Kill or die

2#

Pohlédla zpoza řas a nepatrně se usmála. Rafael ji s menším úšklebkem pozoroval. Jeho oči se vpíjely do těch jejích. Byla jími fascinována. Vypadaly tak nevinně, smutně. Ale Ange věděla, že není vůbec hodný. Vzbuzoval v ní nejistotu. Ještě nezažila, aby ji někdo tak mátl svým vzhledem.
Namodralý paprsek reflektoru na okamžik ozářil jeho jemně modelovaný obličej s mírně vystouplými lícními kostmi. Ange se k němu blížila a nevnímala okolí. Vnímala jenom jeho pohled. Najednou do ní prudce vrazil jakýsi černoch.
Ange se na vysokých podpadkách nebezpečně zavravorála a ztratila rovnováhu. Už pod sebou v duchu cítila tvrdou zem, když ji zachytily něčí svalnaté paže.
Ange vyskočila na rukách, navzdory teplému, zakouřenému prostředí, husí kůže. Ucítila neobvyklou vůni, která v tu chvíli přebila nasládlý kouř. Vůni, po kterých se ji do žil vlila horká krev a touha. Byla to vůně pižma a rozdrcených borových jehličí. Místností otřásala hlasitá hudba, Ange ji však nevnímala.Angiin pohled se setkal s Rafaelovým. Od tmavých očích se odrážely barevné paprsky a byly plné čehosi. Strachu, touhy? To Ange nevěděla. Jednu věc ale věděla jistě. V těch černých očích se ztrácela.
Její horký dech se mísil s jeho. Připadal ji tak nesnesitelně blízko, ale přitom tak daleko. Rafaleův obličej se ještě víc přiblžil. Najednou ji připadaly mnohem zajímavější jeho rty. Tak dokonale vykrojené rty.
Tělo ji spalovala touha. Touha spojit její rty s těmi jeho. Jeho narůžovělé rty se mírně pootevřely. Ange se podlomila kolena. Jeho svalnaté ruce ji však pořád pevně držely. Tak hrozně moc toužila po tom se zakousnout do jeho hebkých rtů, tak hrozně moc prahla po tom, aby se jejich rty spojily.
Přesně v tom okamžiku si však Ange uvědomila proč tu vlastně je. Rozum zvítězil nad jejími pocity. Bála se, že když ho políbí, on ztratí pak třeba zájem a to nesměla dopustit. Bylo toho moc v sázce.Skousla si spodní ret a očima vyhledala ty jeho.
Hypnotizovaně sledoval její rty. Ange se potěšeně usmála. Líbilo se jí, když viděla, jak moc ji chtěl. Byla by chyba ho teď políbit, když ho může přinutit, aby toužil ještě víc.
Opatrně se vyvlekla z jeho rukou, setkala se z jeho touživým a nesouhlasným pohledem a děkovně se na něj usmála. Pak dlouhými kroky došla k Victorii, která se už svíjela v neúprosném rytmu hudby.
Victorie se k ní natiskla. Položila ji ruce na ramena a začala vlnit boky. Rafael je probodával chtivým pohledem. Ange na něj pohlédla a znovu se zakousla do spodního rtu. Rafael tam jen stál, netečný k lidem okolo, kteří do něj při divokych tanečních kreacím vráželi. Ruce měl překřížené na dokonalé hrudi, která se rýsovala pod příliš těsnou košilí. Ange probleskla hlavou představa, jak asi vypadá bez ní. Dokonale vyrýsované svaly, bělostná kůže napínající se přes ně. Ange se snažila vyhnat tento obrázek z hlavy. Přestala vše vnímat a nechala se unášet hudbou.
Myslela si, že to bude snadné. Kdo, ale měl tušit, že bude vypadat tak kurevsky dobře. Učili ji, jak nevnímat pocity, bolest. Ange to šlo snadno. Odprostit se od emocí a pocitů pro ni kdysi bylo tak snadné. Tak proč je teď pociťuje při pohledu na něj? Marně si snažila vzpomenout na to, co by ji mělo pomoct. Jak to tenkrát proboha dokázala? Snažila se tenkrát víc než kdokoliv jiný. Tenkrát se totiž taky snažila zapomenout. Na to, co viděla. Najednou se ji však ta hrůzná vzpomínka zjevila v hlavě, jako by to bylo včera.
*Flashback*
"Mami?" Zavolala váhavě drobná holčička s dvěma blonďatými culíky a nakoukla do místnosti. Bílou místností se proháněl ledový vítr, ktery proudil z otevřeného okna. Ve vzduchu poletovalo i pár studených vloček, které dopadaly na podlahu. Na podlahu zbarvenou do ruda. Uprostřed místnosti ležela žena s vytřeštěnýma očima. Krásný obličej měla zkřivený strachem. Po spánku ji pomalu stékala kapka načernalé krve.Ticho proťal dětský výkřik plný zděšení.
Ange se do očí nahrnuly slzy. Rychle zamrkala, aby je zahnala.
"Ange, myslím, že je čas." Z bolestných vzpomínek ji vytrhl nedočkavý hlas Victorie. Ange jen přikývla. Nasměřovala svůj pohled zpátky na Rafaela. Odlepila se od Victorie a obě se vydaly pomalým krokem k Rafaelovi.
Došli přímo k němu. Byly mu tak blízko, že Ange znovu ucítila jeho omamnou vůni, která ji pomátla smysly. Rafael měl na tváři nečitelný výraz, přesto však na něm bylo vidět, jak moc je chce. Těkal pohledem z jedné na druhou.
Ange se mu zhluboka zadívala do očí, temných jako noc a přejela mu prstem po hrudi. Rukou jí projelo mrazení, ale Ange se tím nenechala vyvést z míry. Těsně kolem něj s Victorií prošla. Mohli znatelně citit touhu, která mu vyzařovala z těla,když ho míjely.Victorie se ještě otočila a smyslně mu pokynula prstem, aby je následoval. Rafael po krátkem zaváháním, dal své tělo do pohybu a vydal se za nimi. Znovu se proplétaly mezi zpocenými těly, teď už však měli tu lehčí část úkolu splněnou. Zanedlouho se dostaly k velkým šedým dveřím, které vedly do zapadlé uličky. Ange do nich zatlačila a bez znatelné námahy je otevřela.