Ďábel pije Starbucks

32~ budu💘

J: ty jsi ale moje přítelkyně
T: jsem jo?😏
J: no to si piš, že jsi💗 tak víš co, až se nachystáš vyrazíme ke mně, ty si vezmi rovnou nějaký věci, abys mohla zůstat u nás
T: to asi nepůjde
J: jakto?

T: nebyla jsem tu několik let.. jediný, co tu mám je tenhle župan, nějaký tepláky, Štěpánovo třičko a šaty z včerejší svatby.. všechno mám u Štěpána nebo u sebe v bytě
J: tak si vezmeš ten župan, protože to tričko toho debila na sebe už v životě nevezmeš. A až budem u mne, tak ti s Laurou skočíme něco vybrat
T: neblbni. Pro věci si zajdu

J: zapomeň, náhodou tě tam vyhmátne ten idiot, prostě ti s Laurou vybereme něco moc krásného.. a teď se chystej, já se jdu obléct vedle.
Políbil jsem ji na tvář a šel jsem se obléct do jejího pokoje. Moje oblékání byla otázka vteřin, spodní prádlo jsem na sobě už měl, takže košile a kalhoty, to bylo hned. Pár minut jsem musel čekat na Týnku, a pak jsme spolu odjeli mým autem, kterým včera přijela Týna ke mně domů.
J: jo lásko?

Začal Janek, když jsme vyjeli do Prahy.
T: Ano?
J: to bylo naposledy, co jsi mi ukradla auto.
Musela jsem se zasmát.
T:Promiň, ale já nutně potřebovala pryč... Tak mě napadá, jak ses dostal na statek?
J:Tvoje babička mi půjčila auto
T:tys jel autem mé babičky?
Vykulila jsem oči
T: to museko být vtipné
J: No děsně.

Protočil Janek očima a já se zase musela zasmát.
J: tak skákavou jízdu jsem dlouho nezažil a jestli mi dva budeme mít děti, jakože budeme, tak se rozhodně nebude jmenovat Markéta. Ta písnička mi hraje v uších doteď
T: ajoo babičce se to tak nějak zaseklo a to je jediná písnička co tam hraje
J: Všiml jsem si. Měl jsem jsem pocit, že cestuju časem
Zavrtěla jsem havou a ušklíbla se.

T: vždyť to není tak špatný ne?
Janek se na mě koukl s nakrčeným obočím a já jsem měla rýpavou náladu, a tak jsem začla zpívat
T: říkají Markétko, zpívej si Markétko, slz plný džbán, už to vzdej! Přej mu tu zábavu, hoď smutky za hlavu. Dej na nás! Dej na nás! Dej!
a zasmála se.
J: hezky zpíváš...Ale zpívej něco jiného. Nebo ti začnu omylem říkat Markéto.
T: no to si zkus! Víš co zapneme rádio.

S Jankem jsme v pořádku naštěstí dojeli k němu domů. Cestou jsme si hezky zpívali, hlavně já teda. Jankovi ten zpěv moc nešel, ale tak zase je dobrej v jiných věcech.. třeba v těch v noci žejo... Hned, jakmile Janek odemkl dveře se proti nám rozběhla jeho dcera.
L: jé... konečně
Nejdřív viděla Janka a pak mne.
L: Týnko!!! Ty jsi tu taky🥰 to je skvělý
Hnedka mě objala.
T: ahoj princezno

L: budeš tady teď s námi žejo, když jsi utekla před tím zlým pánem. Viď, řekni že jo. Prosím prosím, my tě máme rádi.
S Jankem jsme se na sebe podívali a usmáli se.
T: jo, budu💘

.