak obě ženy míchají svoje lektvary a mastičky a ošetřují Silver. Nikdo moc nemluvil. Občas spolu matka a ta žena prohodily tiché slůvko, jinak nic.

Tiše jsem si povzdechla. Tady už nic nezmůžu. Ztěžka jsem se zvedla a odešla do koupelny. Oblečení jsem hodila do koše. Bylo roztrhané a zakrvácené.

Stoupla jsem si do sprchy, abych smyla krev, jak svou, tak Silvestřinu. Veškerý adrenalin z mého těla vyprchal. Připadala jsem si tak slabá a bezmocná, nedokázala jsem jí dostatečně pomoc a Silver málem obětovala život, aby mě zachránila.

Uvolnila jsem všechny potlačované emoce a dovolila jsem si brečet. Bála jsem se. Bála jsem se jako nikdy v životě. Pokud tohle má být můj život... ani jsem si ho nedokázala představit.

Když jsem konečně vylezla ze sprchy, cítila jsem se strašně slabá. Oči mě pálily, ani jsem se nemusela dívat do zrcadla, abych věděla, že jsou zarudlé. Zabalila jsem se od osušky a vydala jsem se do svého pokoje. Z vlasů mi kapala voda, takže jsem za sebou nechávala mokrou cestičku, v tu chvíli mi to ale bylo jednou.

Můj pokoj naštěstí nebyl zamčený. Náramek jsem totiž nechala se svým batohem v kuchyni, kam jsem nechtěla chodit. Bála jsem se zeptat, jak je Silvestře. Co když nepřežila?

Zavrtěla jsem hlavou a zakázala si podobné myšlenky. Převlékla jsem se a vlhké vlasy, barvy pepře a soli, jsem si zapletla do dvou pevných copů. Přestože byly teprve čtyři odpoledne, vysílená jsem si lehla do postele, kde jsem po chvíli usnula.

Hola!
WOLFluci1. Dnešní kapitola je sedmá poslední do All days o délce 400-600. Těším se v dalším kole
- Tenshi ♪