Další den po obědě Š: lásko pohni, ať už můžeme jít Křikl po mně Štěpán, když jsem se ještě převlékala. T: hned jdu Hodila jsem na sebe už jen lehký svetřík přes ramena a šla za Štěpánem, se kterým jsme následně spolu vyrazili do toho salónu. Š,T: dobrý den
Řekli jsme jednohlasně, jakmile jsme tam vešli. M(majitelka): dobrý den, Štěpán Vacek že ano? Jdete si se svojí nastávající vybrat šaty, jaké jsou vaše představy? Než jsem stihla cokoliv říct, chopil se toho Štěpán. Š: no.. chtěl bych pro ni nějaký luxusní, kvalitní. Hezky zdobený jo, proste ať je na nich vidět, že jsou drahý. M: tak myslím, že tu pro vás něco mám Někam odběhla a za chvíli se vrátila s nějakými šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
M: šaty šité z šifonu, tylu a krajky, co na ně říkáte?
Š: jo, ty budou perfektní, co myslíš lásko? T: Štěpi já nevím... nemohla být mít radši nějaké jednodušší.. tyhle jsou takové moc Š: ne nemohla, tyhle se mi líbí, ty si vezmeš, jdi si je zkusit Nezbývalo mi nic jiného, než jít do toho. Šla jsem do kabinky, si vyzkoušet ty šaty. Když jsem je měla na sobě a podívala se do zrcadla... přišla jsem si v nich taková nesvá, tohle není nic pro mne... takové šaty já sama za sebe prostě nechci.. chci mít ty po mamince. Š: tak lásko, tak se mi v nich ukaž
Odhrnul závěs do kabinky Štěpán, aniž by počkal, jestli mu to vůbec dovolím. Š: no vidíš, jak ti sluší, konečně vypadáš hezky T: Štěpi já je nechci Š: mlč, tyhle berem a nestěžuj si, půjčení mě bude stát jedenáct tisíc, tak přestaň pindat, sundej to ze sebe a já jdu zatím vše domluvit s paní Převlékla jsem se zpátky, následně se vrátila za Štěpánem a tou majitelkou. M: takže příští týden v pondělí svatba.. tak se v pátek zastavte pro šaty
Š: dobře, příjdem, nashledanou T: nashle Se Štěpánem jsme odešli, jakmile jsme byli před krámem, začal. Š: ses nemohla chovat normálně? Co to bylo? T: Nevěsta by si měla šaty vybrat sama, jaké ona chce Š: to jo, kdybych to nechal na tobě, bude to vypadat jak svatba v pravěku T: nebuď hnusnej Š: klidní hormon, a teď pojď, jdem objednat kytici
T: jdi sám, stejně všechno musí být podle tebe Normálně jsem se rozběhla od něj pryč. Naštěstí za mnou ani neběžel, takže jsem to namířila do parku, kde jsem se posadila na lavičku a začala brečet.
Z pohledu Janka Zrovna jsme se Laurou vraceli parkem ze školy a já si všiml Týny? Co tu dělá? L: tatiiii, támhle je Týna Zaregistrovala jí v zápětí i Laura J: jo.. půjdeme za ní
Čím jsme se blizili blíž, měl jsem čím dal větší pocit, ze není v pořádku L: tati ona brečí? Zeptala se mě Laura, když jsme byli od Týny kousek. J: asi jo. Přišli jsme až k lavičce, na které seděla. J: Týnko? Ona zvedla hlavu a podívala se na nás a já opět viděl ten její utrápený výraz a oči, z kterých se ronily slzy.
