Ďábel pije Starbucks

41~ rozum💁🏽‍♀️

J: Týno!
Vyrušil mě Janek z mého přemýšlení o tom, co se mi to odehrálo před očima.
J: mluvím na tebe!
T: J-jo promiň... já se to.. zamyslela jsem se
J: tak to se můžeš zamýšlet snad z vlastní kanceláře ne? Nebo na co čekáš? Že ti ten tvůj ohoz taky pochválím?
T: ne to ne

J: už jsem se bál, že jsi nadobro ztratila rozum.. na tom co nosíš totiž není nic ke chvále, vypadáš jako nicka, ostatně jako vždycky, měla bys Karin poprosit, aby ti dala nějaký rady, co si tak obléknout a tak
Mrknul na mne a já nemohla věřit zase vlastním očím, uším... ničemu.

Z pohledu Janka
Jakmile jsem to dořekl.. viděl jsem ten její výraz, který už znám z toho plesu, zase by se nejradši hned teď rozbrečela.. protože jsem ji zase urážel..

Nic mi k tomu ani neřekla a prostě zmizela pryč k sobě do kanceláře.
Byl jsem z toho trochu nesvůj, jestli jsem jako udělal dobře, protože jsem lhal. Týna je krásná.. nejen vzhledem, ale hlavně svojí osobností.. je krásná ve všem, ale hlavně bez ničeho. Doufám, že si to Týna nevezme moc osobně. Celé dopoledne jsem pracoval, Karin mi tu celou dobu stála za zadkem a to doslova, protože měla potřebu mi masírovat ramena a krk, když jsem pracoval. Týna se za celé dopoledne v mé kanceláři neukázala... až k obědu.

Z pohledu Týny
Byla jsem strašně smutná z toho, co mi Janek řekl. Nevím, proč to udělal.. jestli se na mne stále zlobí kvůli tomu incidentu v autě a teď mi to dává sežrat. Bylo mi z toho na nic.. jeho slova mě vždy hrozně bolí.. a teď.. když jsem do něj zamilovaná až po uši je to ještě horší, snažila jsem se na to celé dopoledne nemyslet.. a v čase oběda jsem se rozhodla vzchopit a jít se ho zeptat, jestli by nešel na oběd. Jakmile jsem byla před jeho kanceláří, zaklepala jsem a vstoupila.. zase jsem viděla ji.

Stála za Jankem, který pracoval a masírovala ho. Oba dva se na mne samozřejmě podívali a já teda musela mluvit.
T: já se omlouvám, že vás ruším, ale chtěla jsem se tě Janku zeptat, jestli bys nešel na oběd
Díval se na mne tak neutrálně, a pak se otočil na Karin.
J: no víš já chtěl pozvat na oběd tady tu moji sexy masérku, Karin zašla bys se mnou na oběd?
K: jasně moc ráda

J: tak promiň, ale ne, mám na oběd už lepší společnost, ale můžeš jít s námi, kdybys chtěla.
T: ne děkuju, užijte si to..
Řekla jsem nejvíc potichu, protože jsem skoro ani už mluvit nedokázala, jak do breku mi bylo. Odešla jsem do své kanceláře, zasedla za stůl a dala slzám volný průběh.

Z pohledu Janka
Když jsem viděl Týnu v jakém stavu odsud odešla, tak bych si nejradši nafackoval za to, jak moc jí ubližuju.

Chtěl jsem, aby žárlila to ne že ne, ale nechtěl jsem, aby byla pomalu na pokraji zhroucení
K: Janku? Půjdeme už teda na ten oběd, už jsem celkem hladová.

.