Kill or die

3#

Vešli do zapadlé uličky. Ange do nosu udeřil hnilobný zápach vycházející z kovových popelnic. Nakrčila nos a snažila se ten zápach nevnímat. Rafael se do ní vpíjel pohledem. Ange se na tváři vytvořil hravý úšklebek a potlačila třes, který se pomalu zmocňoval jejího těla. V duchu si nadávala za to, že si na sebe oblékla jen kus černé látky obepínající její osvalenou postavu.
Victoria si vedle ní upřeně prohlížela Rafaelovu hruď, která  v nažloutlém světle pouliční lampy ještě více prosvítala přes bílou látku košile. Vypadala spokojeně a sebejistě. Byla ve svém živlu. Ange přece taky. Tak proč se pořád cítila tak nejistě? Zastrčila si neposednou loknu za ucho a přemýšlela jestli je vůbec legální vypadat tak dobře jako Rafael. Každá holka by mu bez váhání podlehla. Ange nachápala, proč vlastně chodil vůbec do bordelu. Vlastně nad tím přemyšlela už od chvíle kdy ho uviděla. Nad tím, ale bude moct uvažovat až ho zabije.
Nesmí ztrácet čas. Victorie mu prsty vjela pod košili. Rafael slastně zavřel oči. Pak ho obešla a zezadu mu začala líbat krk. Dlouhé vlasy,které se v nažloutlé záři lampy třpytily jako tisíce černých onixů ho při tom šimraly na hrudi a na ramenou. Ange pocítila bolestné bodnutí na hrudi a náhlý záchvěv nenávisti k Victorii. Bez přemýšlení překonala dvěma dlouhými kroky vzdálenost mezi ní a Rafaelem a přitiskla své rty na jeho.
V momentě kdy se jejich rty dotkly pocítila Ange něco, co v životě nezažila. Jejich horké rty do sebe neustále narážely a hladově se spojovaly v jedny. Pasovaly do sebe dokonale, jako dva dílky skládačky.Chlad, který ji svíral útroby byl v mžiku rozpuštěn vařícím chtíčem, který koloval jejími žílami.  V celém těle ji vybuchovaly drobné ohňostroje rozkoše nad kterými se jí tvořila husí kůže.Uvnitř ji spalovala touha, avšak na povrchu ji příjemně mrazilo. Rafaelovy paže ji k němu ještě více přitiskly. Každá buňka v Angiiném těle intenzivě vnímala jeho rty na těch jejích a dotyk jeho rukou na jejích odhalených zádech. Ange opojená touhou mu skousla spodní ret tak silně až její rty pokropily kapičky krve.
Na moment rozpojila jejich rty. Rafaelovy zorničky byly tak rozšířené, že výplň jeho oči tvořila jen tajemná čerň. Jeho zrychlený dech ji hřál na ústech. Vzduch mezi nimi jiskřil chtíčem a napětím.Olízla si rty a na jazyku ji spočinula kovová chuť krve.
Rafaelovy rty znovu hrubě narazily do těch jejích. Ange zavřela oči a zahalila ji temnota, která ji připomněla barvu jeho očí. Očí, ve kterých se doslova topila. Jejich jazyky se proplétaly, oddělovaly a snažily se převzít nadvládu nad tím druhým. V žilách ji vřela horká krev, která jako tekutý oheň proudila jejím tělem. Ange se pod dotekem jeho sametových rtů rozpouštěla. Rafaelovy zuby ji skously spodní ret a Angiiným tělem se prohnala mírná bolest zahalená v rozkoši. Ale i ta skoro nepatrná bolest ji přinutila racionalně uvažovat.
Teď byla ta správná chvíle. Angiiny prsty pomalu putovaly k její noze, kde nahmatala pistoli. V dlanii ji studil zasobník pistole. Ange ho nepřestávala líbat, avšak teď už se tím polibkem nenechala unášet.  Ve vteřině Ange třímala v ruce zbraň a tiskla ji ke spánku Rafaela.
Jakmile ucítil chlad kovu na spánku,zmateně rozpojil jejich rty. Hleděl nechápavě na Ange. V  černých očích se mu zrcadlil smutek. Jeho oči vypadaly tak nevinně. Tak hrozně moc nevinně. Byly tak rozdílné od očí do kterých normalně hledívala. Vždy v nich viděla zkaženost, krutost. Ale v těhle? Po tomhle v nich nebyly ani stopy.
"Proč?" Šeptl. Ange ovanul jeho horký dech vonící po skořici. Ange se roztřásla ruka ve které držela pistoli. Stiskla ji pevněji v naději že tím zastaví nekontrolatelný třes. Nervózně polkla.
Právě v tomto momentě by měla stisknout spoušť a tím ukončit jeho život. Dělala to už mockrát. Tak proč její prsty tak tvrdošíjně odmítají stisknout spoušť? Jeho oči na ni pořád tak nevinně a smutně hleděly a Ange nevydržela jeho pohled.
Rozhlížela se po špinavé uličce a nemohla najít Victorii. Kam zmizela? Tichý hlasek ji v hlavě našeptával, že ji zradila. Že utekla a nechala ji v tom. Drž hubu! To by neudělala! Určitě tady někde je! Snažila se v hlavě překřičet ten zrádný šepot. Ale něco uvnitř ní o tom začalo pochybovat.
Vnitřnosti jí sevrel strach. Rukou ji lomcoval nezvladatelný třas. Ange si nikdy nepřipadala víc osamělá. Přála si, aby už to měla za sebou. Sbírala kousky síly a odvahy k tomu, aby dokázala stisknout tu blbou spoušť.
Vyrušil ji ale skřípot dveří. Ange tím směrem vylekaně pohlédla. Přesně v tom okamžiku ji něco popadlo hrubě za ruku, stočilo ji za záda a donutilo ji upustit zbraň. Ange zasyčela. Šlachy v ruce pod touto nepřirozenou polohou bolestně pálily. Najednou ji  pustil. Jen co se však Ange stačila narovnat, mířil ji její vlastní zbraní ke spánku. Ucítila znamý závan vůně borovicového jehličí. Jak rychle se jejich role vyměnily.
Ange pohlédla na nové příchozí. Kousek od ní se tyčila Victorie a vedle ní nějaký svalnatý muž. Ange šokem oněměla.  Projelá jí vlna nenávisti tak silná až se jí začalo zatmívat před očima. V hlavě se jí rýsovala představa, jaký by to byl nepopsatelný pocit vidět dopadat svoji pěst na její tvář. Victorie se jen omluvně usmála a došla kousek před ní.
Ange se nekontrolovaně zrychlil tep a pevně zatínala ruce v pěst. Byla netečná k pistoli mířící k jejímu spánku. Bylo jí to momentálně jedno. Plivla na Victorii a tělem jí projelo mírné uspokojení když viděla jak její slina pomalu  stéká po její tváři.
Victorie však dělala jako kdyby se nic nestalo. "Promiň Ange." Hlesla tiše.
"Proč?" Zeptala se Ange a nenávist na moment vystřídal hluboký smutek. Smutek kvůli tomu, že ji zradil jediný člověk kterému kdy věřila.
"Peníze. Rafael hledal někoho od nás, protože tusil, že na tohle přijde. Nabízeli tolik peněz Ange. Nedokázala jsem odmítnout."
"Ty svině." Zasyčela  Ange a po nedávném smutku nezbyly ani stopy. Spalovala ji touha vyškubnout Rafaelovi pistoli z rukou a zastřelit tu holku, která pro ni kdysi byla sestrou.
Ange tak nějak tušila, že se blíží konec. Pochybovala o tom, že by Rafael, který ji nemilosrdně držel a mířil ji pistolí ke spánku ji nechal jít. Buď ji zabije anebo uvězní.
Ange necítila strach. Necítila už ani nenávist. Necitila vůbec nic. Žádné pocity, emoce. Její mysl byla klidná jako hladina jezera. Nehodlala se jim vzdát jen tak.
Hodlala bojovat.