Kill or die

4#

Přerývavý dech srážející se v obláčky páry.
Tlukot srdce.
Smrad tlejících odpadků.
Chlad kovu na spánku.
Rafaelův šimrající dech na jejím zátylku.
A ticho. Jako by všechno přestalo existovat. Hrobové ticho, které naplňovalo zapadlou uličku někde v rušném centru Hong Kongu. Stejné ticho, jaké naplňovalo Angiino nitro.
A pak se ozval hlasitý smích a přibližující se klapot podpatků. A přesně v ten moment všichni odvrátili pozornost od Ange. Přesně v ten moment se zaměřily na osoby přibližující se k nim.
A přesně v ten moment Ange zaútočila. Její noha tvrdě zasáhla Rafaelův rozkrok a skoro souběžně s kopem mu vyrazila pistoli z ruky. Stisknutí kolem ní povolilo a Ange se rychle prosmýkla kolem něho, sebrala ze země pistoli, skopla podpatky a dala se do běhu. Hbitě se vyhnula natahující se Rafaelovi paži.
Ozval dívčí výkřik a nasledné výstřely. Ange se neotáčela, jen poslepu vystřelila dozadu a vběhla do další prázdné uličky. Hnala se ve vražedném tempu, svět kolem ní se proměnil v jednu šedou rozmazanou šmouhu.Chladný noční vzduch naplňoval její plíce, adrenalin proudil jejím tělem a Ange, ačkoliv ji šlo o život, si tento zběsilý úprk vychutnávala čím dál víc. Konečně si zase připadala naživu.
Prásk.
Kousek od ní se do staré pouliční lampy zaryla kulka. Rychle nahmatala u pistole, kterou držela v pravé ruce ,spoušť, vystřelila za sebe a zabočila do další ještě menší uličky. Musí je setřást. Bosé nohy už jí začínaly bolet, ale snažila se to nevnímat. Nebyl čas zoufat si nad odřenými chodidly.
Do zdi domu, přesně do míst kde Ange ještě před pár vteřinami byla, se zabodávaly kulky. Věděla že teď už nemá cenu střílet, zpomalilo by ji to. Odhodila zbraň, potřebovala být, co nejlehčí, nejrychlejší.Místo toho začala kličkovat, aby ze sebe udělala méňe snadný cíl. Naštvaně vyplivla pramen vlasů, který se jí při běhu dostal do pusy a jen tak tak se vyhnula přeplněné popelnici, do které se okamžitě zaryla kulka.
Začínala ale namáhavě oddechovat a nohy proti její vuli začaly zpomalovat. Ne! Běž dál! ječela na sebe Ange v duchu. Za sebou slyšela výstřely, výkřiky. Její pronásledovatelé se k ní každým krokem přibližovali. Ange už naplňovala panika.
Hnala se k ještě většímu tempu, ale už přestávala moct. Znovu zabočila, když jí do chodidla nohy projela bolest, tak ostrá až ji do očí vyhrkli slzy. Teprve teď si všimla střepů od rozbité láhve vína na zemi. V noze ji bolestně tepalo, ale Ange na to nedbala. Pokusila se na zraňenou nohu došplápnout plnou váhou, ale střep, který tam byl zaražený, se zarazil ještě hlouběji.Angiina ústa opustil nechtěný výkřik a svalila se na zem.
"Ne, to ne.", zašeptala, když zjistila že už nemůže utíkat. Z nohy jí vytékala karmínově červená krev, která tvořila kaluž na asfaltu. Střep jakoby se proměnil v hořící šíp zabodavající se hlouběji a hlouběji. Zavzlykala bolestí.Uvědomila si jak moc velkou chybu udělala, když odhodila zbraň. Jak hloupá byla. Teď byla naprosto bezbraná, bezmocná. Byla raněné zvíře zahnané do kouta. Její pronásledovatelé byly hrozně blízko.
Až moc blízko.
Naposledy pohlédla na černou oblohu posetou zářícími hvězdami, které se odrážely v jejích safírově modrých očích. V hlavě měla obrázek své mrtvé matky.Tak takhle taky skončí?Po tváři jí samovolně stékaly slzy. Veděla, že už ji dohnali. Zaslechla výstřel, svist kulky a pak nic. Tma, ticho.

Toho večera nepřišla Ange Williamsová jenom o sestru, přišla i o život.

°°°°°°°′°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Tohle je konec příběhu. Moc vám děkuju za votes a za to, že jste si to vůbec přečetli.:)