Pohled Elišky
Tak a je to tu dnes jdu do novy školy mela jsme nastoupit hned na začátku roku ale měla jsem zdravotní komplikace a já se do školy dostala až teď je 7:30 a já vycházím z domu a mířím rovnou do školy
*Ve škole*
Po chodbách jsem docela bloudila ale nakonec jsme našla mamku a ta mi řekla kde mám třídu a že mám zůstat na chodbě že půjdu do třídy s ní
Po chvíli zazvonilo a já mohla s polečne s mojí mámou vstoupit do třídy
Moje máma(uč.)
Uč. : „Dobrý den žáci, dnes vám chci představit vaší novou spolužačku Elišku Novotnou, prosím Eliško řekni nám něco i sobě"
Já: „no ehhmm... Já jsem Eliška je mi 16 pocházím z českých Budějovic a do Prahy jsme se přestěhovala kvůli studiu měla jsme nastoupit už dřív ale moje zdravý mi to nedovolilo"
Uč: „dobře děkuji Eliško sedni si prosím do zadu k Martinovi jinde už není místo, děkuju"
Nic jsem jiného neřekla a šla si sednou za nějakým Martinem
Hned jak jsem si sedla všimla jsem si jeho tetování který mi je velice povědomý... A do prdele to je Grey.. hned jsme se na něho koukla a myslela si že se mi to snad jen zdá
Martin: „proč tak na mě čumiš?"
Já: „ty jsi Grey že jo"
Martin: "už to tak bude"
Už jsem na něj nevejrala jak nějakej úchyl tak jsem si do airpodu pustila mého nejoblíbenějšího zpěváka jménem GREY256 ale jelikož jsem zvyklá mit písničky co nejvíc nahlas tak to slyšel i Martin a jen se zasmál a drkl do mě
Martin: „hele jsem rád že si moje fanynka ale nepotřebuju od tebe slyšet svoje tracky"
Já: „jo..jo PR...OMIN já si neuvědomila že to je slyšel.." vykoktala jsem ze sebe
Martin: „ hele klid jsem normální člověk jako každý jiný nejsem žádný bůh"
Já: „ kdyby si viděl můj pokoj tak bys pochopil proč tak koktam"
Martin: „ tak ty jsi asi hodně velká fanynka co?" Řekl a ukázal na moji tapetu na mobile, ten jsem hodně rychle zasla a začervenala se
Martin: „v klidu kdyby si viděla ty holky u nás ve třídě tak ty jsi ještě oproti nim v pohodě, počkej na přestávku"
Povídali jsme si asi tak 10min a pak zazvonilo na přestávku a všechny holky naběhly k nám
Jana: „martínku nejdeš na cigu?"
Martin: „jdu ale bez vás"
Martin: „jdes taky aspoň ti ukážu školu"
Já: „ jo jdu"
Vyšli jsme ze třídy a šli na kuřárnu
Já: „ tak to bylo hodně crazy" a hledala cíga ve svých Cargo kalhotech
Já: „ a mám je" šiptla jsem si a vyndala krabičku žlutých camelek
Martin: „ ty kouříš jo"
A taky si vyndal krabičku ale tentokrát zlatých malborek
Já: „ jo kouřím od tý doby co mi umřel táta a matka si našla Filipa"
Martin: „ a to je od kolika?"
Já: „ od 13ti" a vdechla kouř do mých plic a zase ho vydechla
Martin: „ aha tak slečna není Saint jo" a udělal to samý
Já: „ no tak nějak a od kolika kouříš ty?"
Martin: „ od tý doby co začal kouřit David můj starší bratr"
Já: „ já vím kdo je David" zasmala jsem se „ a to je od kolika"
Martin: „ začal když mu bylo 15 takže od 12ti? Asi tak nějak"
Já: „ aha"
Martin: „ a co ty a drogy zkoušela si?"
Já: „ jo byla jsem i na odvykačce" a usmála se
Martin: „ no tak to jsem nečekal, jak to?"
Já: „ no tak chytla jsem se blbý party začalo to trávou pak tvrdší drogy a po nějaký době u mě máma našla drogy a já šla na odvykacku"
Martin doslova žral každý my slovo a já se taky zeptala
Já: „ co ty a drogy?"
Martin: „ hele občas jsem si od bráchy vzal hulo a jednou na koncertě mi někdo hodil do vína nějakej shit to je docela nedávno dva týdny do zadu"
Já: „ jojo to vím ses vyjadřoval na igs"
Najednou začalo zvonit a my šli do třidy a tam přečkali ještě dalších pět hodin půlku jsem stejně prospala a půlku poslouchala písničky a snažila se nevnímat ty vražedný pohledy co po mně házeli spolužačky najednou byl celý den za mnou a já se vydala směr domov ale někdo zamnou šel a byl to Martin
Já: „ Martine co tu děláš to mě pronásleduješ nebo co?"
Martin: „ ne já jdu jen domů" když jsme najednou oba odbočili do stejného paneláku
Já a Martin: „ to si delas prdel ne?"
Martin: „ ty tady taky bydlíš?"
Já: „ jo" a šla k vchodu a začala odemykat
Oba dva jsme šli k výtahu já si zmáčkla číslo 5 a on číslo 6
Martin: „ nechceš se ke mně pak stavit?"
Já: „ jo klidně stejně nevím co mám jiného dělat a nechci pak poslouchat hádku matky a Filipa který se vrací za chvíli u prace"
Martin: okey tak prijd jméno zvonku..."
Já: „ Albrechtovi předpokládam"
Martin: „že mi to nedošlo" a oba se zasmáli a naše cesty se rozdělili
